Audiovizuální terapie aneb Nalaďte frekvenci pohody

Už na úsvitu dějin moderní medicíny se objevovaly pokusy zlepšit psychický stav člověka pomocí světelných a zvukových podnětů. Lékař Pierre Janet nám zanechal zprávu z počátku 20. století, která popisuje, jak pomocí petrolejové lampy umístěné za otáčejícím se kolem vystavoval své pacienty pravidelnému blikání. Tím se mu u nich podařilo zmírnit depresi, napětí a hysterii. V roce 1934 britští lékaři Adrian, pozdější nositel Nobelovy ceny za medicínu, a Matthews vypozorovali, že světelná stimulace může řídit frekvenci mozkové aktivity. Tento objev v následujících letech potvrdila řada dalších studií. V 50. letech spatřil světlo světa první elektronický klinický světelný stimulátor – „Brainwave Synchronizer“.Šlo o přístroj opatřený ovládací jednotkou, běžnými sluchátky, která vysílala rytmické zvuky a brýlemi, ze kterých pulsovalo v určitých frekvencích světlo. Tato technologická podoba se vlastně do dnešních dní výrazně nezměnila. Přístroj byl zkoumán hlavně z hlediska schopnosti uvést člověka do hypnózy. 

Věda, nebo móda?

Současně se zlepšováním zařízení sledujících elektrickou aktivitu mozku (EEG, elektroencefalografie) rostl také zájem o výzkum dopadu světelné stimulace na mozek. Vědci se zaměřili i na vliv zvukových podnětů, ačkoliv tyto studie je tolik nelákaly. V 60. letech se výzkumníci soustředili na účinnost hypnózy při zesilování účinku anestezie, zmírňování bolesti nebo urychlení hojení po zubařských zákrocích. Využívali k tomu již zmíněných světelných stimulačních přístrojů. Roku 1984 byl na trh uveden přístroj DAVID. Pracoval na principu audiovizuální terapie a byl používán k odbourání trémy a úzkosti studentů univerzity v Albertě. Módní terapie „světlem a tmou“, jak se tehdy říkalo, byla v těch letech částečně spojena s nevědeckým hnutím New Age. Za poslední desítky let nicméně proběhla řada studií, ve kterých se dopadem světelných a zvukových stimulů zabývala řada seriózních pracovišť. Potvrdilo se, že se jedná o účinnou metodu v léčbě vybraných psychických stavů. 

Mnoho cest k čisté mysli

Světlo a zvuk AVS přístroje vysílá vlastně frekvenci. Tyto opakovaně a nepřetržitě působící stimuly dokáží naladit mozek na svou frekvenci. Je to možné pomocí ,,efektu napodobení frekvence“, který objevil anglický psychiatr Grey Walter v padesátých letech minulého století Pro mozek je totiž frekvence základní jednotkou: podle ní řídí vše. Pokud je v pomalé frekvenci, automaticky dává pokyn ke spánku. Při rychlé frekvenci naopak k nabuzení. Proč se o ovlivnění frekvence mozku odborníci vlastně pokouší? Zjistilo se totiž, že audiovizuální terapie působí na mozek velmi blahodárně, a to hned několika cestami.

1. Uvedením do hypnózy a zklidněním. Hypnóza a navození psychického klidu pomáhají dosáhnout svalové relaxace, klidného dýchání a oproštění se od okolních rušivých vlivů.
2. Zvýšeným vyplavováním neurotransmiterů. Studie prokázaly, že stimulace světelnými podněty zvýšila vylučování serotoninu, endorfinů a melatoninu do krve. Jde o hormony ovlivňující pocity štěstí, vnímání bolesti a řídící spánkový cyklus.
3. Změnami mozkového metabolismu a průtoku krve. Dalším pozitivním účinkem je zvýšení průtoku krve mozkem, podpora metabolismu mozku a posílení jeho elektrické aktivity.
4. Zřejmě i posílením dendritického růstu. Mezi zatím nepotvrzené teorie patří také myšlenka, že stimulace zrakovými a zvukovými podněty podporuje růst dendritů (krátkých výběžků) nervových buněk.

Všemi těmito mechanismy dokáže audiovizuální terapie rychle a účinně uvolnit mysl člověka a pomoci mu k znovuobnovení psychosomatické rovnováhy. Ze sezení pak klient často odchází s pocitem, že se už dlouho necítil tak odpočinutý a neměl tak čistou mysl. V praxi se dnes osvědčují AVS přístroje s konkrétně zaměřenými programy, například na hlubokou relaxaci, zlepšení koncentrace, úpravu spánkového cyklu či zmírnění depresivních stavů.

Zdroj: www.aapb.org/files/news/Entrainment.pdf