Na počátku byl yperit

Během 2. světové války se ukázalo, že u lidí, kteří byli vystaveni dusíkatému yperitu, došlo k významnému poklesu počtu bílých krvinek. To vedlo vědce k otázce, zda by se podobné sloučeniny nedaly použít k zastavení růstu rychle se množících buněk, jakými jsou ty nádorové. A tak už ve 40. letech minulého století dva prominentní farmakologové z americké Yaleovy univerzity zkoumali terapeutický efekt sloučenin typu dusíkatého yperitu v léčbě lymfomu (nádor lymfatické tkáně). Zaznamenali výrazné zmenšení tumoru už několik týdnů po aplikaci přípravku a tento moment představoval počátek používání cytotoxických látek v léčbě rakoviny. Sloučeniny, které byly odvozeny od dusíkatého yperitu, se označují jako alkylační látky podle mechanizmu svého působení. Mezi nejznámější z nich patří cisplatina, která se často používá i dnes.

Přirozené zdroje

Další skupinou, která zaznamenala terapeutický úspěch, byly látky odvozené od kyseliny listové, jež dokázaly obnovit normální činnost kostní dřeně u dětí s akutní lymfoblastickou leukémií. I třetí skupina přípravků, které patřily k pionýrům chemoterapie, vycházela z přírody. Alkaloidy z rostliny Vinca rosea (barvínek růžový) měly dobrý efekt rovněž u pacientů s leukémií.

Rychlý rozvoj

Další vývoj vedl ke kombinacím léčiv s různými mechanizmy působení, což zvýšilo účinnost léčby a stále zlepšovalo šance pacientů na delší přežití. Od roku 1990 se míra úmrtnosti na rakovinu průběžně snižuje, ačkoliv pacientů přibývá. Příčinou je výrazně širší nabídka účinných léčiv, časnější a častější detekce nádoru a také obecně rostoucí délka života – řada pacientů onemocní až ve vyšším věku.

Současnost: bezpečnost, šetrnost, účinnost

Ačkoliv většina lidí má z onkologické léčby stále strach, zejména kvůli četným nežádoucím účinkům, neustálý vývoj v medicíně přinesl (a průběžně přináší) pacientům s rakovinou výrazná zlepšení. 

Nové poznatky a zkušenosti každý rok optimalizují doporučené postupy pro léčbu, která je tak stále více cílená, tedy ušitá na míru jednotlivci, a zároveň šetrnější. Díky genetice je možné určit predispozice k některým typům rakoviny a díky genovému testování zase pravděpodobnost odpovědi na určitou biologickou léčbu. Nežádoucí účinky, které zpravidla léčbu chemoterapeutiky provází, lze díky novým léčivům potlačit nebo zcela eliminovat, ať už jde o úpravu krevního obrazu, nebo obávanou nevolnost. Té dokážou nejnovější léky proti zvracení, tzv. antiemetika, velmi efektivně předcházet. Současný zdravotnický materiál umožňuje aplikaci několika různých infuzí či injekcí pomocí jediného vpichu a zavedené kanyly. Není nutné kvůli každému léčivu znova hledat žíly, které jsou navíc zpravidla velmi křehké. Čím dál větší důraz se klade i na dříve poněkud opomíjenou výživu, se kterou mohou mít pacienti s agresivní léčbou potíže. Onkologická centra zpravidla sdružují všechny další odborníky, které pacienti s rakovinou mohou potřebovat a kteří mají v této oblasti zkušenosti – např. dermatology, nutriční specialisty nebo psychology.

(mir)

Zdroj:

https://www.news-medical.net/health/History-of-Chemotherapy.aspx