Zuby

Pojďme se dozvědět více o stavbě a funkci našich zubů.

Říká se...

„Sedí bába při muzice, nemá kouska zubů, vona by se ráda smála, musí držet hubu!“

V minulosti

Kostěné zubní náhrady a zlaté můstky vyráběli již před několika tisíci let Etruskové. První kleště spatřily světlo světa v době bronzové. Byly sice určeny hlavně k řemeslné práci, ale občas posloužily i k vytržení bolavého zubu. Ostatně v Evropě byl ve středověku zubařem kovář. Ani bělení zubů není žádná novinka. V dávnějších dobách se však provádělo daleko drastičtěji než nyní. Na zbroušený povrch zubů se nalila kyselina dusičná. Zuby sice krásně zbělely, ale poškodily se tak, že se brzy začaly kazit. #IMG#

Jak to viděl Jessenius

Lidské zuby jsou jedno až dvoucentimetrové, tvrdé, na povrchu hladké, v podstatě kostěné „destičky a hranolky“. Každý zub se skládá z lesklé korunky, která vyčnívá nad povrch dásně, a dále krčku a kořene. Krček a kořen jsou zapuštěné do čelisti kryté dásní. Korunka zubu je pokrytá bělavou sklovinou, nejtvrdší tkání v těle. Povrch kořene je potažen zubním cementem. Pod sklovinou a cementem se nachází zubovina, která vyplňuje většinu zubu. Uprostřed zuboviny je dutina vyplněná zubní dření.

Pod lupou

Sklovina vzniká jako produkt činností sklovinotvorných buněk, tzv. ameloblastů. Z 98 % je tvořená minerály, především fosforem a vápníkem. Zubovina (dentin) a cement svojí stavbou připomínají kost. Jsou tvořeny buňkami, mezi kterými je zvápenatělá mezibuněčná hmota. Stěny zubní dutiny jsou vystlány odontoblasty, buňkami vyrábějícími zubovinu. Dutinu vyplňuje zubní dřeň, řídké vazivo, kterým probíhají cévy a nervy.

Srovnávací anatomie

Tesáky a špičáky velkých masožravců, jako je lev nebo tygr, jsou daleko větší a silnější než u člověka. Hlodavci mají speciální zuby hlodavé, dlouhé ostré oranžovohnědé řezáky. Žralokovi rostou zuby v několika řadách a kromě toho, že jich má plná ústa, je jeho tělo porostlé „šupinami“ s podobnou stavbou, jakou mají zuby. Ptáci rozmělňují potravu zobákem a navíc vlastní jeden žaludek navíc - svalnatý žaludek určený k žvýkání potravy.

Anatomie

Zuby jsou ukotveny do horní a dolní čelisti v ústní dutině. Tvar čelistí je uzpůsoben tak, aby do sebe při skusu zapadaly. Každý zub má v čelisti svůj žlábek, v němž je uchycen pomocí tenkých, ale velmi pevných a pružných vlákének, neboli závěsného aparátu. Závěsný aparát a okostice zubního lůžka tvoří dohromady ozubici. Vlákna závěsného aparátu se částečně upínají i do dásně pokrývající povrch čelisti. Člověk má dány do vínku celkem dvě sady zubů. Chrup mléčný, jehož první zoubky se začínají klubat v několika měsících po narození a vyroste jich celkem dvacet, a chrup trvalý, který mléčné zuby postupně nahrazuje zhruba od sedmi let věku. Trvalý chrup čítá třicet dva zubů.

Funkce

Zuby jsou tím nejpřirozenějším příborem. Drtí a rozmělňují potravu na menší a lépe stravitelné kousky. Podle toho, jakým způsobem zuby zpracovávají potravu, je dělíme na čtyři typy. V čele zubního oblouku jsou řezáky, čtyři nahoře a čtyři dole. Řežou a krájejí potravu na menší kousky. Řezáky jsou lemovány celkem čtyřmi špičáky, dvěma v horní a dvěma v dolní čelisti. Napichují a přidržují sousto. Vedle špičáků nejdeme zuby třenové. Jsou celkem čtyři a slouží k drcení a rozemílání potravy. Posledním typem zubů jsou stoličky. Také rozmělňují, ale navíc jsou tak silné, že dokážou přeštípnout kost nebo rozdrtit ořech. Stoliček je celkem dvanáct, šest dole a šest nahoře. Poslední stoličky u všech nevyrostou, a když už se objeví, bývá to poměrně pozdě - ve dvaceti či třiceti letech. Možná proto se nazývají zuby moudrosti. Kromě zpracovávání potravy jsou zuby důležité pro dorozumívání. Vzájemné postavení jazyka a zubů podmiňuje správnou výslovnost.

Když nefunguje

Nejčastějším onemocněním zubů je zubní kaz. Vzniká, když se naruší povrch skloviny a obsah zubního plaku, čili povlaku tvořeného slinami, bakteriemi, cukry a zbytky potravy, proniká z povrchu zubu dovnitř a postupně „se prokousává“ až k zubní dřeni. Při poškození dásní (zánětem či nesprávnou technikou mytí zubů) vzniká další častá choroba, parodontóza. S dásní se poruší také závěsný aparát zubu. Zub pak nedrží v lůžku a vypadne. Vypadne-li zub, poruší se zubní oblouk, zuby na sebe správně nepřiléhají a jejich funkce je narušena. Zuby, vedle kterých vznikl otvor, také částečně ztratí stabilitu ve svém lůžku.

Jak to poznám?

Kromě ztíženého kousání se objeví obtíže s vyjadřováním - šišlání. Zubní kaz se zpravidla projeví bolestmi zubů. Parodontóza se nejdříve hlásí krvácením z dásní, pak se přidá viklání postižených zubů a posléze jejich vypadávání. Záněty dásní provázejí bolesti, otoky a někdy i teploty. V postiženém okrsku dásně se může vytvořit dutinka s hnisem, tzv. váček.

Vtip

Zubní lékař říká pacientovi: „Tak nejdříve vytrhneme zuby moudrosti. Stejně se vám neosvědčily...“

MeDitorial.cz