Prodělali jste infarkt? Nepodceňujte prevenci dalšího!

Nikde není řečeno, že infarkt vás může potkat jen jednou

Začátkem 90. let minulého století znamenal infarkt (odborně infarkt myokardu) několikatýdenní hospitalizaci na lůžku. Léčba v té době neřešila podstatu nemoci, ale pouze tlumila její příznaky. Úmrtnost na něj se pohybovala kolem 15 %. Postupem času se ale léčba natolik zdokonalila, že pacienti po nekomplikovaném infarktu opouštějí nemocnici již po několika dnech. Celková kvalita života nemocného po infarktu je dnes uspokojivá, nemocný se brzy vrací do běžného života a téměř v něm není omezen. To vše vede k tomu, že na celou příhodu brzy zapomene a vytěsní i skutečnost, že infarkt se může kdykoliv opakovat. Přitom by měl dodržovat pravidla sekundární prevence.

Jedná se o soubor opatření, která po prodělaném infarktu zlepšují prognózu nemocného tím, že u něj zabraňují prohlubování kornatění tepen (aterosklerózy) a zmenšují pravděpodobnost další srdeční příhody, a tedy vedou k prodloužení jeho života.

Pacient s aktivním přístupem má vyšší šance na přežití

Po prodělaném infarktu by měl každý pacient zůstat v péči kardiologa či internisty. Zásadní je dodržování režimových opatření a pravidelné užívání předepsaných léků. Změny životního stylu spolu s intenzivní kombinovanou léčbou totiž ovlivňují hlavní rizikové srdečně-cévní faktory, mezi něž patří vysoká hladina cholesterolu, vysoký krevní tlak, sedavý způsob života a kouření tabákových výrobků. Z léků jsou pacientům předepisovány tablety proti vysokému krevnímu tlaku, na snížení srdeční frekvence, na udržení správné hladiny cholesterolu v krvi a proti srážení krve.

V přehlednosti lékařská doporučení vedoucí ke snížení rizika dalšího infarktu kromě léčby zahrnují:

• Zanechání kouření – kouření urychluje kornatění tepen, vede k nadměrnému srážení krve a zvyšuje tendenci k samovolnému zužování věnčitých tepen, které vyživují srdce. U aktivního a překvapivě i pasivního kuřáka tedy existuje zvýšené riziko tvorby krevních sraženin. Ve srovnání s nekuřákem je až dvacetkrát vyšší. Přitom kouření je nejsnadněji odstranitelným rizikovým faktorem.
• Snížení tělesné hmotnosti – redukce váhy u obézních nemocných po infarktu se má dít postupně, pozvolna, ale trvale. Vzhledem k omezené tělesné aktivitě v prvních měsících po infarktu je třeba radikálně omezit přísun potravy, zejména cukrů a živočišných tuků. Do jídelníčku je vhodné zařadit bílkoviny, ovoce, zeleninu, ryby a vlákninu.
• Zvýšení pohybové aktivity – po prodělaném infarktu je potřeba začít s pohybovou aktivitou pozvolna. Intenzita cvičení by měla být individuální a vždy by o ní měl rozhodovat lékař. Důležitou součástí celkové léčby je i lázeňský pobyt. Mezi rehabilitační procedury patří dechová cvičení, trénink na rotopedu, chůze nebo plavání.
• Kontroly hladiny krevních tuků – na výši hladiny krevních tuků se částečně podílí dědičnost, ale správnou životosprávou je lze také zásadně ovlivnit. Součástí je omezení živočišných tuků a cholesterolu v jídelníčku.
• Pravidelné kontroly chronických onemocnění (např. cukrovky, vysokého krevního tlaku).

I přes známá fakta o své prognóze většina nemocných po infarktu dostatečně nedodržuje opatření sekundární prevence, ačkoliv je mohou uchránit nejen od další nepříjemné srdeční příhody, ale i jim zachránit život. Svůj další osud mají ve svých rukou.

(mraf)

Zdroje:

https://www.jetoinfarkt.cz/

https://www.mp.pl/kardiologiapolska/en/node/14721/pdf

https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/heart-disease/in-depth/heart-disease-prevention/art-20046502