Mamince Honzíka, bystrého, ale velmi živého předškoláka, paní učitelka ve školce poradila, aby se synem navštívila dětského psychologa. Rodiče chlapce si uvědomují, že syn patří mezi živější děti, hůře se soustředí, občas není snadné ho uklidnit a stává se, že svou překypující energií narušuje aktivity vrstevníků.

Kdy je ale vhodné u těchto dětí vyhledat odbornou pomoc? Co způsobuje dětský neklid? S jakými obtížemi se neklidné děti setkávají? A jak jim rodiče mohou svým přístupem pomoci? 

Jak souvisí dětský neklid s diagnózou ADHD?

V souvislosti s dětským neklidem se často skloňuje zkratka ADHD. Ta označuje poruchu centrální nervové soustavy, neurovývojové onemocnění, jehož základními příznaky jsou nepozornost, impulzivita a hyperaktivita. Při diagnóze ADHD se uvedené projevy u dítěte objevují dlouhodobě, jak ve školce či škole, tak v rodině. Chlapci, u kterých se porucha vyskytuje častěji, bývají impulzivnější, dívky zase více trápí nepozornost. „Ne každé dítě, které je neklidné, však musí mít nutně diagnostikovánu poruchu ADHD. Neklid dětí má různé příčiny, a tedy i různá řešení. Psycholog dokáže poradit, jak konkrétnímu dítěti pomoci zvládat jeho obtíže,“ říká Mgr. Tatiana Jopková, vedoucí programů pro rodiny s dětmi s ADHD v brněnském Centru pro rodinu a sociální péči.

Neklid ještě neznamená neunavitelnost

Syndrom ADHD nesouvisí s intelektem, děti trpící touto poruchou mohou být velice nadané a inteligentní. Jsou však citlivé, nedokážou selektovat důležité podněty. Jejich mozek je proto zahlcen mnoha vjemy a vzniká tak vnitřní napětí, se kterým se děti necítí dobře. Jsou nepozorné, nedokážou se soustředit na detaily, dělají chyby z nepozornosti. Zároveň se projevují impulzivně, jsou netrpělivé, skáčou ostatním do řeči, rychleji mluví, než myslí a může pro ně být náročnější začlenit se mezi vrstevníky. Často trpí i motorickým neklidem – silným nutkáním k pohybu, pohrávají si s rukama, je pro ně obtížné klidně sedět na židli, nedokážou trávit čas potichu, působí, jako by byly stále „na pochodu“. „To však neznamená, že jsou neunavitelné. Naopak, je pro ně velmi náročné hospodařit se svou energií, zklidnit se, relaxovat a nabrat potřebné síly,“ říká Mgr. Jopková.   

Jak se projevy neklidu mění s věkem?

Forma neklidu se u hyperaktivních dětí s věkem proměňuje. Zvýšenou citlivost kojenců prozradí špatný spánek a plačtivost. U batolat často pozorujeme motorický neklid, děti jsou rychlé, stále v pohybu, není snadné je uhlídat. Později se může projevit opožděný vývoj řeči nebo různé formy afektů. Rozpoznat, že s pozorností, zvládáním emocí či soustředěním není něco v pořádku, ale většinou umožní až předškolní věk. Náročné pak bývá zahájení školní docházky. „Zvládnutí neklidu je běh na dlouhou trať, ale rodiče mohou svým přístupem dětem hodně pomoci. Postupně se jim otevírají nové možnosti, jak se se svým neklidem a nepozorností popasovat. Učí se z nových životních zkušeností, dozrávají a přicházejí na to, jak vědomě ovlivňovat svoje reakce,“ vysvětluje Mgr. Jopková.   

Kdy u neklidného dítěte vyhledat odbornou pomoc?

„Obecně se dá říci, že by rodiče měli odborníka navštívit ve chvíli, kdy nepříjemné projevy dětí komplikují běžné fungování v rodině, v kolektivu či zvládání školních nároků. V momentě, kdy už rodiče cítí, že projevy jejich dítěte jsou pro ně, pro sourozence nebo pro dítě samotné zátěží, kterou přestávají zvládat, je dobré situaci řešit s odborníkem. Rodiče ale můžou využít konzultaci při jakýchkoliv pochybnostech či otázkách, není nutné čekat, až bude opravdu zle,“ říká Mgr. Jopková. Nejčastěji odborníka vyhledají v předškolním věku. Rodiče v tomto období také dostávají podnět od učitelů, kteří si i díky svým zkušenostem všimnou, že dítě reaguje se zvýšenou citlivostí. Negativní projevy se zintenzivňují také s nástupem do školy a souvisejícími nároky, které děti mohou vnímat stresově.   

Na koho se v případě zaznamenaného neklidu obrátit?

Vhodného specialistu (psychologa, psychiatra, neurologa) rodičům pomůže vybrat dětský lékař. Konzultaci v pedagogicko-psychologické poradně může doporučit také učitel dítěte. Důležitý je i přístup rodiny. Se zvládáním složitějších situací rodičům neklidných dětí pomáhá i jejich aktivní zájem o danou problematiku a snaha svým dětem porozumět. Kurzy a praktické workshopy pro rodiče i pedagogy pořádá například brněnské Centrum pro rodinu a sociální péči. Organizace zároveň provozuje poradnu pro rodiče dětí s ADHD a zajišťuje i další užitečné programy. 

Jak s neklidnými dětmi správně komunikovat?

„V komunikaci je důležité neztotožňovat děti s problémovým chováním, ale vytvořit s nimi spojenectví, ve kterém se společnými silami pokusíme těžkosti, které je trápí, zvládnout,“ říká Mgr. Jopková. Dětem více než zakazování může pomoci pochopení a empatie. Současně je však důležité citlivě, ale jasně vytyčit hranice v chování, aby bylo jasné, jaké reakce jsou už „přes čáru“. Jako jeden z nejúčinnějších nástrojů Mgr. Jopková zmiňuje pozitivní motivaci. Podstatou je všímat si a oceňovat projevy, kdy se děti snaží dělat věci dobře – například zareagují správným způsobem v situaci, která je pro ně náročná. Takové úspěchy je důležité oceňovat. Dáváme tak dětem víru v sebe sama a připomínáme jim, že dokážou překonat i náročnější situace.________

________

5 kroků, kterými mohou rodiče svým neklidným dětem pomoci

• Nadšení. Děti s ADHD nemají rádi nudu. Pokud je chcete motivovat, pro danou věc je nadchněte. Zjišťujte, co vašeho potomka baví, a získané informace pak ve vhodné situaci využijte k motivaci.
• Dostatek spánku. Dětem půjde vše lépe, když se pořádně vyspí.  
• Pravidelný režim. Pravidelnost pomáhá neklidným dětem budovat pocit bezpečí a přispívá k lepší stabilizaci jejich stavu.
• Organizovanost. Aby děti lépe čelily vnitřnímu chaosu, pomůže, pokud je podpoříme přiměřenou vnější organizovaností – názornými pomůckami, obrázky a citlivým vedením k udržování systému v jejich věcech i aktivitách.
• Po krůčcích. Snažte se společně plnit méně úkolů, které je možné zvládnout postupně. Pro děti s ADHD je motivující, když vidí výsledky svého snažení brzy.

________

Jak zabavit neklidné děti ve volném čase?  

„Jako obecně vhodné volnočasové aktivity bývají pro děti s ADHD často doporučovány nevýkonové a nesoutěžní činnosti, ze kterých má dítě radost a v nichž se může rozvíjet,“ říká Mgr.  Jopková a doplňuje, že pokud dítě dokáže zvládat frustraci z případného neúspěchu, je možné zařadit i více výkonově zaměřené typy aktivit. S opatrností je ale potřeba volit jejich množství a rozvržení v čase, aby děti nebyly přetěžovány.

Může mít dětský neklid i určitá pozitiva?    

Pro rodiče bývá náročné čelit reakcím okolí, které jejich děti považuje za nevychované. A často i jim samotným pomáhá získat větší nadhled, když se zaměří na pozitivní stránky svých potomků. Při dobrém vedení pak může být citlivost a energie, která je dětem dána, využita k jejich prospěchu. Děti s ADHD poměrně často v dospělosti nacházejí uplatnění v uměleckých a tvůrčích povoláních, kde mohou využít svoje kreativní myšlení. Rozbíhavé myšlení přináší více originality a inovativních nápadů, za hyperaktivitou se může skrývat životní energie a výkonnost, impulzivitu lze přetavit v akceschopnost. I proto neklidné děti potřebují od dospělých především podpořit v jejich silných stránkách. Jinak bude dlouhodobá negativní zpětná vazba, se kterou se odmala setkávají, pouze ničit jejich sebedůvěru.

(nik)

Zdroj: https://www.neklidne-deti.cz/