Kosti

Nemoci a poškození kostí postihovaly člověka odjakživa. Dokládají to archeologické nálezy koster se známkami zhojených i nezhojených zlomenin a různých deformit. Zlomeniny se v minulosti buď neléčily vůbec, nebo se léčily přikládáním dlah a hojivých obkladů. Jelikož je kost velmi náchylná na jakoukoliv infekci, kostní operace se rozšířily až ve dvacátém století spolu s rozvojem sterilních operačních technik a objevem antibiotik. Ještě v 19. století sužovala velkou část lidstva rachitis, deformující onemocnění kostí z nedostatku vitamínu D.

Říká se...

„Ochrana a opora.“

V minulosti

Archeologické nálezy koster se známkami zhojených i nezhojených zlomenin a různých deformit dokládají poškození kostí i v minulosti. Zlomeniny se dříve buď neléčily vůbec, nebo jen přikládáním dlah a hojivých obkladů. Kost velmi náchylná na infekci, proto se operace rozšířily až ve 20. století spolu s rozvojem sterilních operačních technik a objevem antibiotik.

Jak to viděl Jessenius

Tělo dospělého člověka je vyztuženo 206 kostmi. Největší kost je kost stehenní, nejmenší kůstky jsou kladívko, kovadlinka a třmínek ve středním uchu. Podle tvaru rozlišujeme kosti ploché (lopatka, hrudní kost, kosti lebky), dlouhé (kosti končetin), krátké (kosti zápěstí) a nepravidelného tvaru (dolní čelist). Kosti se stýkají v pohyblivých spojích neboli kloubech, nebo v pevných švech (lebka). Kloubní části dlouhé kosti se nazývají epifýzy, střední úsek se jmenuje diafýza. Kost se skládá z kostní dřeně, kostní tkáně (trámčina a kompakta) a okostice. Epifýzy dlouhých kostí a celé ploché kosti jsou vyplněné trámčinou (spongiózou), která je prostoupená kostní dření. V dlouhých kostech vyplňuje kostní dřeň také vnitřek diafýzy. Kolem kostní dřeně a trámčiny je kompakta tvořící pevnou výztuž kosti. Téměř celou kompaktu kryje vazivová blána, okostice. Chybí jen na kloubních plochách. Tam kompaktu kryje kloubní chrupavka.

Pod lupou

Kost je tvořená buňkami, osteocyty. V kompaktě jsou osteocyty ukotvené v dutinkách mezi tvrdými kostními lamelami; vazivem, na které jsou navázány sloučeniny vápníku, hořčíku, fosforu a sodíku (kost je „mineralizovaná“). Lamely jsou soustředně uspořádány kolem jednotlivých cév vyživujících kost. Lamely kolem jedné takové cévy tvoří tzv. Haversův kanálek. Trámčina je tvořená vazivovou sítí (trámečky), v níž jsou buňky kostní dřeně.

Srovnávací anatomie

Člověk se spolu s rybami, obojživelníky, plazy, ptáky a savci řadí mezi obratlovce. Ostatní živočichové jsou bezobratlí. Jejich tělo je jako u hmyzu vyztuženo např. chitinovým (cukrovým) krunýřem, nebo mají vápenatou schránku (korýši, měkkýši) a nebo není vyztuženo vůbec (měňavka).

Anatomie

Jednotlivé kosti tvoří kostru. Lebka, páteř a hrudní koš tvoří tzv. osovou část kostry, neboli podélnou osu těla. Kosti končetin se nazývají výběžkovitá část kostry. Lebka má mozkovou a obličejovou část. S páteří je spojena prvním krčním obratlem. Krčních obratlů je celkem sedm. Navazuje na ně dvanáct hrudních obratlů, na něž jsou napojena žebra. Následuje pět bederních obratlů a pět křížových obratlů. Ty jsou srostlé do kosti křížové. Konec páteře představuje kostrč. Horní končetiny jsou připojeny k osové kostře přes pletenec ramenní, tvořený klíční kostí napojenou na hrudní kost (a na tu se napojují vepředu také žebra) a na lopatku. Lopatka je s páteří spojena jen nepřímo, pomocí svalů. Dolní končetiny jsou připojeny pletencem pánevním. Pánevní kosti se na páteř připojují skloubením s kostí křížovou.

Funkce

Kostra tvoří oporu a výztuž těla. Kosti se spolu s klouby a svaly uplatňují při pohybu. Lebeční kosti slouží jako ochranný obal pro mozek, páteř v sobě ukrývá a chrání míchu. Kosti obličeje a lebky tvoří rezonanční dutiny a nepřímo se tak podílejí na tvorbě znělého hlasu. Žebra tvoří kostěný koš, který chrání plíce a srdce. Pánevní kosti se spojují do pletence pánevního a kromě toho, že se na ně napojují kosti nohou, fungují jako pevné dno břišní dutiny. Kromě toho jsou kosti sídlem krvetvorby. Kůstky středního ucha pomáhají správnému převodu zvuku do vnitřního ucha. Kosti jsou také zásobárnou vápníku, který je důležitý pro správnou funkci nervů a srdce.

Když nefunguje

Kost může být zdeformovaná, zlomená nebo může úplně chybět. Kostní tkáň může prořídnout, může být postižena zánětem nebo i nádorem. Nádor může způsobit buď rozpad nebo nenormální nárůst kostní hmoty. Kloub může být postižen především opotřebováním - chrupavka zdrsní, naruší se tvorba kloubní tekutiny nebo dojde k přerůstání chrupavky. I chrupavku může postihnout zánět.

Jak to poznám?

Zlomenina se projeví bolestmi, poruchou pohyblivosti, otokem a někdy krvácením. Deformace kosti je vidět často navenek a navíc se poruší stabilita kostry s následným přetížením a bolestmi postižených úseků. Osteoporóza a kostní nádory se často projevují patologickými zlomeninami, kdy se kost zlomí „sama od sebe“. Zánět kosti se nazývá osteomyelitida a je to závažné onemocnění, které způsobuje jak zničení kosti, tak otravu krve. Poškození kloubů se projevuje především bolestmi a poruchou jejich pohyblivosti. Časté jsou kloubní výpotky a otoky kloubů.

Vtip na závěr

Malý duch přiletí domů a usedavě pláče. „Co je ti?“ dobrácky se ho ptá táta duch. Malý vzlyká: „Kamarád kostlivec spadl ze skály. Bojím se, že se mu něco stalo!“