Jaké jsou novinky v léčbě inkontinence?

Není inkontinence jako inkontinence

Pro navržení léčby je zásadní rozlišit, o jaký typ inkontinence se jedná. V praxi se lékaři nejčastěji setkávají s inkontinencí stresovou, urgentní a s jejich kombinací neboli inkontinencí smíšenou. Pro stresovou inkontinenci jsou typické úniky moči při takzvaných stresových manévrech. Těmi mohou být zakašlání, kýchnutí, zvedání těžkých předmětů, skákání a další stavy, při kterých dochází k náhlému zvýšení nitrobřišního tlaku. Urgentní inkontinence je únik moči v rámci syndromu hyperaktivního močového měchýře. Bývá spojena s náhlým a neovladatelným nucením na močení, kterému musí dotyčný bezpodmínečně vyhovět. Potíže se mohou objevovat také během spánku.

Cvičením proti stresové inkontinenci

V léčbě stresové inkontinence se nejvíce uplatňují konzervativní postupy, které zahrnují jednak režimová opatření, jako například redukci tělesné hmotnosti, ale především posilování svalů pánevního dna. Pokud úniky přetrvávají i přes pravidelné cvičení, přistupuje se k chirurgickým metodám. Z těch se nejvíce využívá zavedení tahuprosté pásky pod močovou trubici, která ji podpírá jako houpací síť, čímž zabraňuje únikům moči při zvýšení nitrobřišního tlaku. Účinnost pásky 5 let od provedeného operačního výkonu se udává kolem 84 %. U mužské stresové inkontinence je zlatým standardem voperování umělého svěrače, který nahrazuje funkci přirozeného orgánu. Jedná se o hydraulický systém, který má několik propojených částí. Dlouhodobé výsledky této metody jsou velmi dobré, kontinence je dosaženo u 70–90 % pacientů.

Tablety nejsou jedinou možností

Pacientům s urgentní inkontinencí jsou nejčastěji předepisovány léky s anticholinergním účinkem (účinek působící proti acetylcholinu – látce, která přenáší vzruchy v CNS mj. vedoucí k omezení močení). Jejich nevýhoda však spočívá v poměrně častém výskytu nežádoucích účinků, které mohou být natolik obtěžující, že pacient léčbu ukončí. Další léčebnou možností je aplikace botulotoxinu do močového měchýře. Tato látka blokuje nervová zakončení, čímž vyvolá ochrnutí svaloviny močového měchýře a zmírní obtíže nemocného.

V současnosti je za nejnovější léčebnou možnost považována léčba pomocí elektrických impulzů. Jejím cílem je působit přímo na oblasti v mozku, které se podílejí na řízení vyprazdňování měchýře a jejich aktivací pomáhat obnovovat přirozenou komunikaci mezi nimi a močovým měchýřem. Tato metoda, označována jako elektrická transkutánní neuromodulace, umožňuje díky povrchové stimulaci nervu dosáhnout léčebného efektu bez nutnosti použití jehel či skalpelů. Navíc se jedná o vysoce účinnou a momentálně nejbezpečnější metodu léčby hyperaktivního močového měchýře. Její účinnost byla prokázána u 80 % pacientů, u kterých selhala předchozí léčba za pomoci léků. Dalším benefitem této metody je léčba v domácím prostředí bez nutnosti přítomnosti lékaře.

Moderní medicína se snaží vyvíjet nové léčebné metody, které by pomohly pacientům zbavit se potíží s únikem moči. I přes značné pokroky však stále existuje poměrně velká skupina pacientů, u kterých nemají dosavadní léčebné metody stoprocentní úspěch. Pro tyto jedince zůstávají nadále velkým pomocníkem speciální inkontinenční pomůcky, které umožňují lidem se samovolnými úniky moči vést aktivní život bez většího omezení.

(mraf)

Zdroje:

https://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2013/04/05.pdf

https://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2011/05/05.pdf