Závislost může být jen „v hlavě“
Jedním z největších problémů dnešních dnů je zneužívání drog. Za drogu mohou být považovány psychotropní látky, hraní na výherních automatech, ale třeba i konzumace čokolády.
Co je to závislost
Závislost je psychický fenomén charakteristický několika příznaky:
- neodolatelným nutkáním k určitému chování,
- přáním změnit prožívání reality,
- tendencí ke zvyšování dávek,
- neschopností omezit dané chování (užívání drogy),
- nepříjemnými pocity při vynechání (abstinenci).
Závislosti lze rozdělit na dva základní typy:
- fyzickou,
- psychickou.
Fyzicky závislý člověk svou drogu potřebuje fyzicky, jeho tělo je na droze závislé, a pokud ji nemá, začne protestovat (selhávat).
Naproti tomu závislost psychická je pouze "v hlavě" uživatele, tělo drogu ke svému fungování nepotřebuje, mysl má ale pocit, že ano. Jako první většinou vzniká závislost psychická, neznamená to ale, že je lehčí se jí zbavit.
Příčiny vzniku
Drogová závislost nevzniká ihned, většinou probíhá v několika fázích.
Fáze experimentální
Uživatel si neuvědomuje riziko, které s sebou droga přináší. Po jejím požití se vesměs cítí skvěle, protože díky ní poznává svět z jiné stránky. Její užívání mu pomáhá uniknout z reality, kdykoliv se mu zachce, někdy mu dokonce pomáhá i zvládat vše rychleji a lépe. Tato fáze užívání se dá poměrně dobře skrývat před okolím. Mnoho lidí v této fázi s drogami také končí – zmoudří, najdou si jiné životní slasti, odradí je uživatelé, kteří jsou v dalších fázích.
Fáze sociálního užívání (tzv. víkendové braní)
Braní drog v této fázi se stává pravidelnějším. Uživatel si při zpravidla stanovuje, kde, kdy a jakém množství drogu užije – např. na diskotéce o víkendu. Droga se tak stává součástí života svého uživatele a jeho denní problém se začíná přizpůsobovat touze po droze. Mezi příznaky této fáze patří snížená výkonnost jak ve škole, tak i v práci, zhoršení vztahů v rodině atd. Jedinci v této fázi braní drogy se občas svěří tomu, od koho očekávají pomoc. Chtěli by však něco tohoto typu: Udělejte něco, abych neměl konflikty s vyučujícími a rodiči. Já se té drogy nechci vzdát, bez ní se muzika nedá vůbec poslouchat, natož vychutnat, pomáhá mi uklidnit se, když se pohádám...
Fáze každodenního užívání
V této fázi už jedinec začíná ztrácet kontrolu nad užíváním drog. Jeho původní žebříček hodnot je zcela překopán, na první místo se dostává droga a starost o to, jak si ji obstarat. Uživatel v této fázi většinou úplně opustí své dřívější zájmy, problémy, které nedokáže vyřešit, mu přináší stále větší a větší stres a bolest. Uživatel většinou touží po pomoci, chce začít abstinovat, ale sám to nedokáže. Zbavit se závislosti mu může pomoci jen odborná pomoc.
Fáze užívání k dosažení normálu
V této fázi už užití drogy narkomanovi nic nedává. Není schopen vidět věci reálně. Jeho jedinou touhou je opět si drogou navodit ten příjemný stav, který byl na počátku jeho užívání. V důsledku toho se někdy sníží k tomu, co by normálně nikdy neudělal – žebrání, prostituce, krádeže. Všechny jeho vztahy jsou většinou zničeny, jediní jeho blízcí jsou nyní stejně postižení uživatelé v izolované sociální skupině. Tento pohyb v bludném kruhu a beznaděj může člověka dohnat až ke ztrátě chuti žít dál. Takto nemocný jedinec nutně potřebuje pomoc zvenčí. Neodmítne-li ji, nastupuje proces dlouhé a obtížné léčby.
(kam)
Zdroj: Historie, příčiny a léčení drogových závislostí. PharmDr. Magdaléna Fišerová, CSc.; Julián Melgosa – Žít naplno.
