Chyba první – špatná frekvence výměny stomických pomůcek
Existují dva typy stomického systému – jednodílný a dvoudílný, přičemž jednodílný je podle stomické sestry Toningerové „pomůckou dva v jednom“, protože sáček a podložka jsou spojeny dohromady.
Jednodílný systém se hodnotí jako diskrétní a flexibilní a nasazuje se převážně u pacientů s vývodem tenkého střeva (ileostomií). Mění se jednou za 24 hodin. Toningerová říká, že někteří pacienti sice tento systém mění až za 48 hodin, ale tato časová hranice podle ní představuje „strop“. I tak podle ní existují pacienti, kteří zkouší, „co materiál vydrží“, a ponechají si pomůcku i celý týden. Jednodílný systém se vyrábí v podobě výpustných a uzavřených sáčků. Uzavřené sáčky jsou určeny pro pacienty s vyšitou kolostomií (nejčastějším druhem stomie, vývodem tlustého střeva, pozn. red.). Nevýhoda těchto sáčků spočívá v tom, že po jejich naplnění střevním obsahem musí pacient pomůcku vyměnit celou, přesto na ně podle Toningerové někteří pacienti z její poradny nenechají dopustit. Jejich velkou výhodou je totiž hrazené množství pomůcek na měsíc – pacient s vývodem tenkého střeva nebo močového měchýře (urostomií) má nárok na 30 výpustných sáčků za měsíc a pacient s kolostomií na 60 uzavřených sáčků. Ideální frekvence výměny se liší dle druhu stomie. Pacient s ileostomií a urostomií ho může měnit každý den, pacient s kolostomií i dvakrát denně.
Dvoudílný systém se vyznačuje tím, že podložka a sáček jsou odděleny, tudíž je u nich rozdílná i frekvence výměny. Rozdíl mezi jednodílným a dvoudílným systémem je tedy ten, že u dvoudílné pomůcky podložka zůstává nalepena na těle i několik dní a vyměňuje se pouze sáček. Například pacient s ileostomií nebo urostomií má nárok na 15 podložek a 30 výpustných sáčků na měsíc a pacient s kolostomií má nárok na 10 podložek a k tomu 60 uzavřených sáčků. Při výměně si pacienti vystřihují nebo tvarují otvor do podložky, kterou následně nalepí na tělo a na ni nasadí či nacvaknou sáček. Pacient s ileostomií nebo urostomií tak může podložku měnit jen jednou za dva dny, zatímco sáčky denně, a pacientovi s kolostomií dokonce stačí vyměnit podložku jednou za tři dny a uzavřený sáček dvakrát za den.
Chyba druhá – zanedbání komplikací
Za výběr stomické pomůcky a její nasazení po operaci zodpovídá stomická sestra, která pacienta nebo osobu, která se o něj stará, po operaci poučí a instruuje, jak o stomii správně a ohleduplně pečovat. Sestra Toningerová uvádí, že do stomické poradny si poté stomika pozve za 14 dní od propuštění. Při jeho návštěvě se ujišťuje, že je systém vyhovující a pacient jeho obsluhu zvládá. Pokud tomu tak není, pomůcku změní a opět pacienta poučí, jak s ní pracovat. Sestra Toningerová vnímá jako „velký bonus“ v péči o stomické pacienty na svém pracovišti – 1. chirurgické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze –, že operovaní zůstávají v evidenci stomické poradny i po propuštění do domácího léčení, protože se na ni mohou obrátit kdykoliv, když mají jakýkoliv dotaz ke své stomii. V ČR totiž podle ní rozhodně neplatí – co nemocnice, to stomická poradna. Další kontroly v poradně jsou podle Toningerové na zodpovědnosti pacienta, minimálně by ji ale měl navštívit jednou ročně a v případě komplikací okamžitě. Proč?
Protože jejich zanedbáním si koleduje o vážné zdravotní potíže. Mezi nejčastější komplikace podle Toningerové patří poškozené okolí v blízkosti stomie, tedy zúžení, výhřez, kýla, vřídky (hypergranulace), podtékání pomůcky či alergická reakce na stávající stomický systém. Např. podtékání často vzniká v případě, kdy má pacient stomii vyšitou v kožní řase a je nasazen na plochý stomický systém. „Každý z nás má někde nějaký kožní záhyb a právě tyto záhyby a nerovnosti břišní stěny způsobují, že pomůcka podtéká a poškozuje tak kůži okolo stomie,“ vysvětluje Toningerová. Komplikace mohou nastat také v důsledku výrazného přibrání na hmotnosti či zhubnutí, což vede k podtékání a netěsnosti pomůcky. V tomto případě by se podle Toningerové pacient měl spojit se stomickou sestrou a pomůcku po poradě s ní vyměnit. K prolapsu stomie může vést několik situací. Velkým rizikovým faktorem je obezita pacienta, nedodržování pooperačního období, rekonvalescence a zvedání těžkých břemen. Dále může být prolaps komplikací transverzostomie – vývodu na tlustém střevě. Může ho způsobit i nedostatečná fixace ke stěně břišní, zvýšený tlak v břišní stěně.
Pacientovi mohou mnohé napovědět změny tvaru a barvy stomie. Zatímco primárně růžová barva sliznice střeva například ukazuje na jeho plnou vitalitu a funkčnost, černá barva vypovídá o její nefunkčnosti a neživosti. A jak je to s tvarem stomie? „Tvar stomie se mění po operaci. Střevo může být oteklé, ale po čase ‚oplaskne‘. Dále se tvar stomie mění po vyndání stehů ze stomie, to je situace, kdy se stomie zmenší a je nutné nasadit správnou pomůcku. K této změně dochází většinou měsíc po operaci. Když pacient přibere na hmotnosti nebo naopak zhubne, rovněž se mění tvar stomie. Ve všech těchto případech by měl pacient kontaktovat svou stomickou sestru,“ upřesňuje Toningerová.
Často se prý setkává s bagatelizací komplikací ze strany pacienta, dále s tím, že o komplikaci vůbec neví a „tiše trpí“, nebo s tím, že stomici nechtějí stomickou sestru „otravovat“. Měli by si ale uvědomit, že sestra je tu pro ně a vždy ochotná jim pomoct.
Chyba třetí – nesprávný postup při vyměňování stomických pomůcek
Správný postup při vyměňování stomické pomůcky a péči o okolí stomie pacientovi nebo osobě, která o něj pečuje, vysvětlí stomická sestra hned po operaci. Poté je dodržování těchto zásad na nich, pokud se jich nedrží, může to vést k vážnému poškození kůže okolo stomie. Bude-li pacient či osoba o něj pečující pomůcku například z těla strhávat, poškodí kůži v takovém rozsahu, že nebude stávající systém na těle držet. S poškozením kůže úzce souvisí i pálení a štípání okolo vývodu, případně bolest.
A nejde jen o kůži v okolí stomie, ale i o citlivou střevní sliznici. I proto by stomik měl být při manipulaci se stomií a jejím očišťování velmi opatrný. Pokožka ani vývod by se nikdy neměly dřít a při odstraňování použité pomůcky by se měly pokaždé používat prostředky přímo určené k tomuto účelu – zejména odstraňovače náplastí, spreje či ubrousky.
Sestra Toningerová je přesvědčena, že důkladná hygiena stomie je alfou a omegou péče o ni. Svým pacientům vštěpuje, že „voda je lék a dezinfekce v jednom“. Vyvarovat se je ale podle ní třeba horké vody. Doporučuje spíše sprchování než naložení se do vany, nicméně to neznamená, že stomik by nemohl navštěvovat bazény nebo se koupat v moři. Jediné, co Toningerová nedoporučuje, je užívání vířivky, ale obratem dodává: „Avšak pokud mají pacienti správnou pomůcku a nikde jim nic nepodtéká, mohou zkusit vše, na co se cítí.“
Před nasazením pomůcky je třeba vždy důkladně očistit a osušit kůži okolo stomie, protože pokud to stomik neučiní, pomůcka mu kvůli vlhkému prostředí nedrží a podteče. Ani na aplikaci ochranného filmu ve spreji by stomici neměli spěchat, pokud se totiž nenechá zaschnout, stomická podložka nedrží a sklouzne. Mezi dalšími běžnými chybami v používání pomůcky jmenuje nedostatečně nacvaknutý sáček na podložku u dvoudílného systému nebo špatné nalepení pomůcky u jednodílného systému. Obě chyby mohou způsobit protékání. Problém může způsobit i to, že si pacient nedostatečně uzavře výpusť sáčku.
Při nasazování pomůcky hraje roli překvapivě také dýchání. „Pokud pacient správně nedýchá, může být problém v tom, že si pomůcku nenasadí správně a tím může dojít i k netěsnosti nalepené pomůcky s následným podtečením. Při nasazování pomůcky by se měl pacient nadechnout do břicha,“ radí Toningerová.
Chyba čtvrtá – nedodržování dietních opatření
Předpokladem kvalitního života se stomií je také dodržování dietních opatření, tedy tzv. bezezbytkové diety. Podle ní by se měli stomici vyvarovat tučných a smažených jídel, výrazného koření, nadýmavých potravin, vajec, majonézy, kynutého pečiva, slupek, kůrek a zrníček. Zároveň by měli dodržovat pitný režim v objemu 2–2,5 l tekutin denně. O délce diety rozhoduje lékař, většinou operatér ve spolupráci s nutričním terapeutem. Dietní chyba může způsobit závažnou komplikaci v podobě střevní neprůchodnosti (tzv. ileózního stavu), která vyžaduje okamžitou hospitalizaci.
(kahá)
Zdroj:
Rozhovor s Bc. Veronikou Toningerovou, vedoucí stomickou sestrou I. chirurgické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
https://www.fnkv.cz/upload/files/Brozura_Stomie-2.pdf
