Diagnóza srdečního selhání jako první krok k zahájení jeho včasné léčby a jejímu dodržování

Srdce připomíná při srdečním selhání porouchané čerpadlo

Vysvětlil byste našim čtenářům, co za onemocnění je srdeční selhání a jaká je jeho závažnost?

Srdeční selhání je zpravidla chronické onemocnění (s epizodami akutního zhoršení), kdy srdce není z nějakého důvodu schopné přečerpat dostatečné množství krve k zajištění potřeb jednotlivých orgánů, potažmo celého organismu. Nejedná se tedy o náhlý kolaps či náhlou smrt, které jsou často mylně srdečním selháním nazývány – správným výrazem pro popis tohoto stavu je srdeční zástava.

Jaké jsou jeho hlavní příznaky?

Představíme-li si selhávající srdce jako porouchané čerpadlo, snadno si odvodíme projevy onemocnění: Na jedné straně se krve nedostává, orgány trpí jejím nedostatkem (což se projevuje únavou, poruchou paměti, nesoustředěností, svalovou únavou, poruchou ledvin, trávicími obtížemi), na straně druhé se krev v orgánech hromadí – „voda na plicích“ vede k zadýchávání při námaze, později v klidu (zejména po ulehnutí), objevuje se pocit plného žaludku (hromadění krve v játrech) a zároveň nadýmání, nemocné trápí otoky dolních končetin (zpočátku kolem kotníků, později klidně až po třísla).

Jak se liší srdeční selhání se sníženou a se zachovanou ejekční frakcí levé komory a co je jejich příčnou? A co je vlastně ta ejekční frakce?

Ejekční frakce označuje podíl náplně krve, kterou srdce s každým stahem vypudí – údaj slouží k odhadu mechanické funkce srdce. Udává se v procentech, přičemž norma je kolem 60 % (tedy nikoli 100 % – ani zdravé srdce nikdy nevypudí všechnu krev).

Srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí je stav, kdy je nedostatečná stažlivost srdce: ejekční frakce klesá pod 40 %. Srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí se naopak vyznačuje nedostatečnou schopností srdce krev nasát, i když je jeho stažlivost a ejekční frakce normální (větší než 40 %, častěji nad 50–60 %), vypuzený objem krve tak není dostatečný.

Diagnózu srdečního selhání může stanovit praktický lékař. Neváhejte se na něj obrátit

Hodnotil byste stanovení diagnózy srdečního selhání jako jednoduché? V čem spočívá? Proč se při ní vyšetřuje NT-proBNP?

V drtivé většině případů je diagnostika velmi snadná, přímočará. Jejím základem je správné zhodnocení příznaků, stanovení speciálního parametru v krvi (tzv. NT-proBNP), jenž může diagnózu spíše potvrdit, či naopak s vysokou pravděpodobností vyloučit. Následné ultrazvukové vyšetření srdce diagnózu potvrdí, případně upřesní jeho formu (zda jde o srdeční selhání se zachovanou či sníženou ejekční frakcí) nebo napoví jeho příčinu.

Může diagnózu srdečního selhání stanovit i praktický lékař?

Zmiňovaný odběr krve a stanovení hodnoty NT-proBNP je plně v jeho kompetenci. Konkrétní výsledky vyšetření v kombinaci s příznaky činí diagnózu srdečního selhání vysoce pravděpodobnou. K definitivnímu potvrzení diagnózy je nutno udělat ultrazvukové vyšetření srdce, které však provádí specialista (kardiolog či internista).

Co může udělat sám pacient, který má podezření, že trpí srdečním selháním?

Vyhledat svého praktického lékaře a obtíže mu co nejpodrobněji popsat.

Možností léčby srdečního selhání je k dispozici řada. Základem je změna životosprávy

Jak se vyvíjejí možnosti léčby srdečního selhání? Kdo může léky na srdeční selhání předepsat?

Základem léčby srdečního selhání je změna životního stylu – racionální strava, omezení příjmu soli a alkoholu, zanechání kouření, dostatek pohybu. Spolu s tím je vhodné co nejdříve nasadit léky. Od počátku srdeční selhání léčíme několika skupinami léků, tedy pacient užívá jen pro srdeční selhání obvykle 4–6 tablet denně, navíc samozřejmě léky na další případné nemoci. V pokročilých případech jsme schopni, je-li k tomu nález na srdci vhodný, nemocným nabídnout i přístrojovou léčbu (implantaci speciálního kardiostimulátoru, lidově budíku), případně tzv. mechanickou podporu srdce. V některých případech je vhodné zahájit přípravu k transplantaci srdce.

Na co by měl pacient se srdečním selháním pamatovat, čeho se vyvarovat?

Kromě zmíněných obecných rad je vhodné zdůraznit nutnost kontrolovat příjem tekutin – u většiny pacientů by neměl denní příjem přesáhnout 1,5 litru.

Co vnímáte v léčbě pacientů se srdečním selháním jako klíčové?

Včasné zahájení účinné léčby a její dodržování!