Mezi moderní léky srdečního selhání patří duální inhibitory značené zkratkou ARNI či inhibitory sinusového uzlu v srdci neboli bradiny
Pacientů se srdečním selháním ve vyspělých zemí neustále přibývá. Svůj podíl na tom mají dva aspekty – lidé se dožívají vyššího věku a možnosti akutní kardiologie jsou dnes na vysoké úrovni. Nemocní, kteří by dříve nepřežili srdeční infarkt, jej dnes často ustojí, avšak za cenu možného rozvoje srdečního selhání.
Chorobný stav, který nelze zcela vyléčit
Srdeční selhání je nepříznivý stav, kdy srdce není schopné dodávat dostatek kyslíku a živin orgánům a tkáním. Mezi jeho typické příznaky patří kašel a dušnost. Ta přichází nejprve při větší námaze, ale postupně se objevuje i v klidu. Doprovázet ji mohou i otoky dolních končetin, častější noční močení, únava a nevýkonnost.
I přes pokroky v medicíně se stále jedná o stav, který ani v dnešní době nelze vyléčit. Cílem léčby je především zmenšit či úplně odstranit příznaky onemocnění a zvýšit tak kvalitu života nemocného a prodloužit mu život. Léčba spočívá v kombinaci různých přístupů, k nimž patří užívání léků, režimová opatření či chirurgické a přístrojové techniky. Nedílnou součástí péče o tyto pacienty je také zhodnocení příčiny srdečního selhání a případné zjištění dalších onemocnění, která by mohla stávající stav pacienta nepříznivě ovlivnit.
Standardní léčba srdečního selhání
Mezi režimová opatření patří při srdečním selhání omezení přísunu soli, v některých případech i omezení příjmu tekutin. Nezbytné je také dosažení optimální tělesné hmotnosti, striktní zákaz kouření či omezení alkoholu. Léčba zahrnuje podávání tzv. ionotropních léků, zesilujících svalovou kontrakci srdečního svalu, vazodilatancií, která vedou k rozšíření cév, a diuretik, majících močopudný efekt. Základním pilířem léčby srdečního selhání zůstává i nadále podávání takzvaných ACE inhibitorů. Jedná se o skupinu léků, jejichž hlavními účinky jsou snížení krevního tlaku, zlepšení hospodaření s vodou v organismu a zvýšení ochrany srdeční svaloviny před zbytněním. Z dalších léků se používají betablokátory, digoxin či blokátory aldosteronu.
Moderní léčivé přípravky
Mezi moderní léky srdečního selhání patří duální inhibitory značené zkratkou ARNI či inhibitory sinusového uzluv srdci neboli bradiny. Jedná se o léky, které jsou určeny pacientům, u kterých i přes standardní léčbu přetrvávají příznaky onemocnění, případně pacientům, kteří standardní léčbu netolerují. Z nejnovějších léků na sebe strhávají pozornost inhibitory SGLT-2 neboli glifloziny. Jedná se o léky původně využívané při léčbě cukrovky, nicméně podle nejnovějších studií navíc příznivě ovlivňují další osud pacientů se srdečním selháním, a to dokonce i těch, kteří cukrovku nemají.
Další léčebné možnosti
Kromě léčivých přípravků jsou zkoumány i nové nelékové postupy, které by umožnily zlepšit kvalitu života a prodloužit přežití dalším skupinám pacientů. K těmto postupům se řadí zavedení kardioverteru-defibrilátoru, jehož význam spočívá především v prevenci náhlé srdeční smrti, či modulace srdeční kontraktility, jejímž cílem je zvýšení stažitelnosti srdečního svalu, která je určena především pacientům se závažným srdečním selháním. Pro pacienty s těžkými formami srdečního selhání přicházejí v úvahu i chirurgické postupy, především operace chlopenních vad či transplantace srdce.
Výskyt srdečního selhání se v evropských zemích odhaduje na 0,4–2 % obyvatel, přičemž výrazně narůstá ve vyšších věkových skupinách a nad 80 let postihuje až 20 % populace. V České republice je s tímto onemocněním každoročně diagnostikováno kolem 40 tisíc nových pacientů.
Ačkoliv moderní terapie srdečního selhání zaznamenala v posledních letech velké pokroky, 50 % pacientů umírá v průběhu čtyř let od stanovení diagnózy, a proto má správná léčba srdečního selhání mimořádný význam.