Proč o zneužívání dětí mlčíme?
Podle zprávy britské organizace Save the Children, kterou nyní (začátek roku 2009, pozn. redakce) projednává OSN, dochází v zemích třetího světa k častému zneužívání dětí. Dopouštějí se ho ale lidé, od kterých bychom to nejméně očekávali; humanitární pracovníci a členové mírových sil OSN.
Alarmující počet zneužívaných dětí se ale netýká pouze zemí třetího světa. Situace je obdobná i v jiných zemích, včetně České Republiky. Podle jedné ze dvou porevolučních studií se s některou z forem sexuálního zneužití v dětství u nás setkala až čtvrtina dotázaných, s výraznou převahou dívek
O zneužívání dětí jsme na našich stránkách psali již několikrát. Jde ale o téma, na které bohužel ve sdělovacích prostředcích narážíme pravidelně. Proč? Nejspíše proto, že případů je tak mnoho a okolí zneužívaného dítěte často mlčí nebo vůbec nemá podezření.
Násilníci se často vymlouvají na to, že je dítě, které zneužili, samo vyzývalo a provokovalo. Může tento argument obstát? Nejde o mýtus, který je stále velmi hluboce zakořeněn v české společnosti? Patří určitá forma sexuálního chování k dětskému projevu?
Děti se mnohdy bojí a svém zneužití promluvit, obávají se kritiky rodičů, učitelů nebo dalších dospělých. Proč je u nás oběť (nejen dítě, ale například i zneužívaná žena) stále oproti pachateli spíše v nevýhodě? Proč máme tendenci se na zneužité dívat skrz prsty? Není to náhodou i tím, že nás vytrhnou z uklidňujícího pocitu, že něco takového se přece v našem okolí nemůže dít...?
Děti jsou v pozici, kdy jsou bezbranné, oproti dospělému, který je jakkoliv zneužívá mají mnoho nevýhod a mezi oběma stranami panuje tak výrazná asymetrie, že je pro dítě velmi těžké se ubránit (o fyzickém násilí ani nemluvě). Dospělí mohou využít mnoho argumentů, kterými děti zaženou do úzkých. Pro dítě je vše, co dospělý řekne, pravdivé, je zvyklé, že musí dospělého poslouchat.
Zdroje: Respekt: Svlékni se a mlčNovinky.cz: Pracovníci OSN sexuálně zneužívají na misích děti, tvrdí studie
