Virová hepatitida v číslech
Virová hepatitida typu C patří mezi nebezpečné infekční nemoci, a proto musí být každý její případ nejen pečlivě diagnostikován a léčen, ale také zaevidován a zanesen do statistik. Díky tomu se můžeme podívat, zda výskyt hepatitidy C u nás roste, či klesá a jak si stojíme v porovnání se světem.
V každém případě však nesmíme zapomenout, že jakmile se jednou nakazíme, žádné statistiky nám už k užitku nebudou. Když člověk onemocní, nepohlíží na sebe jako na údaj z grafu. Existuje jen on, jeho nejbližší a nemoc, která může podstatně změnit celý jeho život.
Hepatitida C v Česku
Virus hepatitidy C byl objeven v roce 1989 a od té doby je také zavedeno povinné testování dárcovské krve na toto onemocnění. Předtím se však mohl nebezpečný virus volně šířit, a tak často onemocněli právě lidé, kteří museli přijímat krevní transfuze, například hemofilici. Přestože v současné době o hepatitidě C už víme mnohem víc, její výskyt se od osmdesátých let výrazně zvýšil. V roce 1993 bylo hlášeno 158 případů hepatitidy C, v současné době onemocní v České republice přibližně tisíc lidí za rok a toto číslo zůstává pět let zhruba na stejné úrovni. V roce 2008 bylo do českých statistik Státního zdravotního ústavu zaznamenáno přesně 980 případů hepatitidy C. „Rekord“ zatím drží rok 2006, kdy bylo zachyceno 1 022 případů nákazy touto nemocí.
Jak jsme na tom v porovnání se světem
Přestože i v České republice představuje hepatitida C vážný problém, a to především v některých rizikových skupinách obyvatel, patří naše země stále ještě mezi ty, kde je výskyt této infekce relativně malý. Zatímco u nás je podle odhadů infikováno přibližně 0,2 % populace, celosvětově koluje virus hepatitidy typu C v krvi u 180 miliónů lidí, což znamená zhruba 3 % populace.
Nejvíce je virus rozšířen v rozvojových zemích Afriky, Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie, ale i západní Evropa má „svých“ pět miliónů nakažených. V rámci Evropy jsou nejhůře postiženy středomořské státy a především Sicílie, kde je údajně nakaženo přes 10 % populace.
(vek)
Zdroje:
www.szu.cz
www.zloutenka-c.cz