Svatá trojice moderní léčby cukrovky

Cukrovka zblízka

Při cukrovce (diabetu mellitu) 2. typu nedokáže tělo správně využívat krevní cukr (glukózu). Na svém počátku se vyznačuje relativním nedostatkem hormonu inzulinu, který ovlivňuje transport glukózy do buněk. Relativním proto, že inzulinu je sice v organismu dostatečné množství, ale naše tkáně jsou vůči jeho působení odolné (rezistentní) – hovoří se tedy o tzv. inzulinové rezistenci. Důsledkem tohoto stavu je nedostatek glukózy v buňkách a zvýšení její hladiny v krvi – takzvaná hyperglykémie. Na to reaguje slinivka břišní tím, že začne produkovat a vylučovat více inzulinu. Pokud tento stav trvá dlouho, dojde nakonec k úplnému vyčerpání buněk slinivky a z relativního nedostatku se stane nedostatek úplný.

Počet lidí trpících cukrovkou 2. typu bohužel stále narůstá. Absolutní počty jsou alarmující – v současné době je v ČR evidováno více než 850 tisíc léčených pacientů, od roku 1980 narostl jejich počet asi 2,5krát. Smutným zjištěním je také to, že dalších asi 200 tisíc lidí o své nemoci vůbec neví a projeví se u nich až rozvojem jejích závažných komplikací. Podle České diabetologické společnosti bude v roce 2035 cukrovkou trpět každý desátý občan ČR, bez ohledu na věk nebo pohlaví.

Vhodně nastavenou léčbou a úpravou životosprávy je přitom možné její projevy dostat alespoň do určité míry pod kontrolu, a předejít tak rozvoji jejích závažných komplikací. I nadále ale platí, že cukrovka je onemocněním, které ani moderní medicína nedokáže vyléčit úplně.

Prvním krokem v léčbě je úprava životosprávy

Nevhodný jídelníček v kombinaci se stresem a nedostatkem pohybu vede k nárůstu tělesné hmotnosti. BMI (body mass index) se užívá jako indikátor podváhy, normální hmotnosti a obezity. Hodnota BMI ≥ 35 kg/m² odpovídá střednímu až těžkému stupni obezity a je u mužů i žen spojena až s dvacetinásobným rizikem cukrovky 2. typu. Dieta s redukcí hmotnosti riziko rozvoje tohoto onemocnění výrazně snižuje.

Dalším klíčovým nástrojem k prevenci a do určité míry i k léčbě cukrovky 2. typu je také aerobní fyzická aktivita. Pravidelné cvičení upravuje hladinu glukózy v krvi, pozitivně ovlivňuje spektrum tuků v našem těle se zvýšením obsahu „hodného“ HDL cholesterolu a snížením hladin „zlého“ LDL cholesterolu. Dalším nezanedbatelným přínosem fyzické aktivity je i úprava vysokého krevního tlaku a redukce hmotnosti. Vše uvedené jde ruku v ruce a konečným výsledkem je pokles rizika srdečně-cévního onemocnění. Sport působí blahodárně také na naši mysl, dochází při něm k vyplavení tolik známých endorfinů a zlepšení nálady. Podle současných doporučení je v boji s cukrovkou nejvhodnější dynamická zátěž (např. chůze či jízda na kole) trvající alespoň 45 minut, nejlépe 3krát týdně. Vhodný je ale i silový typ cvičení, protože během něj dochází k nárůstu svalové hmoty a zvýšení počtu receptorů pro inzulin, kterými se glukóza dostává do buněk.  

V poslední době je poměrně často zmiňována spojitost mezi stresem a cukrovkou. Už mnoho let je známo, že u lidí trpících depresí nebo úzkostí existuje vyšší pravděpodobnost vzniku cukrovky. Stres jednoznačně ovlivňuje náš životní styl – jíme více nezdravých věcí, kouříme, pijeme alkohol, nehýbeme se a naše váha roste (což je nepochybně další důvod ke stresu) a mnohdy se dostáváme do uzavřeného koloběhu, ze kterého se cesta zpět hledá jen velmi špatně. Americká asociace pro diabetes doporučuje všem pacientům starat se o mysl stejně jako o tělo. Jak na stres? Pomáhá sport, meditace, jóga či více času stráveného s přáteli – záleží na každém z nás.

Moderní léčba neléčí jen cukrovku, ale pomáhá i s řadou dalších problémů

V přední linii léků proti cukrovce 2. typu zůstává po mnoho let stále metformin, který zlepšuje citlivost tkání na působení inzulinu. Pro dlouholeté zkušenosti je suverénně lékem první volby v kombinaci s dietou a režimovými opatřeními. Mezi jeho vedlejší, avšak žádoucí účinky patří i redukce hmotnosti, zejména pak u obézních pacientů.

Citlivost buněk na inzulin zvyšují také thiazolidindiony. Jejich užívání vede navíc k regulaci krevního tlaku a krevních tuků. Další známou skupinou léků proti cukrovce jsou deriváty sulfonylurey, které svým působením zvyšují vylučování inzulinu z buněk slinivky břišní. Jejich nadměrné či nesprávné dávkování s sebou ale nese vysoké riziko obávané těžké hypoglykémie (nedostatku glukózy v krvi), která může v některých případech skončit až hospitalizací na jednotce intenzivní péče.

Vývoj diabetologie jako samostatného oboru šel v posledních letech strmě nahoru. V popředí jeho zájmu je vývoj nových účinných léků s minimálním počtem závažných vedlejších účinků, mezi které patří i zmiňovaná hypoglykémie. Snahou moderní medicíny je každému pacientovi ušít léčbu cukrovky na míru, což se vývojem nových léků proti cukrovce (antidiabetik) daří. Kromě léčby cukrovky je nesmírnou výhodou i jejich příznivý vliv na vysoký krevní tlak, tělesnou hmotnost nebo funkci srdce a ledvin.

Cukrovka postihuje celý náš organismus, každou buňku v těle. Je důležité uvědomit si, že k jejímu vzniku velkou měrou přispívá náš nezdravý životní styl a případná obezita. V léčbě cukrovky 2. typu tedy vždy hraje klíčovou roli celá „svatá trojice“ opatření – dieta, pohyb a léky, protože ani ten nejmodernější lék neumí s tímto závažným onemocněním bojovat sám.

(herm)

Zdroje:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3541864/