Stejná, a přece tak jiná: jaké jsou typy a fáze roztroušené sklerózy

Dalo by se říci, že existuje přesně tolik typů roztroušené sklerózy (RS), kolik jedinců s touto nemocí bojuje. RS je totiž nesmírně proměnlivé onemocnění. Probíhá značně individuálně a mění svůj charakter i v průběhu času. Z praktických důvodů však byla v roce 1996 tato choroba rozdělena na základě určitých společných rysů na několik základních podtypů. Toto dělení bylo následně několikrát aktualizováno dle nejnovějších vědeckých poznatků.

Relabující-remitující RS

Přibližně 80–85 % lidí s RS trpí tzv. relabující-remitující formou (RRRS). Průběh tohoto typu popisuje již samotný název. U lidí s RRRS se střídají ataky (relapsy) neboli období, kdy se objevují projevy nemoci, a remise neboli klidové etapy bez projevů nemoci. Mezi nejčastější projevy v období ataky patří mravenčení, poruchy citlivosti, potíže s pohybem, porucha vidění, problémy s vylučováním, svalová ztuhlost, potíže s vnímáním a soustředěním, únava, závratě nebo i deprese. Po proběhlé atace se může stav upravit k normálu. Zejména v pozdějších fázích nemoci ale může po proběhlé atace přetrvávat určité zbytkové postižení. Pro RRRS je typickým znakem vysoká zánětlivá aktivita. Tento zánět není způsoben bakteriemi nebo viry. Mohou za něj buňky vlastního imunitního systému, které napadají centrální nervový systém. Všechny dostupné tzv. chorobu modifikující léky (DMD), často označované jako „biologická léčba“, cílí právě na zánětlivou aktivitu. U RRRS jsou proto nejúčinnější. Jejich cílem je ideálně úplně zabránit výskytu atak, zamrazit nemoc v bodě, ve kterém se právě nachází.

Nově spadá do skupiny RRRS i tzv. klinicky izolovaný syndrom (CIS). Tento pojem vlastně popisuje stav, kdy člověk s RS prodělal pouze jednu ataku. V tomto období je ideální zahájit terapii.

Sekundárně progresivní RS

Sekundárně progresivní RS (SPRS) je vlastně pokračováním RRRS. Po určité době začíná místo zánětlivé aktivity převládat tzv. atrofie. Dochází k úbytku nervové tkáně a zhoršování stavu se stává spíše postupným – nemoc přešla do stadia sekundární progrese. Zpočátku se mohou objevovat ataky, později je zhoršování bez jejich přítomnosti. Při přirozeném průběhu nemoci (bez léčby) přechází do SPRS 30–40 % jedinců do deseti let od jejího vypuknutí. Tuto dobu se však s využitím moderních léků daří opravdu značně prodlužovat. Někteří pacienti dokonce k SPRS nikdy nedospějí.

Mezi rizikové faktory časného začátku SPRS kromě absence léčby patří také:

• kouření,
• mužské pohlaví,
• nízká hladina vitamínu D,
• vyšší věk v době počátku onemocnění,
• vysoký počet relapsů v počátcích nemoci,
• nekompletní uzdravení po první atace.

Ačkoliv u SPRS převládá úbytek nervové tkáně, zánětlivá aktivita je přítomná i v této fázi nemoci. I zde je proto možné využít DMD („biologickou léčbu“).

Primárně progresivní RS

Asi 10–15 % lidí trpí progresí (postupným zhoršováním bez přítomnosti atak) od počátku nemoci. Typicky se objevuje pozvolné zhoršování chůze. Tato forma snáze unikne pozornosti. Náhle vzniklé obtíže u RRRS přece jenom většinou upoutají pozornost více. Primárně progresivní RS začíná ve srovnání s RRRS typicky později – kolem 40 let věku.

Relabující progresivní forma

Relabující progresivní forma se vyskytuje u cca 3 % lidí s RS. Jedná se o závažnou variantu. Objevují se těžké ataky, rychlé zhoršování stavu a časná invalidita. U tohoto typu je proto důležité léčit agresivněji a co nejdříve.

Jaký má dělení význam?

Rozdělení RS na jednotlivé subtypy umožňuje lepší odhad vývoje nemoci a usnadňuje výběr vhodného léku. Léčba RS ale není jen o lécích. Od počátku nemoci je nutné soustředit se na zdravý životní styl – zanechat kouření, maximálně snížit riziko všech přidružených onemocnění, podrobit se fyzioterapii a eventuálně i psychoterapii.

Více o roztroušené skleróze se dozvíte na webu www.ereska-aktivne.cz. Poradnu lékaře naleznete ZDE.

(dos)

Zdroje:

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/8780061/

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24871874/

https://www.medicinapropraxi.cz/artkey/med-200810-008_Roztrousena_skleroza_a_uloha_praktickeho_lekare.php

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/16545751/

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26987259/