Stomatologie
Stomatologie, je obor zabývajíí se lidským chrupem, pojďme se na něj podívat blíže.
#IMG#
Zuby mléčné a dospělé
Lidé mají zuby dětské (dočasné, mléčné) a zuby stálé - dospělé. Mléčné zuby se začínají objevovat po šestém měsíci věku dítěte a do tří let jich je prořezáno dvacet. V každé čelisti po čtyřech řezácích, dvou špičácích a dvou stoličkách.Takto vypadá stav zubů ve třech letech. Jsou prořezané všechny dočasné zuby (celkem 20) a v horní i dolní čelisti jsou zřetelné zárodky stálých zubů.
Mléčné zuby jsou nesmírně důležité pro zdravý vývoj stálých zubů. Pokud se mléčné zuby kazí a musí být odstraněny, může to narušit vývoj stálých zubů. I dnešní době vidíme 2-3 leté děti s úplně zkaženými předními zoubky. Příčinou je podávání sladkých nápojů z kojeneckých lahviček. Anebo ještě horší zvyk - namáčení dudlíku do medu.
Péče o dětské zuby musí začít v okamžiku jejich prořezání, tedy od šestého měsíce věku dítěte. Zpočátku stačí zoubky dítěti po každém krmení otřít vlhkou gázou anebo kapesníkem. Později si dítě začíná čistit zoubky samo, pod dohledem rodičů, kteří ale musí asi do věku šesti let dítěti zoubky sami dočistit. Zde hraji důležitou roli sociální návyk, když si dítě čistí zoubky společně s rodiči a zvykne si tak na pravidelnou péči.
V šesti letech začínají dočasné zuby postupně uvolňovat místo stálým zubům. Tento proces výměny zubů trvá do 11-13 let. Objevují se stálé zuby - řezáky, pak stoličky, zuby třenové (premoláry) a špičáky.
Věk ani pořadí prořezávání není úplně pevné, obvykle začíná první stálá stoličky a stálé řezáky, poté zuby třenové, špičáky a nakonec druhé stoličky. Třetí stoličky - zuby moudrosti - prořezávají mezi 17-25 rokem. V mnoha případech nevyrostou vůbec.
Kompletní zuby dospělého člověka (bez zubů moudrosti) - celkem 28 zubů, 14 v každé čelisti. Od střední čáry to jsou 2 řezáky, špičák, 2 premoláry - zuby třenové a 2 moláry - stoličky.
Během prořezávání zubů jsou nutné pravidelné šestiměsíční intervaly prohlídek u zubního lékaře, protože případné poruchy anebo nepravidelnosti v prořezávání jsou zjištěny včas a mohou být včas a úspěšně vyřešeny. Pokud zůstávají neléčeny, mohou způsobit funkční i estetické potíže
Zuby nejsou z kamene …
Zub v ústech je jako ledovec. Jen část je viditelná a mnoho zůstává pod povrchem. Na první pohled vypadá zub jako jednolitá struktura, ale skládá se z několika vrstev včetně cév a nervů. Velmi důležité je i okolí zubu, dásně a kostní lůžko.
Z čeho je zub?
Korunka zubu je ta část, která je viditelná nad dásní. S věkem se tato tzv. klinická korunka prodlužuje spolu s tím, jak ustupuje okolní dáseň. Korunka v užším slova smyslu, tzv. anatomická korunka, je pokryta sklovinou a s postupujícím věkem se mírně zmenšuje. Krček zubu tvoří rozhraní mezi korunkou a kořenem. Kořen drží zub v kosti - v horní anebo dolní čelisti. Každý typ zubu má odlišně tvarovaný kořen - u řezáků a špičáků mívají oválný průřez s jedním anebo dvěma kanálky, u zubů třenových a stoliček je kořenů více, a to od jednoho do tří, výjimečně více. Na konci kořene je malý otvor pro vstup cév a nervu do zubu. Sklovina je nejtvrdší tkání lidského těla, pokrývá korunku zubu. Její tvrdost umožní odolat velkým žvýkacím tlakům, přesto je zároveň křehká a tím zranitelná. Sklovina je průhledná, za barvu zubu je z větší míry odpovědná zubovina. Káva, čaj, kouření a špatná hygiena působí zbarvení - pigmentaci skloviny, které se dá jednoduše odstranit a vyleštit. Cement je tvořen materiálem mnohem měkčím než sklovina, a pokrývá povrch kořene. Do cementu jsou zakotvena vazivová vlákna, na druhé straně jsou upevněna do kosti, a drží zub v kostním lůžku. Zubovina (dentin) je tkáň velice podobná kosti. Tvoří většinu objemu zubu, nachází se pod sklovinu korunky i pod cementem kořene. Postupem času je na některých zubech obrousí sklovina a objevuje se právě žlutý dentin. Dentin je živý, obsahuje výběžky buněk i nervových zakončení z dřeňové dutiny. Dřeňová dutina (pulpa) je vnitřní prostor zubu, vyplněný pojivovou tkání s cévami a nervy. Do pulpy jsou přiváděny cévami živiny, díky kterým zub žije. Pulpa má část korunkovou a kořenovou. Při pokročilém zánětu zubní dřeně (pulpy) se kořenovými kanálky šíří infekce do okolní kosti a působní typický otok. Obvyklou léčbou je buď úplné odstranění infekce z celé dřeně anebo vytržení zubu.Co je kolem zubu?
Velice důležité struktury v těsném okolí zubu se odborně nazývají parodont („okolí zubu“). Tvoří jej vazivová vlákna mezi kostí a kořenem, kostní lůžko, cement na povrchu kořene a dáseň.Parodontální vazivová vlákna spojují povrch kořene zubu (cement) a vnitřní povrch kosti. Umožňují pevné a pružné spojení, díky kterému zub odolá enormním žvýkacím silám.
Kostní lůžko je negativ zubního kořene, které se v jeho okolí vytvoří po prořezání zubu. Kostní lůžko není neměnná struktura, reaguje na okolní podněty. Při ortodontickém posunu zubu (léčbou rovnátky) se musí kost před zubem - ve směru jeho pohybu - odbourávat, a za ním zase tvořit. Na druhou stranu, při onemocnění parodontitidou po určitém čase dochází k úbytku kosti, který bývá nevratný.
Dáseň je světle růžová tkáň pokrývající okolí zubů a těsně a pevně přiléhající ke krčku zubu. Při zánětu gingiva zčervená, oteče a stane se citlivou. Při pokračování zánětu dojde ke ztrátě kosti obklopující zub a dochází k projevům tzv. parodontitidy.
Jak vzniká zubní kaz?
V čistých ústech pokrývá zuby tenká vrstvička bílkovin, které pocházejí ze sliny. Rychle se k ní připojují bakterie a vytváří se zubní povlak. Zubní povlak nemůže způsobit zubní kaz, když je jeho pH blízké hodnotě 7, tedy neutrální. Až při snížení hodnoty pH do kyselé oblasti začíná rozpouštění pevné skloviny a zubní kaz začíná…Jak ale dochází ke snížení pH? Bakterie zubního povlaku, které již pevně lpí na zubech, čekají na cukry. Nejedná se pouze o klasický cukr, kterým si sladíme čaj či kávu, ale na jakékoliv potraviny, které obsahují cukry, anebo které je uvolní po účinku enzymů v dutině ústní. Pokud je mají k dispozici, okamžitě je zpracovávají za vzniku kyselin. A tak klesá pH povlaku.
Při snížení pH pod hodnotu 5,5 začíná sklovina ztrácet některé minerály ze svého povrchu a začíná demineralizace. Čím déle Vám zůstane kyselý povlak na zubu, tím větší poškození skloviny způsobí. Po důkladném vyčištění zubů dojde k návratu pH na povrchu zubu k neutrálním hodnotám. A minerály ze sliny dokáží tato povrchová poškození skloviny opravit. Nastává fáze tzv. remineralizace. Pokud je demineralizace i remineralizace v rovnováze, je vše v pořádku a zubní kaz nevzniká.
Uplatnění dědičné složky odolnosti vůči kazu spočívá zejména v množství slin (čím více, tím lépe) a v obsahu přirozeného fluoru ve slině. Ti šťastnější z nás mají tohoto minerálu více a odolnost zubů je tím výrazně vyšší.
Pokud nedochází k pravidelnému mechanickému odstraňování zubního povlaku, mění se jeho struktura. Bakterie v něm přítomné se velmi rychle množí a při dalším přísunu cukrů vytvářejí vyšší množství kyselin rozpouštějících sklovinu. Nenastává fáze remineralizace a zubní kaz pokračuje přes sklovinu dále dovnitř zubu.
Podmínky pro vznik zubního kazu jsou tedy následující - přítomný zubní povlak s bakteriemi, přítomnost cukrů v ústech a dostatek času nutný pro vznik kazu. Pouze při splnění všech tří podmínek zároveň vzniká kaz. A přesto je to tak často…
Když začnou kyseliny rozpouštět zubní sklovinu, objevuje se bílá skvrna. Ta má ještě schopnost se vyhojit pomocí minerálů za sliny. Pokud ale kaz pokračuje, dojde k poškození tkáně pod sklovinou, zuboviny. Tento kaz nemá možnost sebeopravy, kazivé hmoty musí být odstraněny a zub je poté opraven výplní.Pokud není ošetřen kaz v zubovině, pokračuje dál směrem k zubní pulpě, k nervu, a zde způsobí zánět. V tuhle chvíli už navštíví zubaře i ty nejtvrdší nátury, takže i Vy.
Zubní kaz se nejčastěji tvoří v místech, které se nejhůře čistí. Zpočátku jsou to kousací plošky zubů, na kterých jsou četné jamky a rýhy. Později to jsou plošky mezizubní, které nejsou obyčejným kartáčkem čistitelné. Tady pomůže dentální nit anebo mezizubní kartáčky.
U dětí a mladých dospělých se často vyskytuje akutní kaz, který rychle pokračuje sklovinou a dentinem k pulpě. U starších lidí spíše nalezneme kazy chronické, které pokračují velice pomalu anebo vůbec ne. Jsou zbarvené tmavými pigmenty.
Jak se bránit kazu? Prevencí!
V obraně proti vzniku kazu můžeme bojovat dvěma směry - snižovat množství bakterií, plaku a cukrů v ústech a posilovat obranyschopnost zubů.Přestože nikdy nedojde k odstranění všech bakterií z úst, při správné technice čištění zubů dojde k odstranění jejich podstatné části spolu v odstraňovaným povlakem. Použití různých žvýkaček a výplachů nikdy nemůže nahradit čištění zubů, protože nedojde k odstranění povlaku. Omezte přítomnost cukrů v ústech na dobu co nejkratší.K posílení obranyschopnosti zubů můžeme použít fluoridy, které jsou schopny opravit poškození skloviny způsobené kyselinami. Fluoridy dále posilují i zdravý povrch zubů tím, že částečně nahradí vápník z povrchu zubu. Vzniká minerál, který je odolnější vůči působení kyselin. Fluoridy lze dodávat prořezaným zubům ve formě zubních past s fluoridy anebo ve speciálními gelu. Pro posílení ještě neprořezaných zubů slouží fluoritové tablety, které může předepsat zubní lékař.
Další z formy prevence kazu je tzv. pečetění fisur. Jedná se o zalití rýh a jamek zubu odolným materiálem po určité době po jeho prořezání. Toto ošetření je relativně náročné na spolupráci pacienta. Je vlastně zhotovena bílá světlem tuhnoucí výplň a ta vyžaduje určitým způsobem připravený zub, který musí být během zhotovování výplně suchý, nedotčený slinami. V poslední době se začíná prosazovat i jiný materiál, tzv. skloionomerní cement, který není tak náročný na zhotovení, má však své vlastní výhody i nevýhody.
Pečetění fisur není pro každého. Vhodné je při vyšší kazivosti v mléčném chrupu a při hlubokých a těžko čistitelných jamkách a rýhách kousacích plošek. Nutné jsou pravidelné kontroly, aby se případná netěsnost pečetící výplně včas odhalila.
Co je to onemocnění parodontu?
Parodont tvoří gingiva, vazivový aparát upevňující zub, cement kořene a okolní kost. Zdravá gingiva je růžová, nekrvácí při čištění a bezbolestná. Začátek onemocnění parodontu se nazývá gingivitida. Jedná se o zánět dásně. Vzniká působením bakterií zubního kamene a povlaku na povrchu zubu. Dásně zčervenají, jsou oteklé, na dotek a při čištění zubů krvácejí a jsou bolestivé. Čím těžší je zánět dásně, tím jsou příznaky výraznější. Jedná se po první, počínající stádium parodontitidy, které je ale jednoduše léčitelné. Po odstranění zubního kamene lékařem anebo zubní hygienistkou se při pravidelné a správně prováděné hygieně dásně velice rychle zahojí.Pokud zůstane gingivitida neléčená, pokračuje dále do hloubky a mění se postupně v parodontitidu. Při parodontitidě jsou přítomné příznaky jako při zánětu dásní (zčervenání, otok, bolest) a přidávají se navíc příznaky poškození hlubších oblastí parodontu. Dochází ke vzniku hlubokých chobotů (prostorů mezi zubem a dásní), ubývání dásní, zvýšené pohyblivosti až ztrátě zubů, špatnému dechu a nepříjemnému pocitu v ústech.
Základní příčina parodontitidy zůstává nezměněna. Jsou to bakterie spolu ze zubním kamenem a povlakem. Zubní kámen se spolu s bateriemi šíři od krčku směrem ke kořeni. Bakteriální toxiny i lidské enzymy, které jsou v oblasti zánětu vytvářeny, působí rozpouštění okolních vazivových vláken i kosti. Pokud není ani v této parodontitida léčena, může dojít ke zničení takového množství okolní kosti, že zub ztratí oporou a dojde k jeho ztrátě.
Prevence vzniku parodontitidy
Základní metoda je stejná, jako při prevenci zubního kazu. Čištění zubů prováděné správným způsobem alespoň dvakrát denně. Jsou některé vzácnější formy parodontitidy, kde není vliv čištění tak zřejmý, a uplatňují se některé typy bakterií, které působí rychlý a agresivní průběh parodontitidy. Pokud je zjištěna tato rychlá forma, je nejlépe vyhledat odborníka - parodontologa a začít účinnou léčbou.
Opravdu víte, jak si čistit zuby?
Vhodný zubní kartáček je rovný, s rovným zástřihem měkkých štětin na malé hlavičce. Technik čištění je mnoho, pro většinu populace lze doporučit následující postup.1. Přiložte hlavičku kartáčku v úhlu 45 stupňů k dásním, tak aby se dotýkal zubu na hranici s dásní.
2. Čistěte co nejméně zubů najednou. Kartáčkem lehce zavibrujte a setřete povlak ze zubů směrem od dásni přes korunku zubu, toto na jednom místě opakujte 2-3x. Poté přiložte kartáček na vedlejší zuby.
3. Kartáček přikládejte stále stejným způsobem, zavibrujte a setřete od dásni ke korunce.
4. Přední zuby se čistí stejně, jen kartáček přikládejte „nastojato“
5. Kousací plochy stoliček se čistí pohybem dopředu - dozadu.
6. Postupujte systematicky - horní zuby - nejdříve všechny z vnější strany, pak z vnitřní strany a nakonec kousací plošky, a potom dolní zuby.
7. Na kartáček netlačte velkou silou - povlak se očistí lehkým setřením a zubní kámen kartáčkem očistit nelze.
8. Zuby si čistěte 2-3x denně, vždy po jídle.
Kromě zubního kartáčku by každý měl používat prostředky k vyčištění mezizubních prostor, které jsou kartáčkem nedosažitelné. Pro přední zuby je vhodná zubní nit, pro zadní zuby spíše mezizubní kartáčky.
Zubní nit stačí používat jednou denně, nejlépe večer, po vyčištění zubů zubním kartáčkem. Odtrhněte dostatečně dlouhou část vlákna (40-60cm) a několikrát jej obtočte okolo svého levého a pravého prostředníku. Nit napněte mez palec a ukazovák tak, aby mezi nimi vznikla vzdálenost 2-3 cm. Vlákno zavádějte mezi zuby velice opatrně, nejlépe pilovitými pohyby bez velkého tlaku. Pokud jste netrpěliví, radši čištění odložte, jinak byste si mohli nepříjemně poranit dáseň. Vláknem očistíte povrch zubu pohybem k dásni a zpět, v každém mezizubí několikrát pro oba sousední zuby. Na další mezizubní prostor použijte nepoužitou část vlákna (proto ta délka 40-60 cm). Další možnost, jak čistit mezizubní plošky zubů, jsou mezizubní kartáčky. Jsou vhodné u zubů třenových a stoliček pro jejich nepravidelný obrys u krčku. Do těchto prostor zavádějte mezizubní kartáček a čistěte jemným pilovitými pohyby. Mezizubní kartáčky se vyrábějí v různých velikostech, protože i mezizubní prostory nejsou stejně velké. S výběrem by vám měl pomoci Váš stomatolog anebo dentální hygienistka, která má k dispozici i speciální měřící sondu.
Co nás čeká poprvé u zubaře?
K zubaři bychom měli zavítat dvakrát ročně. Ideální je, pokud se tato návštěva „odbude“ pouze preventivní prohlídkou, eventuálně zhotovením rtg snímků a poučením o správném čištění zubů.
Zubního lékaře můžeme změnit za tři měsíce po poslední návštěvě. Nejlépe je, pokud máme toho svého, ke kterému chodí obvykle celá rodina. V rámci prvního, vstupního vyšetření se lékař ptá na všeobecná onemocnění, protože mnohá z nich mají velice úzký vztah i k ošetřování ve stomatologické ordinaci. Zajímá se o vysoký tlak, cukrovku, zelený zákal, srdeční infarkt, infekční onemocnění, předešlé operace a další. Neméně důležité jsou informace, zda je pacient na něco alergický (znecitlivující látky, antibiotika, léky proti bolesti, apod.).
Dále Vám lékař vyhotoví rentgenové snímky. Při prvním vyšetření by měl být zhotoven buď ortopantomogram (OPG) anebo snímky všech zubů na malé rentgenové snímky (takzvaný rentgenový status). Ortopantomogram umožní hodnotit kromě kazů korunek i stav kořenů a jejich okolí a odhalí tak případný zánět (lidově váček). Dále jsou vidět neprořezané zuby a důležité je zhodnotit přítomnost a uložení 3. stoliček, nebo-li zubů moudrosti.
Dále jsou zhotoveny tzv. skusové snímky, na kterých lze odhalit skryté kazy, posupující z mezizubních prostor. Tyto kazy jsou v ;ústech téměř neviditelné a mohou nepříjemně překvapit.
Na rentgenech lze rovněž hodnotit kvalitu starých výplní, kazy pod plombami, přítomnost zubního kamene a stav okolních struktur, zejména kosti obklopující zub. Její úbytek upozorňuje na možnost přítomnosti parodontitidy.
Kromě hledání zubního kazu Vám stomatolog kontroluje stav sliznic celé ústní dutiny i jazyka. Dále sleduje stav parodontu, neboli struktur obklopujících zub. Upozorní na přítomnost zánětu dásně, odstraní zubní kámen a provede instruktáž správné hygieny. V mnoha praxích jsou dva poslední uvedené úkony přeneseny na dentální hygienistku, která je v moderních praxích významným pomocníkem zubního lékaře.
Na závěr lékař sestaví plán ošetření, které zahrnuje nutné preventivní i léčebné výkony, a informuje pacienta o předběžném časovém a finančním plánu celého ošetření. Pokud se jedná o úplně první návštěvu (pacient a lékař se „neznají“), je tento plán orientační a bývá částečně, a někdy úplně přepracován po několika návštěvách.
Platby u zubaře
Mnoho lidí si zvyklo, že se u zubaře za některé výkony připlácí. Na co je v rámci stomatologického ošetření ze zákona nárok a za co si musíme připlatit?Nejdříve musíme rozlišit stomatology na dvě skupiny. Většina má smlouvu se zdravotní pojišťovnou, ale někteří zubaři smlouvu se zdravotní pojišťovnou uzavřenou nemají a tedy služby placené z veřejného zdravotního pojištění neposkytují. U těchto si samozřejmě pacienti hradí vše a zásadní úlohu hraje vysoká důvěra ve svého lékaře a ochota za ošetření platit nemalé částky. Další řádky se týkají výhradně první skupiny stomatologů, kteří péči hrazenou pojišťovnou poskytují.
Zdravotní pojišťovny přesně určují spektrum hrazených - „standardních“ výkonů a výrobků i s výší jejich úhrady. Ale co je vlastně standard ve zdravotnictví? V dnešním chápání pojmu standardní je rozuměno plně hrazené ze zdravotního pojištění. Standardní by mělo rovněž ukazovat na určitou kvalitu ošetření, tak tomu bohužel není.
Výkony(plomby, trhání zubů, injekce) jsou prováděné pouze stomatologem, u výrobků (korunky, protézy) se navíc účastní u zubní laboratoř. Výkony jsou buď plně hrazené anebo nehrazené pojišťovnou a není zde nic „mezi“, tedy u nehrazeného výkonu pojišťovna nehradí skutečně nic. Za bílou plombu na molár (stoličku) pojišťovna neplatí ani do té výše, co by hradila za standard (amalgám). U výrobků jsou určené kategorie tři, první plně hrazená pojišťovnou, možnost částečného doplatku anebo bez příspěvku pojišťovny. Neplatí ale, že každý typ výrobku má všechny tři varianty!
Pojišťovna platí preventivní prohlídky, u dospělých dvakrát za rok. Dále hradí zhotovení rentgenových snímků, trhání zubů a mnoho dalších výkonů. U některých výkonů existuje kromě „standardu“ i možnost nadstandardní. Neplatí to pro výše uvedené příklady (prohlídky, rentgeny), ale u zhotovení výplní anebo ošetřování kořenových kanálků má lékař, a tedy i pacient, možnost volby. Tyto výkony jsou tedy „nadstandardní“ a patří do druhé skupiny.
V dnešní době mají mnozí stomatologové vybavení i znalosti na světové úrovni a mohou si dovolit nabídnout svým pacientům ošetření špičkové kvality, které je ale finančně náročné. Pak záleží na každém z nás, zde jsme ochotni do svého zdraví investovat, anebo budeme spoléhat na postupy, které nám nabízí zdravotní pojišťovny jako hrazený standard.
Výkonů placených pacientem je široké spektrum, patří sem tedy nadstandardní varianty plně hrazených výkonů (zejména výplně a ošetření kořenových kanálků) a také další, které hrazenou variantu nemají. Jsou dostupné jen za přímou platbu, například bělení zubů, aplikace zubních implantátů, preventivní pečetění zubů proti vzniku kazu a další.
Diskutované téma v ordinacích i mezi lidmi jsou platby za plomby. Zdravotní pojišťovnou je pro dospělého pacienta hrazena amalgámová (stříbrná, černá) výplň průměrné kvality na stoličky a nepříliš kvalitní bílá plomba na přední zuby.
Za nadstandard je považována kvalitní amalgámová výplň na stoličky a kvalitní bílá výplň (fotokompozitní materiál, výplň tuhnoucí po osvícení modrým světlem), a to jak na přední zuby, tak i na stoličky.
Jsou situace, kde je i na stoličku vhodná výplň bílá (ale nikoliv díky své estetické hodnotě) a amalgám je pro tento zub rizikový. Pokud je zub kazem velmi výrazně oslabený, hrozí při použití amalgámu jeho zlomení a následná ztráta. Bílá plomba jej svými vlastnostmi zpevní a zabrání tak jeho zlomení. Na to by měl upozornit váš stomatolog a nabídnout i „nadstandardní“ možnost a varovat před případným rizikem „standardu“. Nicméně platí, že amalgám je pro běžné výplně vhodný materiál s mnoha vynikajícími vlastnostmi a bude určitě používán i po mnoho dalších let.
Zde se opět dostáváme ke „standardu“. Někdy je za nadstandard považovaní ošetření estetičtější (bílá plomba místo černé), jindy je nadstandard kvalitativně o několik generací nad „standardní“ variantou (při ošetření kořenových kanálků). Každý si je dnes za své zdraví odpovědný sám, a ve stomatologické ordinaci má i možnost volby kvalitního ošetření.
Lékař by měl vždy nabídnout pacientovi výběr z možností ošetření, vše vysvětlit, uvést výhody i nedostatky, a předem oznámit finanční náročnost. Pokud lékař sám od sebe nadstandard nenabízí, měl by se pacient aktivně o možnosti kvalitnějšího ošetření zajímat. Bezpodmínečným předpokladem oboustranné spokojenosti je informovanost a důvěra a pacienta.
Musí vrtání zubu bolet?
Při první návštěvě, ve které se zpravidla pouze vyšetřuje, se stanoví předběžný léčebný plán. Obvykle zahrnuje nutné extrakce (zuby, které je potřeba odstranit), ošetření kazů a eventuelní zhotovení můstků či korunek. V dalších návštěvách nastává to, čeho se všichni obávají nejvíce. Kvílivý zvuk děsí i pacienty v čekárně, natož pak nešťastníka sedícího v zubařském křesle…
Nervová zakončení
Pomocí zubní vrtačky (lékař má k dispozici různé druhy) se odstraňují tvrdé zubní tkáně jako sklovina a dentin, které jsou buď napadené zubním kazem, anebo se pod nimi kaz skrývá. Sklovina zubu neobsahuje nervová zakončení, není tedy citlivá. Citlivost při vrtání skloviny mohou působit vibrace vrtačky, anebo jsou zuby prostě citlivé na vodu, kterou je vrtaný zub chlazen, aby nedošlo k přehřátí.
Na hranici skloviny a zuboviny končí nervová zakončení, která procházení ze zubní dřeně zubovinou směrem ke sklovině. Právě proto je přechod mezi sklovinou a zubovinou nejcitlivější oblast. Vrtání zuboviny obvykle bývá bolestivé. Tím více, čím je vrtáček blíže k zubní dřeni.
Anestezie
Tyto pocity by ale pacient zakoušet neměl, ošetření by mělo předcházet kvalitní znecitlivění - tzv. anestezie. Bolest je velice individuální záležitost. Jsou typy lidí, kteří na některé zákroky umrtvení odmítají.
Anestezie se provádí před vlastním výkonem a poté se několik minut čeká na začátek jejích účinku. Moderní znecitlivující přípravky jsou velice účinné látky s minimem nežádoucích účinků. Možná rizika posoudí stomatolog podle zdravotnické anamnézy, kterou zjistil v první návštěvě. Důležité je zejména onemocnění srdce (stav po infarktu), alergie na anestetika či další složky anestetických přípravků, zelený zákal, neléčená porucha štítné žlázy a některá další. Podle toho zvolí lékař vhodné anestetikum.
Anestézie se rozdělují na několik typů.Celková anestézie není v běžné stomatologické praxi používaná, je vyhrazena pro vyšší pracoviště s dostupným vybavením. Používá se u větších zákroků v dutině ústní a dále u ambulantně nezvladatelných pacientů.
Stomatologové používají tzv. místní znecitlivění. Obvykle se jedná se o injekci, u některých výkonů je možné použít anestetikum ve spreji, někdy se obě možnosti kombinují. Anestetikum účinkuje tak, že zabrání nervu, ke kterému je injikováno, aby přenášel bolestivý vjem dále do mozku. Některé tlakové pocity zůstávají zachovány.
Jsou různé techniky aplikace pro horní i dolní čelist. Je na stomatologovi, aby vybral optimální způsob. V případě, že účinek v požadované době nenastoupí, aplikuje se anestézie opakovaně anebo se čeká delší dobu, než začne znecitlivění účinkovat.
Před některým výkony lze s výhodou použít i další látky, které změní celkové vnímání pacienta a ulehčí výkon nejen sobě, ale i lékaři. Při výkonech jako je chirurgické odstraňování zubů moudrosti anebo zavedení zubních implantátů lze aplikovat látku, která tlumí nežádoucí reflexy v ústech a která i zmírní nepříjemné pocity z prováděného výkonu.
Místní znecitlivění neodmyslitelně patří k moderní stomatologii, jé zárukou kvalitního a komfortního ošetření nejen pro pacienta, ale i klidného pracovního prostředí pro lékaře.
Plomba - bílá, nebo černá?
Nejčastější důvod návštěvy stomatologa je zubní kaz. Patří k nejrozšířenějšímu onemocnění. Je pouze minimum lidí, kteří mají zcela zdravé zuby. Co nás čeká a jaké máme možnosti, když se bude vrtat a dávat plomba?Zubní lékař má orientační přehled o velikosti kazu z rentgenové dokumentace, která byla zhotovena při vyšetření. Zobrazení na rtg snímku je pouze dvourozměrné, takže skutečný rozsah kazu se zjistí až při vlastním výkonu. Po umrtvení - aplikaci anestézie - nastává tolik obávané vrtání. Poté, co je odstraněn všechen kaz, lékař zhodnotí možnosti, čím vlastně zub opravit.
Pokud není zub příliš destruovaný kazem, je možno jej opravit výplní - plombou. Volba materiálu záleží na velikosti kavity , jak se nazývá prostor po odstraněném zubním kazu. Definitivní vytvarování kavity závisí na typu materiálu, ze kterého bude zhotovena výplň. I postup vlastního zhotovení výplně se velice liší podle zvoleného materiálu.
Amalgám je čený
Základní, dlouhodobě používaný a osvědčený materiál je amalgám. Jedná se o rtuť smíchanou se stříbrem, cínem a mědí. Používá se jako výplň do zubů postranního úseku, tedy na premoláry a moláry (zuby třenové a stoličky). Amalgámové výplně jsou po ztuhnutí pevné, jsou relativně levné a dlouhodobě trvanlivé. Mají antimikrobiální vlastnosti, což znamená, že působí mírně proti růstu bakterií a tedy proti vzniku zubního kazu. Pro většinu výplní postranního úseku, kde není estetika na prvním místě, jsou vhodnou volbou.
Nevýhodou amalgámu je jeho barva, nutnost většího odstranění zdravých částí zubu při konečném tvarování kavity a tmavé probarvení zubu. Klasický amalgám nemá žádnou chemickou vazbu k zubu, drží v něm mechanicky.
Pryskyřice jsou bílé
Estetickou variantou k amalgámu je zhotovení výplně z fotokompozitní pryskyřice. Je to obecně známá bílá plomba. Jedná se o umělou pryskyřici, která kromě mnoha látek obsahuje i složky citlivé na modré světlo. Tento typ výplně tuhne právě po osvícení speciální lampu, která emituje intenzivní modré světlo. Moderní fotokompozitní materiály lze použít jak na přední zuby - řezáky, špičáky - tak i jako výplň do postranního úseku.
Technologie zhotovení bílé výplně je naprosto odlišná od amalgámu, protože je i úplně jiný mechanismus vazby k zubu. Fotokompozitní materiál se přímo váže k zubu, ale povrch zubu se musí pro tuto vazbu speciálně připravit. Během vrstvení výplně se nesmí zub dostat do kontaktu s žádnou tekutinou, ani vodou nebo slinou.
Zub se po odstranění kazu musí důkladně izolovat od vlhkého prostředí úst - někdy to lze provést vatovými válečky, jindy je použita speciální gumová blána (kofrdam), která zub důkladně izoluje. Pokud se nepodaří zub důkladně izolovat, anebo kaz zasahuje hluboko pod dáseň, neměla by se tradiční bílá výplň zhotovovat.
Následuje použití vazebného systému, který připraví povrch zubu k vazbě na bílou plombu. V dnešní době je k dispozici mnoho variant, které jsou vyzkoušené a funkční. Obvykle se zub 20-30 sekund leptá kyselinou ortofosforečnou, pak se opláchne vodou a mírně osuší. Pak se aplikuje látka, která pronikne naleptanou vrstvičkou zubu a zprostředkuje pevné spojení zubu s výplní.
Výplň tuhne po osvícení světlem, zhotovuje se tedy po částech, aby se vše důkladně prosvítilo. Aby se dosáhlo barevné shody s barvou zubu, můžou se jednotlivé vrstvy lišit v barvě i průsvitnosti. Na závěr se výplň dotvaruje a vyleští.
Výhoda fotokompozitní výplně je její barva, kterou ji můžeme dokonale přiblížit k barvě zubu, svojí vazbou při správné technice zhotovení posílí pevnost zubu. Nevýhodou je cena, neboť časové nároky (30-60 minut) na zhotovení kvalitní bílé výplně několikanásobně převýší čas nutný na amalgám. Pevnost nedosahuje hodnot amalgámu, nicméně hodnoty jsou u moderních materiálů dostatečně vysoké.
Cement, vápno, cihly…
Dalším materiálem je skloionomerní cement. Jedná se o materiál s velmi zvláštními vlastnostmi, který se používá v mnoha různých variantách. Tuhne chemicky, tedy po smíchání prášku a tekutiny, ale jsou i varianty tuhnoucí po osvícení světelnou lampou. Po ztuhnutí má velice zvláštní vlastnost - při čištění zubů fluoridovanou zubní pastou se „nabije“ fluoridovými ionty, které pak po zbytek dne uvolňuje a působí tak proti vzniku zubního kazu.
Používá se jako estetická výplň na krčku předních zubů, kde kaz zasahuje pod dáseň, a nelze tedy udržet sucho potřebné pro fotokompozitní výplň. Dále se používá jako výplň dětských zubů a má i další mnohostranné využití u dospělých pacientů. Výhodou skloionomeru je chemická vazba k zubu i bez předchozí přípravy, nevýhodou je výrazně nižší pevnost než má amalgám.
Volba materiálu závisí na mnoha faktorech, a zubní lékař by měl v každém případě vše vysvětlit a pro každou situaci nabídnout varianty s vysvětlením předností a záporů jednotlivých řešení.
Léčba onemocnění parodontu
Jak se pozná parodontitida?
Základní pomůckou v diagnostice je parodontální sonda. Jedná se o nástroj s tupou špičkou, kterým lékař zjišťuje hloubku chobotů (vytvořených prostorů mezi dásní a zubem). Další důležitou pomůckou jsou rentgenové snímky, které ukáží úbytek okolní kosti, zánět i přítomný zubní kámen. Hloubka chobotů je zaznamenávána na speciální formulář, který je vyplněn na začátku i po ukončení léčby.
Lze parodontitidu vyléčit?
Parodontitidu vyléčit lze, ale po závažnějších formách obvykle zůstávají následky. Je to úbytek okolní kosti a obnažení určité části kořene zubu. Při dobré hygieně zůstávají tyto zuby plně funkční po mnoho dalších let.
Léčba parodontitidy
Léčba se liší podle závažnosti a pokročilosti onemocnění. Každá léčba parodontitidy začíná velice důkladnou instruktáží hygieny (čištění zubů kartáčkem, zubní nití a eventuelně mezizubním kartáčkem)a hlavně praktickým nácvikem. Pro úspěšnost léčby je spolupráce pacienta nejdůležitější, protože ani sebelepší odborná lékařská péče nevede k úspěchu, pokud si pacient perfektně nečistí zuby. Spolupráce pacienta rovněž určuje i směr léčby a je pro další vývoj naprosto klíčová.
Pryč s kamenem
Základním léčebným výkonem je odstranění zubního kamene, a to jak viditelného nad dásní (ultrazvukem anebo ručními nástroji), tak i kamene, který je na kořenech v chobotech. Jedná se o scaling (očištění od zubního kamene) a root planing (ohlazení kořene). Provádí se obvykle v místním znecitlivění ručními nástroji - kyretami anebo speciálním přístrojem.
Očištění se provádí u všech postižených zubů, a to v několika návštěvách. Lékař se někdy rozhodne podpořit organismus v boji proti bakteriím použitím antibiotik. U lehké forma parodontitidy obvykle stačí výše uvedená léčba k úplné zdravě. Pokud pacient nadále správně čistí zuby, parodontitida je vyléčena. Nutné jsou pravidelné kontroly u zubního lékaře.
Závažnější forma parodontitidy s velkým úbytkem okolní kosti vyžadují další výkony. Patří mezi ně například dlahování zubů, kdy jsou zuby při zvýšené pohyblivosti spojeny navzájem dlahou. Provádí se v počátku léčby, dlahované zuby jsou pevně uchycené k vedlejším zubům a vyloučí se jejich pohyb.
Pokud u závažnějších forem parodontitid i pro provedení scalingu a root planingu přetrvávají choboty, přistoupí se obvykle k chirurgickému řešení, kdy se po odklopení dásně čistí kořen pod přímým pohledem. Poté je dáseň uložena zpět a upevněna několika stehy. Existují různé operační postupy pro jednotlivé případy.
Nepříjemnou komplikací parodontitidy, která je mnohdy prvním důvodem návštěvy stomatologa, je parodontální absces. Jedná se o nahromadění hnisu v hlubokém parodontálním chobotu. Chobot se u krčku uzavře a hnis nemá kudy odtékat, hromadí se v omezeném prostoru. Tlak, který vyvolává na své okolí, je příčinou velké bolesti.
První pomocí je v tomto případě buď uvolnění odtoku chobotem, anebo incize - proříznutí stěny chobotu skalpelem, a to po aplikaci anestézie (umrtvení). Dojde k odtoku hnisu a během krátké doby k vymizení obtíží. Po zklidnění stavu by měla následovat léčba příčiny - parodontitidy.
Parodontitida je nemoc, která je léčitelná. Úspěch léčby a tedy zubů v ústech je závislé na rychlém rozpoznání nemoci, správné léčbě a zejména perfektní spolupráci pacienta.
Stomatologický slovníček
Abraze - nadměrný úbytek tvrdých zubních tkání, působený jejich "okousáním"
Absces - prostor, vzniká obvykle šířením infekce od mrtvých zubů anebo jako komplikace parodontitidy
Alveolitida - zánět zubního lůžka po vytržení zubu.
Amalgám - výplňová hmota, skládá se ze rtuti a stříbra, cínu a mědi.
Anestézie - znecitlivění, rozlišujeme celkovou a lokální; lokální se dělí na povrchovou (spray) a místní, aplikovanou injekcí
Anestetika - látky používané anestézii
Apex - hrot, špička; ve stomatologii myšlen hrot zubního kořene.
Bělení zubů - dnes moderní postupy, kterými se zesvětlí barva zubů
Bite-wing - tzv. preventivní snímek, určený k odhalení "neviditelných" kazů v mezizubních prostorech
Bruxismus - skřípaní zubů, obvykle se vyskytuje ve spánku, vede ke zvýšenému opotřebení zubů a k potížím čelistního kloubu
Celkové náhrady - totální náhrady - náhrady zubů zhotovené na bezzubou čelist
Diamant - brousek s drceným diamantem
Dentální nit - floss, jedná se o pomůcku k provádění mezizubní hygieny
Drén - gumový anebo mulový proužek, který napomáhá odtoku hnisu anebo jiných tekutin z rány
Endodoncie - obor stomatologie zabývající se léčbou zánětu zubní dřeně, při kterém se ošetřuje zubního kanálky
Exstirpace dřeně - odstranění zubní dřeně
Extrakce - vytržení zubu
Faseta - náhrada poškozené anebo jinak nevyhovující zevní viditelné plochy zubu předních zubů, zhotovená buď přímo v ordinaci z fotokompozitního materiálu, anebo v laboratoři podle otisku z dentální keramiky nebo kompositní pryskyřice
Fasetová korunka - kovová korunka zhotovená v laboratoři, které je v různém rozsahu pokryta (fasetovaná) estetickým materiálem (plastem anebo keramikou)
Fixní můstek - protetická náhrada upevněná na obroušené zuby, používá se k překlenutí mezer v chrupu
Fotokompozitní výplň - bílá plomba, tuhnoucí po osvícení modrým světlem
Fraktura - zlomenina
Gangréna zubní dřeně - odumření zubní dřeně, která má po infekci bakteriemi charakteristický zápach
Gingivitida - zánět dásně
Herpes - opar, infekční virové onemocnění způsobující puchýřky na kůži i sliznici
Hybridní náhrada - snímatelná náhrada, která je v ústech upevněna pomocí zásuvných spojů
Implantát - náhrada zubního kořene, titanový šroub, který je zaveden do kosti; po vhojení se použije k upevnění protetické práce (korunka, můstek, celkové protéza)
Incize - proříznutí
Inlej - výplň zhotovená nepřímo, tedy v zubní laboratoři podle otisku, v ordinaci je upevněna do zubu
Korunka - část zubu viditelná v ústech stejný výraz se používá pro výrobek, který je zhotoven v laboratoři a pokrývá obroušený zub (tvoří tedy umělou korunku)
Kořenová výplň - materiál, který po ošetření kořenových kanálků tento prostor utěsňuje
Mandibula - dolní čelist
Maxilla - horní čelist.
Metalokeramická korunka (můstek) - laboratorní výrobek, kdy je kovová konstrukce pokryta speciální dentální keramikou, která dokonale esteticky i funkčně nahrazuje chybějící tkáně
Nekróza (pulpy) - odumření (zubní dřeně)
Ortodoncie - obor stomatologie zabývající se úpravou postavení zubů
Otisk - pomůcka pro zhotovení modelu situace v ústech; plastická hmota v otiskovací lžíci vložena do úst ztuhne a po vyjmutí je v laboratoři odlita sádrou
Parodont - tkáně obklopující zub, tvoří jej kost, vazy, dáseň a cement
Parodontální absces - nahromadění hnisu v hlubokém parodontálním chobotu
Parodontitida - zánět tkání závěsného aparátu zubu.
Pulpa - zubní dřeň, obsahuje pojivovou tkáň, cévy a nervy
Pulpitida - zánět zubní dřeně
Radix - kořen zubu.
Replantace zubu - vrácení zubu zpět do jeho lůžka (po úraze)
Resekce apexu - odstranění hrotu kořene spolu s okolním zánětem
Trepanace zubu - odstranění skloviny a dentinu nad dřeňovou dutinou
Zásuvné spoje - konstrukční prvky, umožňující funkční a estetické upevnění částečných snímacích náhrad v ústech
