Jak vypadá cesta k diagnóze astmatu?

Základem je rozhovor s lékařem

Při návštěvě lékař rozhovorem s pacientem zjišťuje řadu důležitých informací, podle kterých si udělá přesnější obrázek o tom, proč pacient do ordinace přišel. Odborně se výsledku tohoto procesu říká anamnéza. Pro astma jsou typické opakované stavy hvízdavého dýchání, kašel, dušnost a svírání na hrudi, ne vždy je ovšem astma vyjádřeno všemi těmito příznaky, tedy některé mohou chybět a klinický obraz není tak zřetelný. Lékaře zajímá výskyt astmatu v rodině, pracovní zařazení pacienta, v jakém prostředí žije a jaké má koníčky, jestli kouří, a dále je velmi důležitá alergologická anamnéza – jestli pacient již nemá nebo neměl alergickou rýmu, atopický ekzém, kopřivky, reakce přecitlivělosti na léky, potraviny nebo hmyz, zda chová nějaká domácí zvířata atd.

Ke stanovení diagnózy je nutné vyšetření plicních funkcí

Mezi nejběžnější vyšetření používaná ke stanovení diagnózy a potom také k monitoraci stavu astmatu, patří tzv. spirometrie, při níž se měří objem vydechnutého a vdechnutého vzduchu. Optimální je dosažení normálního spirometrického nálezu vzhledem k věku, tělesné hmotnosti a výšce pacienta, což ovšem často u astmatu nebývá, neboť průdušky bývají v některých situacích zúžené. Vyšetření je nebolestivé, pouze se podle pokynů sestřičky vydechuje do trubičky.

K dalšímu ozřejmení nálezu na průduškách se užívá bronchodilatační nebo bronchokonstrikční test, kdy se inhalují látky, které mají schopnost průdušky rozšířit nebo zúžit, a podle míry této změny je možné určit diagnózu astmatu.

Hlavně u těžšího onemocnění nebo při nejasných nálezech na spirometrii je někdy nutné provést vyšetření ve speciální kabině, tzv. bodypletysmografické vyšetření. Podobá se klasickému spirometrickému vyšetření, tedy také se vydechuje do speciální trubičky, lékař má ale k dispozici více parametrů plicních funkcí.

Důležité je pak také vyšetření objemové frakce oxidu dusnatého ve vydechovaném vzduchu, označovaném jako FeNO, které ukazuje míru zánětu v dýchacích cestách. Před nasazením léčby bývá tato hodnota většinou vysoká, a to hlavně u alergického astmatu, poté by měla klesat, resp. se dostat zcela do normálu.

Kombinace těchto vyšetření pomůže určit diagnózu astmatu velmi spolehlivě, někdy je nutné projít všemi vyšetřeními, jindy stačí pouze několik málo z nich, žádné ovšem není bolestivé nebo nepříjemné a není třeba, abyste se jich obávali.

Poslech hrudníku není ani v dnešní době bez významu

Při první návštěvě pacienta v ordinaci, a tedy před nasazením léčby, bývají většinou při poslechu hrudníku patrné pískoty a vrzoty, které signalizují, že jsou průdušky zúžené. Právě ty naznačují, co způsobuje pacientovy klinické obtíže.

Zobrazovací techniky odhalí případně jiné onemocnění plic

Při prvním kontaktu s pacientem je vhodné provést také rentgenové vyšetření plic. Není až tak nutné k vlastní diagnóze astmatu, protože ta je často zřejmá již z tzv. klinického obrazu založeného na výše popsaných vyšetřeních. Existují ale situace, kdy se podobně jako astma chovají i jiné diagnózy a některé jsou odhalitelné právě rentgenem plic.

Odběr vzorku tkáně průdušek je nutný v některých případech těžkého astmatu

Odběr vzorku (odborně biopsie) z průdušek se u astmatu využívá jen velmi zřídka v případě, že je astma obtížně léčitelné a je potřeba pacienta odeslat do centra pro těžké astma. Velmi vzácně může být astma sdruženo s plísňovým onemocněním plic nebo jinou další diagnózou, například jako astma nereagující na léčbu se někdy chová vdechnutí cizího tělesa do dýchacích cest (typicky oříšky u malých dětí).

Při bronchoskopickém vyšetření, tedy zavedením hadičky s kamerou do dýchacích cest, vidí lékař sliznici průdušek a může z ní odebrat vzorek k dalšímu vyšetření, které diagnózu astmatu potvrdí nebo vyvrátí.

Jak je tedy patrné z výše uvedeného popisu, cesta k diagnóze astmatu může být velmi klikatá, ale správná a přesná diagnóza je hlavním předpokladem jeho úspěšné léčby.

(jane)

Zdroj: 

https://zdravi.euro.cz/clanek/diagnostika-a-lecba-bronchialniho-astmatu-482326