Do zahájení plošného očkování byl záškrt čili difterie jedním z nejčastějších vážných onemocnění dětí a častou příčinou úmrtí. V Československu si ještě rok před zahájením vakcinace, v roce 1945, vyžádal 822 životů. V USA se proti němu očkuje od 20. let 20. století a záznam z roku 1921 uvádí v souvislosti s tímto onemocněním 15 520 mrtvých.
Infekce není mrtvá
V naší republice se záškrt už desítky let neobjevil, v USA za posledních deset let zaznamenali jen 5 případů. Ale ukončit plošnou vakcinaci proti této nemoci zatím není možné, protože v jiných zemích se záškrt stále vyskytuje. Praxe ukazuje, že přestat očkovat jen na základě vymizení infekce v jedné zemi nebo oblasti znamená znovu nastartovat její šíření. Světová zdravotnická organizace v roce 2014 oficiálně zaznamenala 7 321 případů záškrtu, ale pravděpodobně jich bylo mnohem více.
Frontální útok bakterií
Záškrt se přenáší kapénkami z dýchacích cest nemocného nebo (při kožních projevech) dotykem, popřípadě prostřednictvím prádla nebo předmětů.
U nemocného nastává pablánový zánět dýchacích cest. Co to znamená? Na sliznici se tvoří blány, které se olupují a mechanicky ucpávají dýchací cesty, takže častou příčinou úmrtí je udušení.
Bakterie záškrtu ale také uvolňují do organismu jedy, které vážně poškozují srdeční sval a nervy. I když člověk záškrt přežije, poškození srdce a nervů ho zpravidla provází po celý zbytek života. U části pacientů jsou zasaženy i plíce a hrozí jejich selhání. Pokud jsou bakterie zaneseny do kožních poranění, vznikají bolestivé a nehojící se vředy.
(pez)
Zdroje:
www.cdc.gov
MAREŠOVÁ, Vilma. Malá historie infekčních nemocí od padesátých let minulého století a význam očkování. Časopis lékařů českých, 2015, roč. 154, č. 4, s. 156–160. ISSN: 0008-7335.