Pláč jako regulátor duše aneb Proč jsou slzy známkou zdraví, ne slabosti
Blue Monday je údajně nejdepresivnější den v roce, který připadá na třetí pondělí v lednu. Upozorňuje na lednový pokles nálady a zvýšenou únavu, kterou způsobuje kombinace faktorů – povánoční dluhy, krátké dny, málo slunce a nedodržení novoročních předsevzetí. I když jde spíše o marketingově atraktivní označení než o vědecky přesný fenomén, otevírá prostor k důležité otázce: Je pláč zdravý?
Pláč jako vnitřní regulátor
Z biologického hlediska pomáhá pláč tělu zbavit se nadměrného napětí a obnovit vnitřní rovnováhu. U dospělých aktivuje pláč parasympatický nervový systém, zodpovědný za odpočinek, regeneraci a udržování stabilního prostředí uvnitř našeho organismu (homeostázu).
Během pláče se uvolňuje oxytocin a endogenní opioidy, které vyvolávají pocity klidu a pohody. Tyto látky zvyšují práh bolesti a mohou navodit stav „emočního otupění“, což pomáhá zvládnout intenzivní stres. Už tedy neplatí zastaralý názor, že „pláčem vypláčeme stresové hormony“.
Dovolit si plakat tak ukazuje na emoční inteligenci a vnitřní integritu, pomáhá zpracovat smutek a snižuje riziko psychosomatických obtíží.
Pláč zahrnuje tři složky – slzy, mimiku a vokalizaci (vzlykání). Každá z nich má svůj význam:
- Slzy obsahují nervový růstový faktor (NGF), který po vstřebání v nosní dutině působí v mozku jako přirozené antidepresivum.
- Stažení svalů kolem očí chrání oko před poškozením způsobeným zvýšeným prokrvením během silných emocí.
- Vzlykání může ochlazovat mozek, protože rychlé vdechování chladnějšího vzduchu ovlivňuje teplotu krve a aktivitu neurotransmiterů.
Vliv pláče na náladu je proměnlivý
Bezprostředně po něm může dojít k dočasnému zhoršení nálady, ale s odstupem se obvykle dostaví pocit úlevy. Z psychologického hlediska plní dvě hlavní funkce:
- pomáhá k sebezklidnění,
- slouží jako prostředek sociální komunikace. Pláč vysílá signál o potřebě pomoci, zvyšuje empatii okolí, tlumí agresi a vyvolává ochotu poskytnout útěchu.
Otevřený projev emocí je pro psychiku zdravější než jejich dlouhodobé potlačování a umožňuje uvolnit nahromaděnou emoční energii. Chronické potlačování smutku a pláče je spojováno se zvýšeným rizikem fyzických onemocnění, například astmatu, rakoviny nebo vysokého krevního tlaku.
U malých dětí to funguje jinak
Zatímco u dospělých je pláč prostředkem k sebezklidnění, u kojenců jde především o volání o pomoc. Dětský pláč vychází z vysokého fyziologického vzrušení a zklidnění přichází až skrze jinou osobu.
I muži pláčou…
V mnoha kulturách je zvykem vnímat muže jako „silné“ a racionální, zatímco pláč bývá automaticky spojován spíše se ženami. Tyto zažité představy ale často vedou k tomu, že muži své emoce dlouhodobě potlačují. Už od dětství jsou totiž u chlapců projevy agrese a hněvu často tolerovány, zatímco emoce smutku a strachu bývají systematicky zlehčovány nebo umlčovány – připomeňme si známé rčení „Chlapi nepláčou“.
Dlouhodobé potlačování těchto emocí zužuje prostor pro zdravé prožívání zranitelnosti a zvyšuje riziko, že se nevyjádřené emoce projeví jinde, například v podobě psychosomatických či srdečně-cévních obtíží. Otevírat téma mužského pláče proto neznamená oslabovat muže, ale naopak podporovat jejich duševní i tělesné zdraví.
Slzy v pracovním prostředí
Pláč na pracovišti bývá považován za „nepatřičný“. Přesto se s ním manažeři i HR setkávají, zejména u profesí vyžadujících tzv. emotional labor (např. nucenou příjemnost na zákazníky), která často vede k emočnímu vyčerpání. Potlačené emoce se kumulují a mohou jednou nečekaně vybuchnout.
Jak reagovat na plačícího podřízeného:
- Aktivně naslouchejte a projevujte empatii. Buďte plně přítomní a snažte se autenticky porozumět tomu, co druhý prožívá.
- Respektujte čas a pracujte s tichem. Nespěchejte, dovolte pauzy v rozhovoru a odolejte nutkání hned nabízet řešení.
- Podporujte bez hodnocení a v soukromí. Přijměte pláč jako legitimní signál potřeby pomoci a zajistěte bezpečný, důvěrný prostor.
- Cílem není poskytovat terapii na pracovišti, ale pomoci obnovit psychickou rovnováhu a pocit bezpečí, aby se bylo možné vrátit k řešení situace.
Kdy může být pláč problém?
Pláč se stává problémem, pokud je chronicky potlačován nebo naopak vybuchuje v nezvladatelné intenzitě. Nízká schopnost regulovat emoce může být signálem fyzického onemocnění, například poruch štítné žlázy.
Dále může být projevem vážnější psychické nemoci nebo zneužívání návykových látek.
V těchto případech je nezbytné vyhledat odbornou lékařskou pomoc.
Specifickou oblastí je zármutek po ztrátě blízkého člověka. Jak úplná absence pláče, tak jeho dlouhodobé a neustupující trvání mohou signalizovat komplikovaný (nezdravý) truchlící proces. Ten se může projevit opožděně, s časovým odstupem měsíců či let, nebo zkresleně, například nadměrnou aktivitou, emoční otupělostí či rozvojem závislostního chování.
Pláč se stává problémem také tehdy, je-li systematicky využíván jako nástroj manipulace a sociálního tlaku, k ovlivňování rozhodování druhých v pracovním či rodinném kontextu (např. maminka pláče, aby jí děti neopouštěly a nežily svůj život ani ve 40 letech). V takových situacích neplní svou regulační funkci, ale narušuje osobní hranice a vztahovou rovnováhu.
Přijměte své emoce
Dovolit si plakat je projevem emoční inteligence a vnitřní integrity. Schopnost skutečně prožít smutek pomáhá předcházet tomu, aby se nezpracované emoce promítaly do tělesných obtíží. Autentický pláč tak nepředstavuje slabost, ale přirozený a zdravý způsob, jak regulovat emoce a pečovat o své duševní i fyzické zdraví.
{{{tally wellbeing}}}
