Neurotické poruchy

Tradičně se psychiatrická onemocnění dělila na neurózy a psychózy. Jako psychózy se označovaly takové nemoci, při kterých byly psychické funkce narušeny do té míry, že pacient chybně vnímal realitu. Neurózy se projevovaly především úzkostí, pocity nespokojenosti, neštěstí, různými tělesnými příznaky. Většinou se jednalo o lehčí nemoci.

Fobie...

Dnes se skupina neuróz označuje souhrnně jako neurotické poruchy. Patří sem několik všeobecně známých chorob. Jednou z nich je fobie. O co jde? Každý člověk někdy zažívá strach nebo úzkost. Bojíme se určitých situací, věcí, zvířat, jiných lidí. To je normální. O poruše hovoříme v okamžiku, kdy strach nabude zcela nepřiměřených rozměrů. Míra úzkosti je v naprostém nepoměru s tím, co úzkost vyvolává. Strach se vyskytne ve chvíli, kdy by se drtivá většina lidí nebála.

Člověk trpící fobií si je vědom toho, že jeho chování není normální. Přesto však nedokáže svůj strach ovládnout. Jediným pro něj přijatelným řešením je vyhýbání se obávané situaci. Nejčastějším typem fobie je agorafobie. Pacient trpící touto poruchou má strach z různých prostředí. Může se jednat o strach z chůze po ulici, z různých veřejných míst, jako je divadlo, kino, obchody, hromadné dopravní prostředky. Podtypem agorafobie je klaustrofobie, strach z uzavřených prostor.

Sociální fobie je spojena s úzkostí z kontaktu s jinými lidmi. Postižení se obávají, že se ztrapní, že se jim budou třást ruce nebo se začervenají. Dále existuje množství speciálních druhů fobií. Strach z myší, hadů, psů, pavouků, brouků, strach ze zubaře, z pohledu na krev, z nemocí.

Pacient s fobií může dostat při kontaktu s obávaným předmětem až panický záchvat. Jedná se o náhle vzniklý stav s nevolností, bolestmi na hrudi, s pocitem dušení, se strachem ze smrti. Postižený cítí bušit své srdce, točí se mu hlava, má pocit, že musí nutně zešílet. Příznaky dokonce někdy dokáží napodobit i srdeční infarkt.

Obsedantně kompulzivní porucha...

Co se skrývá za tímto tajemným jménem? Jedná se o kombinaci dvou jevů. Obsese je vtíravá myšlenka, která se opakovaně vybavuje a vnucuje do mysli. Postižení jsou si vědomi, že tato myšlenka je nesmyslná, ale přesto ji nedokážou potlačit. Jestli jste se někdy snažili celý den vyhnat z hlavy melodii, kterou jste zaslechli ráno v rádiu, tak víte, co se tím míní.

Kompulze je nutkání k nějaké činnosti. Většinou se jedná o zdánlivě účelný úkon. Pacient se snaží nutkání odolat, ale to mu způsobuje úzkost a napětí. Pokud pak nakonec nutkání vyhoví, pocítí úlevu.

Protože se oba popsané jevy obvykle navzájem kombinují a doplňují, hovoříme o obsedantně kompulzivní poruše. Jak vypadá taková porucha v praxi? Typický je například strach z infekce, který člověka s touto psychiatrickou diagnózou nutí třeba k opakovanému mytí rukou, a to i několikrát za sebou až po několik hodin. Řidič může mít obavu, že cestou autem někoho přejel. Potom opakovaně projíždí celou trasu, aby se ujistil, že se tak nestalo.

Somatoformní poruchy...

Tento typ duševní nemoci se projevuje příznaky postižení některého tělesného orgánu. Ve skutečnosti je ale dotyčný orgán zcela zdravý. Pacienti opakovaně vyhledávají lékaře, nechávají se znovu a znovu vyšetřovat a ujišťovat, že jim nic není. Nemocné mohou trápit bolesti, pálení, svědění, zvracení, nevolnost.

Jestliže takový člověk dospěje k závěru, že příčinou jeho obtíží je nějaká závažná nemoc, jde o hypochondrickou poruchu. Někteří pacienti chtějí slyšet, že jsou zdraví, jiní se naopak dožadují léčby.

Všichni jsme neurotici...

Neurotické poruchy rozhodně nejsou vzácné. Udává se, že až dvacet procent lidí trpí po určitou dobu života tímto neduhem. Některé neurotické projevy má krátkodobě ještě podstatně vyšší množství obyvatel.

Léčba je dvojího druhu. Příznaky se zvládají léky proti úzkostí a na zklidnění. Současně musí probíhat i psychoterapie. Existuje několik přístupů. Jednou možností je pokusit se odhalit a odstranit v hloubi duše skrytou prapůvodní příčinu vzniku choroby. Druhou možností je naučit pacienta žít s poruchou a umět ji potlačit.