Epilepsie - příznaky, projevy, vyšetření a léčba
Možná jste již někdy byli svědky epileptického záchvatu. Ne vždy se musí jednat o epilepsii, záchvaty se musejí opakovat. Jak se stanoví diagnóza epilepsie a co vás při vyšetření čeká?
Epilepsie je chronické onemocnění mozku, které se projevuje opakovanými záchvaty. Česky se nazývá padoucnice, protože postižený člověk upadne do jakéhosi záchvatu a ztrácí na různě dlouhý okamžik vědomí. Jednorázový záchvat může postihnout až 5 % populace, diagnózu je ale stanovena teprve po řádném vyšetření a opakovaných záchvatech. Epileptiků se u nás vyskytuje přibližně 1 %.
Epilepsie je snad stará jako lidstvo samo. Trpěli jí i mnohé známé osobnosti, jako například římský císař Caesar nebo ruský spisovatel Dostojevskij. Epilepsie je onemocnění, které znamená, že jistí lidé mají tendenci trpět opakovanými záchvaty, jejichž původ je v mozku. Může se ovšem vyskytnout i záchvat, který souvisí s nízkou hladinou cukru v krvi (obvykle u lidí léčených s cukrovkou), nebo cévní mozkové příhody. Záchvat může vyvolat i změna hladiny minerálů v krvi. Pak se sice jedná o epileptické záchvaty, nikoliv však o onemocnění epilepsií.
Příčiny epilepsie
Podstatou záchvatu jsou abnormální výboje skupin nervových buněk v lidském mozku. Buňky v mozku jsou mezi sebou vzájemně propojeny pomocí chemických a elektrických impulsů. K čemu tedy dochází při vzniku epileptického záchvatu? Abnormální výboje skupin nervových buněk mohou být omezeny na určitou část mozku, pak se jedná o záchvat parciální (částečný, fokální, lokalizovaný). Pokud se abnormální elektrická aktivita rozšíří na oblast celého mozku, mluví se o záchvatech generalizovaných (celkových), kam patří i velký záchvat (tzv. grand mal) s bezvědomím a křečemi.
Koncový mozek se skládá ze 2 polokoulí a každá z nich obsahuje 4 laloky (čelní, temenní, týlní, spánkový). Každý z těchto laloků má na starosti určitou funkci. Čelní lalok zodpovídá za řeč, myšlení a pohyb končetinami, spánkový za sluch, paměť a porozumění řeči, temenní za vnímání dotyků a orientaci v prostoru, týlní za zrakové vnímání. Je to samozřejmě velmi zjednodušené, ale pro naše potřeby dostačující. Vlastní nervové buňky jsou zčásti umístěny na povrchu, který se nazývá mozková kůra.
Zjednodušeně lze též říci, že podle toho, ve které části mozku se abnormální elektrická aktivita objeví, mohou vznikat i dané příznaky. Například v oblasti týlního laloku se mohou před záchvatem anebo v jeho průběhu objevovat záblesky nebo jiné zrakové vjemy, v oblasti temenního laloku pocity brnění, v oblasti čelního laloku záškuby končetin, což souvisí s abnormální aktivitou těchto struktur v době před záchvatem anebo během něj.
Záchvat může u náchylných lidí vyvolat blikající světlo, alkohol, drogy, nedostatek spánku nebo některé dráždivé látky. Příčinami může být dědičnost, vrozené vývojové vady nebo také úrazy hlavy, cévní mozková příhoda či nádorová onemocnění.
Příznaky epileptického záchvatu
Epileptický záchvat může dostat každý z nás, a to kdykoliv v průběhu života. Lidé si většinou myslí, že epileptický záchvat znamená záchvat bezvědomí s křečemi. Není to tak docela pravda, protože se jedná pouze o jeden jeho typ. Epileptických záchvatů je mnoho druhů. Mohou se projevit například poruchou chování nebo záškuby na polovině těla, mohou se objevit jen jedenkrát v životě, ale mohou se vyskytovat i častěji a nepravidelně. Pak se již obvykle jedná o diagnózu epilepsie. Postihnout může každého bez rozdílu věku a pohlaví, a to při plném vědomí i ve spánku.
Prvním typem je tzv. symptomatická (čili příznaková) epilepsie. Ta má zjistitelný původ. Může se vyvinout u lidí po úrazu hlavy a po infekci mozku. Důvodem mohou být mozkové nádory nebo odchylky normálního mozku.
Druhým typem je idiopatická epilepsie, kde je určitá vrozená dispozice, což však neznamená, že by syn epileptika musel epilepsií nutně trpět.
Třetím typem je tzv. kryptogenní epilepsie, kde je příčina epilepsie zcela nejasná (možná proto, že věda ještě nepokročila tak daleko, aby ji zjistila).
U koho se záchvaty projeví?
Epilepsie se nejčastěji poprvé objeví u mladých lidí do 20 let. Jedná se obvykle o případy idiopatických epilepsií. Mohou se však vyskytnout i u dětí, kde se často mluví o epileptických syndromech, které bývají spojeny i s celkovým zpomalením psychického a hybného vývoje.
Ve středním věku se objevují epileptické záchvaty zřídka. Pokud ano, je nutné pátrat po jejich příčině, protože naprostá většina těchto epileptických záchvatů je sekundárních čili něčím podmíněných. Nejčastěji se jedná o alkoholiky, lidi s nepoznaným nádorem mozku, po úrazu, infekci a podobně. Ve stáří jsou epileptické záchvaty častější, bývají obvykle podmíněny cévními změnami mozku. Je ale nutné vyloučit například nádorové onemocnění mozku, nezhoubný nádor mozkových plen nebo meningeom. K diagnóze epilepsie je nutné opakování záchvatů a určitý další lékařský nález.
Jak vypadá epileptický záchvat?
První skupinou záchvatů jsou generalizované záchvaty, kam patří grand mal čili velký záchvat. Postižený člověk může a nemusí mít takzvanou auru, což je krátký, několikavteřinový, jakýsi zvláštní pocit před záchvatem. Jedná se o brnění, čichové nebo i jiné vjemy. Souvisí to s těmi částmi mozku, ze kterých je záchvat spouštěn. Poté se obvykle ozve výkřik, člověk padá k zemi, upadá do bezvědomí a jeho svaly se napínají v křeči. To trvá několik desítek sekund, než jsou křeče vystřídány záškuby končetin.
Objevuje se lapavé dýchání, pěna u úst, člověk se často pokouše, pomočí nebo pokálí. Po odeznění křečí, kdy se mozek se vyčerpá, dojde k několikaminutovému hlubokému bezvědomí, ze kterého se pacient postupně probírá k vědomí. Chvíli bývá zmatený, než se probere k plnému vědomí, ale na záchvat si nepamatuje.
Dalšími typy generalizovaných záchvatů mohou být záchvaty u starších dětí ve věku 3–7 let anebo u dospívajících, dříve nazývané petit mal čili malý záchvat. Tento druh záchvatu se projeví zakoukáním, postižené dítě nereaguje ani neodpovídá. Tyto chvilkové záchvaty mohou vést k obtížím ve škole, protože dítě krátkodobě nevnímá. Může to být považováno mylně za nepozornost. Existují i atonické záchvaty, při nichž náhle dochází ke ztrátě svalového napětí, a mohou tedy vést k pádu. Eventuálně se ještě můžeme setkat s myoklonickými záchvaty projevujícími se záškuby celého těla.
Druhou skupinou jsou záchvaty parciální tedy částečné, které jsou omezené jen na určitou oblast mozku. Projeví se vždy podle toho, která oblast mozku je postižena. Mohou se objevit záškuby poloviny těla, pocit brnění, pocity divných vůní či zvláštní chuti v ústech. Tyto záchvaty nebývají provázeny poruchou vědomí.
Existují i psychogenní záchvaty, což jsou stavy dokonale napodobující epileptické záchvaty. Nejedná se však o epilepsii, jejich příčina je psychická. Pacient si jich nemusí být vědom, samozřejmě se občas vyskytnou i případy simulace záchvatů z čistě účelového hlediska.
První pomoc při záchvatu
V případě tonicko-klonického neboli grand mal záchvatu je v první řadě důležité nepropadat panice. Zachovejte klid, položte nemocného na bok, aby mu nezapadl jazyk, podložte pod něj něco měkkého a odstraňte z dosahu všechny předměty, o které by se pacient mohl zranit. Zbytečně s ním nehýbejte, pokud to není bezpodmínečně nutné, nesnažte se ho omezovat v pohybu a nedávejte mu nic do úst.
Po odeznění záchvatu postiženému odstraňte možnou překážku z úst, například umělý chrup či potravu a snažte se zmírnit pozáchvatovou zmatenost. Pokud se jedná o první záchvat, neprodleně volejte záchrannou službu. V případě ostatních záchvatů zachovejte klid, snažte se nemocného utišit a vyhledejte lékařské ošetření. Existuje i život ohrožující stav, takzvaný status epilepticus, kdy se střídá jeden záchvat za druhým. Pak je nutné neprodleně přivolat lékařskou pomoc a nemocného hospitalizovat, tedy sledovat a léčit v nemocnici.
Jak doktor pozná, že mám epilepsii?
Pokud se jedná o první tonicko-klonický záchvat, bývá často přivolána záchranná služba, a tak se pacient dostává přímo na neurologické oddělení, kde je následně vyšetřen, a je-li třeba, pak i léčen. Jestliže se u vás nebo u vašich blízkých vyskytnou nejasné příčiny bezvědomí, navštivte praktického lékaře, který vás odešle k neurologovi.
Neurolog vás bude podrobně zpovídat, jak se všechno přihodilo. Potom vás poklepe kladívkem, vyšetří od hlavy až k patě a rozhodne o dalších postupech, mezi které obvykle patří odběr krve a dále elektroencefalografické vyšetření (EEG). Jedná se o metodu, která snímá elektrickou aktivitu mozku pomocí nalepených elektrod nebo zvláštní čepice.
Dále se provádí vyšetření počítačovou tomografií (CT) mozku. Velmi často následuje i vyšetření nukleární magnetickou rezonancí (NMR). Podle výsledků se dále provádí interní a EKG vyšetření, zvláště jedná-li se o krátký stav bezvědomí, který bývá často způsoben nepravidelností srdeční činnosti. Internista často doplní ještě vyšetření pomocí tzv. holtera.
Není-li pořád jasné, co vám ve skutečnosti je, může se přistoupit i ke zvláštním vyšetřením. Těmi mohou být například EEG monitorování pomocí videa. Jedná se o současný záznam EEG a videa zobrazujícího záchvat na specializovaném klinickém pracovišti, kde strávíte minimálně 24 hodin ve vyhrazené místnosti.
Diagnóza epilepsie může být stanovena až na podkladě nezvratných důkazů, že se jedná o opakované záchvaty, jejichž příčina je v mozku. To může někdy trvat týdny, měsíce i roky. K diagnóze pomáhají výše uvedená vyšetření. Pokud se objevil jen ojedinělý záchvat (nejčastěji tonicko-klonický, grand mal), nezačíná se léčit antiepileptiky, pokud pro to není jasný důvod. Jestliže šlo o nejasný stav bezvědomí, vůbec se o epilepsii jednat nemusí. Může to být důsledek paniky, migrény či srdečního záchvatu. Epilepsií též nejsou febrilní křeče v dětství (křečové záchvaty dětí při horečce), i když mohou znamenat vyšší riziko vzniku epilepsie. Obdobně jako epileptický záchvat mohou vypadat tetanické záškuby, které bývají důsledkem zvýšené nervosvalové dráždivosti, citlivější psychiky nebo silného nedostatku hořčíku a vápníku.
Jak se epilepsie léčí?
Po prvním záchvatu není léčba obvykle nutná, vhodné je dodržení režimu, který je uveden níže. Při opakování potíží nebo dle úvahy lékaře je nutné užívat léky, antiepileptika. Jedná se o preparáty bránící vzniku abnormální elektrické aktivity. Záleží též na příčině. Existuje celá řada léků, které jsou lékařem indikovány podle druhu záchvatu, četnosti a nežádoucích účinků.
Pro laika je nutné si uvědomit několik základních pravidel. Antiepileptika je nutné užívat pravidelně, pokud možno ve stejnou hodinu, protože lék udržuje v krvi určitou stabilní hladinu. Náhlé vysazení léčby může záchvat naopak vyprovokovat. Je nutné sledovat i nežádoucí účinky a hlásit je lékaři. U některých antiepileptik se také věnuje pozornost biochemickým parametrům a sledování jejich hodnot v krvi, které se provádí pomocí krevních odběrů.
Při nezvládnutelných a opakovaných epileptických záchvatech je možné zvážit i některou z neurochirurgických operací. Bývá to však vázáno na podrobné vyšetření na specializovaném pracovišti s následnou rozvahou, avšak až tehdy, selže-li klasická léčba.
Mohu s diagnózou epilepsie otěhotnět?
Nutné je též hlásit možné těhotenství, případně před plánovaným těhotenstvím na to lékaře včas upozornit, protože většina antiepileptik se v těhotenství nesmí podávat pro riziko postižení plodu.
Můžu se nějak chránit?
Pokud jste léčený epileptik, je nutné:
- absolutně nepít alkohol (u stabilizovaných epileptiků lze výjimečně povolit například jedno malé pivo),
- dodržovat pravidelný režim dne a noci,
- brát pravidelně léky,
- nepracovat ve výškách, ve směnném provozu či u rotačních strojů,
- neřídit motorové vozidlo (pro povolení řízení osobního motorového vozidla existují zvláštní nařízení, základem je disciplinovaná a spolupracující osobnost, u léčeného epileptika minimálně 2 roky bez záchvatu),
- vhodné je vyvarovat se i některých dráždivých látek, například yzopu, rozmarýnu, fenyklu či šalvěje.
Hrozí vám epilepsie?
Pokud máte v rodině epileptika, pak je u vás riziko epilepsie vyšší. Neznamená to však, že jí musíte onemocnět. Ve středním věku může epilepsie vzniknout při alkoholismu. Jinak nelze riziko předvídat. Pokud máte nějaké dispozice, může u vás epileptický záchvat vyvolat nedostatek spánku, požití většího množství alkoholu nebo třeba i pohled do blikajícího světla.
Časté otázky
Může epilepsie vymizet?
Může vymizet obvykle u dětí. U dospělých lze po vymizení záchvatů po dohodě s lékařem snižovat léčbu, může se docílit dlouhodobého vymizení záchvatů, někdy dokonce i vysazení léčby. Vymizení závisí též na příčině a typu epilepsie.
Mohu s diagnózou epilepsie řídit motorové vozidlo?
Pro řízení motorových vozidel platí zvláštní podmínky. Musí se jednat o pacienta spolupracujícího, disciplinovaného a dodržujícího režim. Pak lze povolit s odstupem (nejčastěji 2 let po posledním záchvatu) řidičský průkaz, ovšem pouze pro osobní vozidlo či motocykl, nikoliv například pro autobus či kamion.
Mohu s diagnózou epilepsie sportovat?
Není žádný důvod omezovat sportovní a fyzické aktivity. Varoval bych pouze před sporty, které mohou být rizikové, jako například horolezectví, potápění a podobně.
Mohu s diagnózou epilepsie otěhotnět?
Vhodné je plánované těhotenství po předchozí konzultaci s lékařem. Řada antiepileptik má totiž nežádoucí účinky a ohrožuje plod. V podstatě všechna antiepileptika jsou riziková, některá více a některá méně.
Mohu na epilepsii nebo záchvat zemřít?
Na vlastní záchvat nebo onemocnění ne. Vzácná úmrtí souvisí buď s komplikacemi při záchvatu, jakými jsou úraz nebo zapadnutí jazyka, anebo s kumulací záchvatů nazývaných status epilepticus, kdy dojde k vyčerpání organismu. Je-li však tento stav včas a řádně léčen, v naprosté většině případů pacient přežije.
