Máte sklony k anafylaktickému šoku? Bez adrenalinového pera se nehněte ani na krok
Nejhorší možnou reakcí na alergen je celková odpověď organismu, které se říká anafylaktický šok. Ten může člověka bezprostředně ohrozit na životě. Proč vzniká, jaká je při něm první pomoc a především jak na něj být pro případ jeho opakování připraveni, jsme se ptali alergoložky a klinické imunoložky MUDr. Ester Seberové z Plzně.
Anafylaktická reakce může postihnout kohokoliv. Nejen alergiky
Co to je anafylaktický šok?
Anafylaktický šok je nejtěžší formou generalizované anafylaktické reakce. Pravá imunologicky zprostředkovaná anafylaxe se může rozvinout u alergika okamžitě po setkání s alergenem, na který je přecitlivělý. Reakci zprostředkují IgE protilátky namířené proti tomuto alergenu. Její nejčastější příčinou jsou potravinové alergeny, například ořechy, arašídy, ryby a mořské plody, u dětí také vejce či mléko, dále některé léky nebo jed blanokřídlého hmyzu. Těžký průběh reakce může u některých alergiků podporovat fyzická zátěž. Anafylaktoidní reakce má stejně závažný průběh, ale mechanizmus jejího vzniku je jiný než u alergiků. Vyvolávají ji například některé léky.
Jaké bývají příznaky této reakce?
Pro anafylaktickou reakci je typický velmi rychlý průběh s projevy v celé řadě orgánů. Nejčastěji jsou postiženy kůže, dýchací cesty a zažívací trakt – většinou současně. Nejzávažnější je postižení oběhového systému s únikem krevní tekutiny z cév do periferních tkání a poklesem krevního tlaku. V důsledku toho dochází k poruše prokrvení životně důležitých orgánů a rozvíjí se šokový stav s poruchou až ztrátou vědomí a v nejhorším případě i zástavou dýchání a srdeční činnosti. U lehčích forem anafylaxe vznikají projevy jen v některých orgánech, případně jejich kombinace.
Existují statistiky, jak velké části alergiků se tento problém týká?
Přesné údaje o výskytu anafylaktické reakce k dispozici nejsou. V mnoha případech jsou anafylaktické příhody udávány pod jinou diagnózou, někdy nejsou hlášeny vůbec. Jejich incidence se v Evropě odhaduje na 9,8 případu na 100 000 obyvatel. Podle některých zdrojů je v Česku každoročně hospitalizováno s anafylaktickou reakcí několik tisíc pacientů a na anafylaktický šok je hlášeno jedno až pět úmrtí. Výskyt je stejný u alergiků i u lidí, kteří alergici nejsou.
Jak se přijde na to, že má člověk k tak závažné reakci sklon?
Anafylaktická nebo anafylaktoidní reakce může postihnout kohokoliv v každém věku. Alergie není nutnou podmínkou k jejímu vzniku. Obecně jsou však alergici v tomto ohledu považováni za rizikovější, zejména trpí-li nestabilním astmatem a alergií na potraviny. Reakce na léky je častější u žen. U alergiků samozřejmě záleží na typu alergenu, například různé potraviny se velmi liší v potenciálu vyvolat závažnou reakci. Důležitá je také cesta vstupu alergenu do organismu. Rizikovější je vstup vpichem do tkání organismu – proto se setkáváme s nejzávažnějšími reakcemi u lidí alergických na bodnutí blanokřídlým hmyzem.
Při opakované anafylaktické reakci je součástí první pomoci použití pohotovostního balíčku
Jaká je první pomoc u anafylaktického šoku, který se objeví poprvé?
Základem laické první pomoci je udržení vitálních funkcí. Pacienta zklidníme a umístíme do horizontální polohy se zvednutím dolních končetin, uvolníme mu oděv a zajistíme průchodnost dýchacích cest. Pokud je zřejmý spouštěč reakce, snažíme se ihned zamezit jeho dalšímu působení. To znamená vynětí žihadla, zástava aplikace léku vyvolávajícího reakci, výplach úst a podobně. Při průniku spouštěče vpichem toto místo chladíme, a pokud to lze, zaškrtíme ho nad vpichem směrem k srdci. Okamžitě voláme rychlou záchrannou pomoc a v případě nutnosti neodkladně zahájíme kardiopulmonální resuscitaci.
Čím má být alergik napříště vybaven, aby ho případná další silná alergická reakce neohrozila na životě?
Každý pacient, který prodělal anafylaktickou reakci, má být následně vyšetřen alergologem. Vyšetření určí spouštěč anafylaktické reakce, alergolog pak musí pacienta poučit, doporučit odstranění pro něho nebezpečné látky a vybavit jej potřebnou léčbou – pohotovostním protišokovým balíčkem, který musí pacient nadále nosit stále při sobě.
Jak takový balíček vypadá?
Jeho základní složkou je autoinjektor, tedy adrenalinové pero s látkou udržující organismus při stresové reakci při životě. K dalšímu vybavení patří inhalační léčiva rozšiřující průdušky a tablety tlumící alergickou reakci. Samozřejmě je přiložen i stručný návod k jejich použití. Důležitým doplňkem je také legitimace alergika. Alergolog důkladně poučí pacienta o použití pohotovostního balíčku a s pomocí speciálního trenažeru s ním nacvičí aplikaci autoinjektoru.
Kdo může toto pero předepsat?
Autoinjektor ke zvládnutí rozvíjejícího se šoku obvykle poprvé předepíše alergolog při návštěvě následující po anafylaktické reakci, ale může to udělat lékař jakékoliv odbornosti. Podle doporučení České společnosti alergologie a klinické imunologie mají být autoinjektorem vybaveni všichni pacienti, kteří již anafylaxi prodělali nebo jsou ve vysokém riziku jejího vzniku. Riziko se týká především pacientů s nestabilním či těžkým astmatem a současně s klinicky významnou potravinovou alergií s prokázanou přecitlivělostí na potravinové složky vyvolávající anafylaktický šok. Předpisem pohotovostních léků ale péče nekončí. Pacienti po prodělané systémové anafylaktické reakci nebo v jejím riziku mají být sledováni a léky pravidelně obměňovat!
Proč je nutné kontrolovat exspiraci pera?
Po datu exspirace nastává u účinné látky rychlý pokles její účinnosti. Z toho důvodu jsou všichni pacienti poučeni, že mají pero včas obměnit a nepoužité vrátit v lékárně. Pokud není včas vyměněno, lze ho výjimečně použít i krátce po datu exspirace, ale jeho účinnost je slabší. Nepoužít autoinjektor v nutném případě je vždy větší chybou než aplikovat lék s prošlou exspirací.
Spolupráce pacientů a jejich přístup k použití autoinjektoru se odvíjí od intenzity první reakce a jejich pocitu ohrožení
Jaká je vaše osobní zkušenost? Nosí vaši pacienti pero stále u sebe, nebo jsou často lehkomyslní?
Přístup pacientů k vybavení autoinjektorem se hodně odvíjí od intenzity první anafylaktické reakce a od subjektivní míry jejich pocitu ohrožení. Část pacientů se chová ukázněně, balíček nosí u sebe a chodí na pravidelné kontroly k výměně léků. Další část má – zejména s delším odstupem od prodělané reakce – tendenci prevenci zanedbávat a u lékaře se objevují pouze při opakování reakce nebo ve zvláštních situacích, například před zahraniční dovolenou nebo tehdy, když jim jejich vlastní riziko někdo nebo nějaká událost připomene.
Dalším sporným momentem je vlastní použití autoinjektoru, protože část pacientů i přes důkladné proškolení v kritické situaci nenachází odvahu lék aplikovat. A naopak u někoho je panická reakce, třeba po bodnutí hmyzem, tak velká, že lék použije, aniž by k tomu byl důvod. Zde je ale třeba zdůraznit, že zbytečná neindikovaná aplikace pera je menší chybou než jeho nepoužití při ohrožení života. Osvědčuje se také poučit někoho z pacientových blízkých, kteří mohou v případě potřeby rychle jednat.
(lacz)
