Pět mýtů o závislosti na drogách
Psychiatrická onemocnění bývají opředena celou řadou mýtů, které mohou znesnadnit léčbu nemocného a znejistit jeho okolí. Výjimkou není ani závislost na drogách či alkoholu. Následující řádky odkrývají pět nepravdivých informací, se kterými se v souvislosti s problematikou závislosti můžete setkat.
1. mýtus: Překonat závislost je jen otázkou silné vůle
Přestože je dostatečná motivace ke změně důležitým předpokladem k boji proti závislosti, není tak úplně pravdou, že k trvalému skoncování s drogou stačí jen chtít. Dlouhodobé užívání návykových látek je totiž spojeno se změnami v mozku, které vedou k rozvoji odvykacích (abstinenčních) příznaků a silnému nutkání k opětovnému užití drogy. V některých případech, jako například u závislosti na alkoholu či tlumivých lécích, může být abstinenční syndrom natolik silný a zdraví nebezpečný, že se jeho překonání neobejde bez pomoci lékařů.
2. mýtus: Závislost je onemocnění, a proto ji sám neovlivním
Přestože závislost na návykových látkách skutečně spadá mezi psychiatrické choroby, rozhodně neplatí, že by se měl závislý jedinec považovat za bezbrannou oběť. Stejně jako u mnoha jiných onemocnění i zde může sám nemocný významně ovlivnit výsledek léčby, ať už aktivní účastí na psychoterapii, pravidelným užíváním léků, či celkovou změnou životního stylu.
3. mýtus: Nejdříve je nutné spadnout až na dno
Nutnost sáhnutí si na dno jako předpoklad úspěšné léčby je snad nejčastější mýtus spojený se závislostmi. Ve skutečnosti lze terapii započít v jakékoliv fázi závislosti, a čím dříve se tak stane, tím lépe. Dlouhodobější užívání drogy je obvykle spojeno se silnější závislostí, intenzivnějšími odvykacími příznaky a obtížnějším návratem do normálního života.
4. mýtus: Pomoc okolí je nežádoucí, závislý se musí chtít léčit sám
Pokud se závislý rozhodne sám zahájit léčbu, jde o ideální stav. Ne vždy je ale jedinec, který je dlouhodobě omámen drogou, schopen takového rozhodnutí. Zisk z terapie může mít i ten, kdo na léčbu původně nastoupil převážně kvůli tlaku rodiny, zaměstnavatele či státu. Po vystřízlivění a zvládnutí abstinenčních příznaků leckdy zatouží po změně i zprvu naprosto odmítavý závislý.
5. mýtus: Opětovné užití drogy znamená, že léčba nefunguje
Léčba závislosti na návykových látkách je běh na dlouhou trať. Zdaleka ne vždy se povede, aby si závislý ihned po zahájení terapie udržel celoživotní abstinenci. Z opětovného sáhnutí po droze je třeba si vzít ponaučení (co lze příště změnit, co udělat jinak) a v léčbě rozhodně pokračovat dál.
Zdroj: www.helpguide.org
