Nedostatek látek, na nichž závisí fungování důležitých orgánů, je závažný stav

S únavou a nevýkonností se občas potýká každý z nás. Závažnější formou únavy je chronický únavový syndrom či únava spojená s probíhajícím onemocněním. Jak únavě předcházet nebo ji zmírnit, jakou roli v ní hraje výživa a které látky mohou pomoci získat znovu energii, o tom jsme hovořili s RNDr. Petrem Šímou, CSc., z Laboratoře imunoterapie Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR.

Řada lidí dnes trpí nějakým druhem únavy nebo nedostatkem energie. Příkladem mohou být i pacienti s chronickým únavovým syndromem. Jak se na toto díváte pohledem imunologa?

Především je třeba si uvědomit, že únava je naprosto normální reakcí na každé zatížení organismu. Takže nejen „dnes“ a nejen „řada lidí“ je postižena únavou, ale únava je s námi odjakživa. Projevuje ve dvou formách: jako únava fyzická a duševní. Oba typy únavy jsou vždy víceméně vzájemně propojeny. Daleko méně často se připouští, že únava (a to oba typy) se objevuje jako důsledek probíhajícího onemocnění a zákonitě provází fázi uzdravování. A jako třetí příčina únavy bývá nedostatečná nebo málo hodnotná strava, tj. nedostatečný přísun jak energie, tak některých důležitých složek výživy, hlavně antioxidačních látek.

Přetrvává-li únavový stav, objevují se příznaky, které mohou být pro postiženého daleko nepříjemnější než samotná únava. V takovém případě mluvíme o chronickém únavovém syndromu, který laická a odborná veřejnost zná pod zkratkou CFS (chronic fatigue syndrome). Z pohledu imunologa vzniká CFS především jako následek infekčních onemocnění.

Kdy jde o skutečně chorobný stav a kdy například o zmíněný nedostatek živin a látek potřebných pro zdravé fungování organismu? Je mezi nimi jasná hranice?

Jednou z hlavních příčin únavy je nedostačující množství stravy (hladovění) či její nevhodná skladba (jednostranná strava). Nejzávažnější je, pokud ve stravě chybějí látky, na nichž závisí fungování životně důležitých orgánů či orgánových systémů, zejména těch, které zajišťují imunitní funkce. Je samozřejmé, že není možné vést jasně vymezenou hranici mezi důsledky, které má na zdravotní stav nedostatečný přísun životně důležitých látek, a tím, do jaké míry jej ovlivňuje samotná únava, protože ještě neumíme stanovit, jak jednotlivé únavové faktory ovlivňují komplexní orgánové funkce.

Které vitaminy, stopové prvky a další látky považujete v tomto kontextu za důležité?

Léčba chronického únavového syndromu není stále příliš účinná. V podstatě spočívá ve zmírňování jeho nejzávažnějších projevů. Nabízí se sice nespočet možností, od omezování fyzické námahy přes trénink psychiky až po nastavení pravidelného denního režimu. Osvědčuje se zejména úprava stravovacích návyků a složení stravy, což se týká zejména vitaminů, antioxidantů a stopových prvků. Všechny jsou pro organismus nepostradatelné, ale jako nejúčinnější se v tomto kontextu jeví antioxidanty.

Pojďme se tedy podívat na oblast antioxidantů blíže. Je jich velké množství a lidé si je často také kupují preventivně nebo při známkách počínajícího nepohodlí, jako je zvýšená únavnost. Co je třeba o nich vědět?

Antioxidačních látek je opravdu velké množství. Mají různou chemickou strukturu, jsou vytvářeny jak uvnitř vlastního těla (například enzymy), tak jinými živými organismy (zejména rostlinami), anebo se vyrábějí uměle. Jejich společnou vlastností je, že chrání organismus před poškozením volnými kyslíkovými radikály. Omezují jejich tvorbu i působení. Léčebným účinkům antioxidantů se věnuje intenzivní výzkum, který přináší stále nové a nové poznatky, které zde nelze šířeji uvádět. Na místě je však zmínit nový pohled na jednu důležitou antioxidační látku, a to kyselinu α-lipoovou (ALA), která se běžně vytváří v buněčných mitochondriích a je nepostradatelná pro výrobu buněčné energie.

Jakou roli hrají v rozvoji únavy právě mitochondrie?

Jsou to malé buněčné organely, ve kterých vzniká veškerá energie nutná pro růst a množení buněk, tedy rychlost obnovy tkání, ale také jejich stárnutí. Na jejich aktivitě rovněž závisejí imunologické pochody, zejména množení imunokompetentních buněk při tvorbě protilátek, a zotavování organismu po nemoci.

Kyselina α-lipoová je méně známou, ale účinnou látkou. Jaká je její hlavní úloha v energetickém metabolismu? Máte s ní z výzkumu konkrétní zkušenosti?

Výzkumem vlivu ALA na imunitu jsme se nezabývali, studovali jsme především účinky dalších důležitých látek podporujících imunitní funkce, jako jsou β-glukany či dietární nukleotidy. Kyselina α-lipoová byla izolována už v roce 1951. Bylo zjištěno, že se nejen účastní všech energetických pochodů, ale má rovněž léčebné vlastnosti. Proto ji bylo použito už o několik let později při léčbě otravy muchomůrkou zelenou. Kyselina α-lipoová chrání organismus nejen před oxidačním stresem, ale je důležitým prekurzorem glutathionu, který má v těle výjimečné postavení, protože se uplatňuje v celé řadě reakcí od syntézy nukleových kyselin a bílkovin až po neutralizaci jedovatých a nádorotvorných substancí. Na glutathionu závisí rovněž správná funkce imunity, ale i celková obnova organismu. Tělo si jej dovede vyrobit sice samo (zejména játra), ale s postupujícím věkem jeho množství klesá. Také únava a vyčerpání způsobuje rychlý pokles jeho koncentrace a je příčinou předčasného stárnutí. Proto je pro zotavování se z chronického únavového syndromu důležité dodávat ALA spolu s potravinami, které ho obsahují (maso či některé druhy zeleniny).

Jaké jsou další benefity doplňování kyseliny α-lipoové?

Nejlepších výsledků se suplementací ALA bylo dosaženo při léčbě chronického únavového syndromu a při posilování imunitních funkcí (v prevenci předpokládaného nástupu infekcí dýchacího ústrojí).  

Na trhu jsou přípravky kombinující kyselinu α--lipoovou s dalšími látkami, například vitaminy skupiny B. Můžete se vyjádřit k synergickému účinku této kombinace na lidský organismus?

Přípravky ALA kombinované s vitaminy B lze doporučit právě pro jejich antioxidační vlastnosti posilující léčebný účinek ALA, a to zejména pro posílení nervové činnosti, u pacientů zotavujících se po infekčních onemocněních, u pacientů trpících CFS a také starších lidí.  

Řadě pacientů se stavy vyčerpání jsou dnes předepisována antidepresiva. Jaký na to máte názor jako imunolog? Nejsou někdy podávána příliš brzy, tedy tam, kde by bylo možné vyzkoušet nejprve šetrnější postupy, jako právě doplnění chybějících látek včetně zmíněných antioxidantů? 

Jako imunolog nedovedu posoudit léčebné účinky antidepresiv ani do jaké míry může být jejich podávání poškozující. Jelikož se však po léta zabývám problematikou nutriční imunologie, tedy vlivem skladby stravy na imunitní funkce, jsem rozhodně zastáncem suplementace potravin látkami, které prokazatelně podporují optimální činnost orgánů a tím celkový zdravotní stav organismu.

(ask)