Nemoci dětských duší: Varovné signály nejen pro rodiče

Dětská duše je ještě křehčí než duše dospělého. A pokud ji tíží nemoc, vyžaduje péči mnoha lidí – od rodičů přes učitele, psychologa až psychiatra. Které duševní nemoci dětí řeší se řeší v rodinách a ordinacích?

Děti a dospívající mohou trpět různými psychickými obtížemi, které trápí i dospělé, např. úzkostné poruchy. Některé nemoci se ale projevují právě už v dětství či v období puberty.

Poruchy autistického spektra

Poruchy autistického spektra (zkratka PAS) mají neurologický podklad a projevují se už v útlém dětství, zpravidla se ještě před třemi lety věku.

Míra závažnosti PAS bývá různá, stejně tak projevy. Obecně se dá říct, že dítě s touto poruchou mívá výrazné obtíže v komunikaci a sociální interakci s druhými. Rodiče a učitelé si všímají nápadnosti v chování dítěte, v jeho zájmech nebo při hře (např. neustále srovnává hračky podle velikosti).

Dítě mívá nepřiměřené reakce na běžné zvuky nebo má zvýšenou odolnost na bolestivé podněty (např. nese v ruce horký hrnek bez povšimnutí popálení nebo nepláče při pádu z kola, ačkoliv má velké odřeniny).

U těchto poruch nemáme prozatím léčbu, která by by PAS dokázala vyléčit. Pouze můžeme řešit doprovodné symptomy s psychiatrem, u lehčích symptomů je potřeba kontakt s psychologem. Děti spolu s rodiči postupně nacházejí způsoby, jak spokojeně fungovat sami i ve společnosti.

Porucha pozornosti a hyperaktivity 

Poměrně často skloňovaná porucha je známá pod zkratkou ADHD (z anglického attention deficit hyperactivity disorder). Jedná se o neurovývojové onemocnění, při kterém děti s ADHD mívají výrazně větší potíže s pozorností. Dále impulzivně jednají, jsou hyperaktivní nebo oboje najednou. Mohou se zdát být neklidní, nevychovaní a nezvladatelní.

V léčbě se rodiče mohou obrátit v prvé řadě na psychologa, případně psychiatra. Podle konkrétních projevů je vhodná psychosociální pomoc, terapie a v těžších případech i farmakoterapie. Nemoc může přetrvávat do dospělosti. 

Poruchy příjmu potravy

Jde o okruh onemocnění, který souvisí s jídlem. Objevuje se nejčastěji u dospívajících dívek. Mezi poruchy příjmu potravy patří

• mentální anorexie (odmítání jídla),
• bulimie (záchvaty přejídání a zvracení)
• záchvatové přejídání spojené s jinými psychickými poruchami.

Pro poruchy příjmu potravy jsou typické obavy z nárůstu hmotnosti, zkreslené vnímání vlastního těla, manipulace s jídlem sloužící ke snížení hmotnosti (např. užívání doplňků stravy). Středem zájmu se stává jídlo a vlastní postava.

K anorexii, bulimii a přejídání mohou přispět nadměrně vysoká očekávání a kritičnost ze strany rodičů, konflikty v rodině, nedostatek péče a empatie nebo naopak nadměrná ochrana rodičů.

Chování spojené s anorexií či bulimií bohužel může poškodit fyzické zdraví. Bez pomoci bývá velice těžko zvládnutelné. Léčba bývá dlouhodobá a měl by se na ní podílet tým složený z psychiatra, psychologa, nutriční terapeutky a praktického lékaře.