Inzerce
Přihlásit se Přihlásit se přes Facebook

Zapomenuté heslo

Nemáte účet? Registrujte se

Vytvořit nový účet uLékaře.cz

Připojte se do komunity uLékaře.cz a získejte přístup do lékařské poradny, možnost účastnit se soutěží a mnoho dalších výhod. Již máte účet? Přihlaste se zde

Máte Facebook? Ušetřete si čas a jednoduše se přihlaste skrz něj.

Přihlásit se přes Facebook
Zapomenuté heslo

Zadejte prosím e-mail, který jste používal(a) pro přihlášení na stránku

Chcete se přihlásit? Přihlaste se zde
Nemáte účet? Registrujte se

Typů zhoubného bujení prostaty existuje víc

redakce uLékaře

Když je zjištěna přítomnost karcinomu prostaty, vyvstane velké množství otázek jak ze strany pacienta, tak i lékaře. Odborníka v první řadě zajímá, o jaký histologický typ nádoru se jedná. Podle toho totiž vybírá směr léčby.

Nejrozšířenější druh

Vyšetření se provádí mikroskopickou analýzou vzorků získaných během biopsie. Buňky různých druhů nádorů totiž mají odlišný vzhled. Více než 90 % karcinomů prostaty odpovídá typu acinárního adenokarcinomu, který vychází ze žlázových buněk prostaty. Některé tyto nádory rostou velmi pomalu a nemají sklon k šíření, jiné naopak. Existuje totiž několik různých podtypů. Všechny se však léčí podobně: pokud nádor nepřestupuje prostatické pouzdro, volí se radikální operace nebo radikální ozařování. Tyto metody mají v desetiletém srovnání velmi podobné výsledky. Samostatnou kapitolou je pak hormonální léčba. Může být použita i chemoterapie nebo cílená léčba.

Vzácnější odnože 

Vzhledem k tomu, že výskyt níže uvedených nádorů je relativně vzácný, není vždy dostatek informací o účinnosti zejména novějších metod léčby. Nabízíme alespoň základní informace pro představu o rozdílech mezi jednotlivými typy.

  • Duktální adenokarcinom. Je to nádor z buněk, které tvoří výstelku vývodů prostatických žlázek. Šíří se rychleji než acinární adenokarcinom, a proto bývá nález v době diagnózy pokročilejší. Na hormonální terapii je méně citlivý, proto je léčba především chirurgická a může být doplněna o chemoterapii.
  • Uroteliální karcinom. Je tvořen buňkami z výstelky močového měchýře a močové trubice. Nejčastěji začíná v měchýři a poté se šíří do prostaty. Léčba bývá hlavně chirurgická, pokud není operace možná, může být podána chemoterapie.
  • Spinocelulární karcinom. Vzniká z buněk pokrývajících prostatu. Roste a šíří se rychleji než adenokarcinom, a proto je v době diagnózy obvykle pokročilejší. Terapie je stejná jako u acinárního adenokarcinomu, ale bývá méně účinná.
  • Karcinoid. Tento útvar pochází z buněk neuroendokrinního systému, který se skládá z vysoce specializovaných žlázových buněk. Tyto tumory jsou velmi vzácné a rostou většinou pomalu. Mohou po léta zůstat zcela bez příznaků, vhodnou metodou je tak pouhé sledování. Pokud je pozorován rychlejší růst, je volena operace.
  • Malobuněčný karcinom. Je složen z malých okrouhlých buněk, které jsou také neuroendokrinního původu. Při tomto typu nádoru nebývá zvýšená hodnota PSA, a proto je obtížnější zachytit jeho časné stadium. Obvykle je zjištěn až v době, kdy je již pokročilý. Rychle roste a šíří se snadněji než adenokarcinom. Hormonální terapie zde neúčinkuje, ale bývá aplikována chemoterapie a možné je i ozařování. Na operaci už bývá často pozdě.
  • Sarkom. Sarkomy mají původ v buňkách svalů a pojivových tkání, v prostatě se tedy jedná o buňky hladkého svalu. Výskyt tohoto nádoru je nejčastější mezi 35 a 60 lety. Pokud je v tumoru přítomna složka adenokarcinomu i sarkomu, hovoříme o sarkomatoidu. U těchto nádorů je v popředí léčba chirurgická. Možná je ale i chemoterapie nebo ozařování.

Zdroj: http://www.cancerresearchuk.org

Doporučujeme