Podcast: Cukrovku nejde vypnout, pro spoustu lidí je to noční můra. Zvládnout se dá, říká diabetoložka Barbora Doležalová
Provést člověka onemocněním, které trvá desetiletí, a nedělat z toho strašáka, ale racionálně řešitelnou věc, s níž se dá žít. Tak MUDr. Barbora Doležalová vnímá svoji práci diabetoložky. Na této cestě jí pomáhají i současné léky na cukrovku 2. typu, které jsou stále dokonalejší, a mohou tedy kromě léčby samotné cukrovky přinášet i benefity pro srdce a cévy. „Pokud konkrétní pacient splní všechny předpoklady, je tato léčba výborná, protože zabije víc much jednou ranou, zkompenzuje mu hodnoty a současně mu přidá zdravé roky života,“ vysvětluje diabetoložka v podcastu.
Dá se říct, jak vypadá typický pacient s cukrovkou 2. typu?
To se říct dá, ale nechtěla bych to dělat, protože to potom vede k hroznému stereotypování – „kdo má cukrovku 2. typu, je prostě lůzr, protože je tlustej a protože se nehýbá“. Ale to není pravda. Pravda je taková, že to skutečně není nemoc starších lidí. Většina lidí cukrovku dostane v druhé polovině produktivního věku, věk padesát let určitě není žádná výjimka, ale není žádná výjimka ani čtyřicátník s diabetem 2. typu.
To, že máme hodně starších pacientů, je dané tím, že i díky různým moderním přístupům k léčbě cukrovky jim diabetes nezkrátí život a žijí s ním do vyššího věku. Je potřeba odlišovat různé typy pacientů, opravdu máme pacienty převážně s nadváhou, ale máme i pacienty poměrně štíhlé. A naopak je spousta lidí, kteří mají nadváhu, cukrovku nemají a potom se samozřejmě cítí, jako že vyhráli nad osudem a že je to jejich zásluha, ale jak říkám – hraje v tom velkou roli i genetika.
Cukrovku nejde vypnout, pro spoustu lidí je to noční můra.
Poslechněte si celý rozhovor s MUDr. Barborou Doležalovou
Je známo, že cukrovka zvyšuje riziko srdečního infarktu, mrtvice či poškození ledvin nebo očí. Na co by si měli diabetici dávat pozor v souvislosti s kardiovaskulárními riziky?
Myslím, že správný odhad toho, jak je na tom kdo s rizikem komplikací, je spíše na lékaři, protože během péče o lidi s cukrovkou se hodně věnujeme právě včasnému záchytu komplikací nebo potvrzení toho, že komplikace daný člověk nemá. Ale co může pro sebe každý člověk s cukrovkou udělat, je, sledovat svůj zdravotní stav a měřit si všechno, co mu jeho lékař doporučí, aby si měřil, hlavně krevní tlak a cukr. Náš zdravotní systém třeba selfmonitoring neboli samostatné monitorování glykémie podporuje u všech lidí, kteří se léčí alespoň tabletkami. Je to hrazené ze zdravotního pojištění, v nějakém limitu samozřejmě. Když si pravidelně monitorujete tyto věci, tak je to podle mě naprosto zásadní motivace.
Jaké jsou v dnešní době moderní možnosti léčby, které pacientům napomáhají snížit rizika srdečně-cévních onemocnění? Jaké jsou jejich největší výhody a na jakém principu fungují?
To je jednoduchá otázka, ale existuje na ni spousta komplikovaných a dlouhých odpovědí. Léků na diabetes je řada a mezi moderní léčbu diabetu řadíme dvě skupiny léků, z nichž jedněm říkáme glifloziny a druhým analoga receptoru GLP-1. Pro obě skupiny jsou důkazy, že ty léky nejenom snižují krevní cukr, ale také jsou právě prevencí srdečně-cévních onemocnění a třeba i předčasných úmrtí. Každá skupina léků to dělá jinak. Rovnou bych chtěla říct, že to není tak, že přijdete k lékaři a sestřičce řeknete „Já chci předepsat analoga receptoru GLP-1“ a večer vám přijde e-recept, i když my se s tím takhle setkáváme. Naše zdravotní pojištění tyto léky hradí, ale úhrada je vázaná na spoustu parametrů – na to, jakou léčbu třeba máte za sebou, jaké máte výsledky, ... Není to úplně jednoduché, že bychom to dali každému. Nicméně pokud konkrétní pacient splní všechny předpoklady, je ta léčba určitě výborná, protože zabije víc much jednou ranou, zkompenzuje mu hodnoty a současně mu přidá zdravé roky života.
Hodně se mluví o analozích GLP-1, což zní skoro jako nějaký tajemný kód. Mohla byste přiblížit, o jaké léky se jedná a v čem je jejich kouzlo, jestli se to tak dá říct?
Léky, které patří do skupiny takzvaných analog receptoru pro GLP-1, se v České republice používají myslím od roku 2009, takže to není úplně horká novinka v léčbě diabetu. Pokud vám to přidá jako nějaký tajemný kód, tak GLP-1 je zkratka lidského hormonu, který funguje v lidském těle a jmenuje se glukagon-like peptid 1. Jde o léky, které byly vyvinuty jako antidiabetika, protože snižují krevní cukr. Dělají to zajímavým způsobem – fungují jako zmíněný původní hormon, který se víceméně produkuje ze střeva a jakoby říká slinivce: „Podívej se, ve střevě se vyskytla potrava, bude potřeba, abys ty, slinivko, dávala víc inzulinu.“ Takže lidé, když se léčí analogy receptoru GLP-1, tak tím skutečně dostanou takový jakoby kód, jak si jejich tělo má opravit svůj inzulin, aby byl ze slinivky vylučovaný v okamžiku, kdy je to potřeba, což je po jídle. Tím, že to zpomalí pohyby žaludku, jsou vlastně dřív nasyceni, jedí menší porce a také ty léky pronikají do mozku, do centrálního nervového systému, kde zvyšují pocit sytosti.
Od začátku bylo jasné, že tyto léky působí na několika místech a všechno je pro cukrovku příznivé. Nicméně to, co léky ze skupiny GLP-1 receptorových analog katapultovalo víceméně na přední příčky v posloupnosti léčby diabetu 2. typu, bylo, že v roce 2016 byla publikována první studie, která prokázala, že tyto léky odvracejí velké kardiovaskulární choroby, jako jsou infarkty nebo cévní mozkové příhody, nebo úmrtí z kardiovaskulárních příčin. Tím došlo i k dalšímu vývoji na poli analog receptoru GLP-1, takže by měla být dnes součástí léčby co nejvíce diabetiků 2. typu, i když je ta léčba poměrně nákladná a naše zdravotní pojištění staví řadu podmínek, které daný člověk musí splnit, aby tato léčba byla hrazená.
Které zdravotní komplikace se diabetiků nejvíce týkají? Jak současný přístup k léčbě cukrovky pracuje s diabetickým distresem? Vítá lékařka ve své ordinaci poučené pacienty a kolik z nich jí denně udělá radost? Proč fandí moderní léčbě?
Poslechněte si celý rozhovor s MUDr. Barborou Doležalovou i na našich podcastových platformách Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.
CZ23DI00081
