Syndrom zlomeného srdce – co dělá s tělem a duší?

Může přijít po strašlivé hádce, po rozchodu nebo po úmrtí blízké osoby. Syndrom zlomeného srdce je stav podobný infarktu. Projevuje se bolestí na hrudi, dušností, člověk může upadnout i do bezvědomí. Odborně se nazývá stresová kardiomyopatie, v japonštině se jí říká „koš k lovu chobotnic“. Proč?

Nestíháte? Přečtěte si hlavní body článku

• Syndrom zlomeného srdce se může objevit vlivem silného, nezvladatelného stresu.
• Emoce mohou ovlivňovat naše tělo, včetně spánku, zažívání nebo kůže.
• Krize má 5 fází, které je dobré prožít.
• Po prvotním šoku trvá 6 týdnů, než člověk situaci zpracuje. U úmrtí partnera to bývá 6 měsíců. 

---

Infarkt, nebo zlomené srdce?

Zlomené srdce opravdu existuje. Spouštěčem tohoto velmi závažného, ale obvykle vratného stavu je obrovský stres, který přesahuje kapacitu jedince ho zvládnout. Nejčastěji to bývá úmrtí blízké osoby, ztráta lásky, rozchod, velká hádka… 

Vlivem silné emoce dojde k náhlému ochabnutí srdeční svaloviny, konkrétně levé komory. Na vině jsou stresové hormony, zejména adrenalin, které se rázem vyplaví do těla. 

Syndrom zlomeného srdce (nebo tako-tsubo kardiomyopatie) byl poprvé popsaný v roce 1990 v Japonsku. Slova tako-tsubo upozorňují na podobnost tvaru postiženého srdce s tradiční japonskou nádobou, která slouží na chytání chobotnic.

Vliv nemocí na naše tělo

Východní nauky říkají, že negativní emoce zraňují orgány. Strach údajně ubližuje ledvinám, hněv játrům a smutek plicím. Když pomineme tato jednoznačná směřování, i v našich evropských zemích víme, že emoce mají na tělo významný vliv. Ovlivňují fyziologické procesy a orgány v těle.

• Silné emoce spouští stresovou reakci, která vede k uvolňování stresových hormonů v těle. Dochází ke zvýšení srdečního tepu a krevního tlaku, svalovému napětí, změně dechové frekvence.
• Emoce způsobují zažívací problémy, bolesti břicha a průjem, ovlivňují chuť k jídlu. To může vést k přejídání nebo naopak ke ztrátě chuti k jídlu.
• Mohou zhoršit kožní problémy.
• Narušují spánek a mohou se spolupodílet na nespavosti.
• Způsobují svalové napětí a bolesti hlavy.
• Mohou mít dopad na metabolismus, potíže s početím miminka a další tělesné funkce.

Krize neboli rány osudu

U syndromu zlomeného srdce dojde k postižení srdečního svalu právě vlivem výrazné emoce. Jde o reakci na akutní krizi. Slovo krize pochází z řečtiny a znamená náhlou, nečekanou změnu, nebo obrat. Dnes obvykle za krizi považujeme obrat k horšímu, ale původní význam toto negativní hodnocení neobsahoval. Krize může přinášet šanci na změnu k lepšímu, což ovšem jedinec v akutní krizi vůbec nevnímá. Ani nemůže, jeho tělo chce přežít a ne filozoficky bádat.

Události, které mohou vyústit v krizi, přicházejí jako „rány osudu” – smrt blízkého, rozchod, invalidita, potrat, rozvod, nemoc, ztráta práce. Krizi doprovází silné emoce jako zoufalství, strach, hněv, nejistota.

Každá krize má svůj psychologický průběh:

1. Šok – akutní fáze, ve které může dojít k tako-tsubo kardiomyopatii. Na počátku je všechno jakoby neskutečné, lidé se „cítí jako praštění“ a mimo. Myslí si, že to všechno je jen špatný sen, snaží se z něj probudit. Mozek, tedy racionální funkce, je v tu chvíli dočasně zablokovaný a nepřibírá nové informace. Jedinec vnímá jakoby z dálky, jako by všechno kolem běželo jako film. Šoková fáze trvá 0 až 36 hodin po krizové události. Po odeznění akutního šoku se tělo a psychika může uzdravovat. Jak vypadá další průběh?
2. Výkřik – Omámenost z prvotního šoku přetrvává v pocitu, že svět okolo je tak trochu mimo. Někdo se v této fázi projevuje netečností, jiný až přehnanou aktivitou a čilostí. Postižený nemůže uvěřit, že se něco takového mohlo stát. Tato fáze trvá do 3 dnů.
3. Hledání smyslu – Z šokové fáze se postižený začne pomalu probírat a čeká ho kruté setkání s realitou. Uvědomuje si celou svou situaci a cítí hluboké zoufalství. Často se objevují pocity viny, otázka: „Proč zrovna já? Proč zrovna mně se to muselo stát?” Tato fáze trvá od 3 dnů do dvou týdnů. Je dobré si s někým popovídat, opakovaně o události mluvit, aby jí sám porozuměl. Člověk potřebuje, aby mu někdo naslouchal a bral ho vážně. Hledá a nalézá smysl události (např. „byl to trest…“), aby události lépe porozuměl. Smysl nalezený v této fázi může být přechodný, později se vynoří jiný.
4. Popření a znovuprožívání – Následuje fáze, která trvá od dvou týdnů do měsíce, ve které říkáte: „Třeba se mi to jen zdálo.“ nebo „Kdyby mě partner důrazněji upozornil na mou chybu, mohla jsem ji napravit.“ Snaha o popření (uzavření se do vzpomínek, do snů) se střídají s přemítáním, jak mohlo být všechno jinak, kdyby …. Okolní život se vrací do starých kolejí, jen pro daného člověka „nebude nikdy jako předtím“. Pocity vděčnosti se střídají s pocity hněvu či křivdy. Naslouchání postiženému je stále v této fázi důležité.
5. Nové plány a nová rovnováha – Bolestivé pocity odcházejí a začínáte přemýšlet, co dál. „Musí se žít dál, nechci se už k tomu vracet.“ Zvažuje své možnosti. V poslední fázi získává kontrolu nad situací, život se vrací do normálních kolejí. Je opět schopný dívat se na život optimisticky. V této fázi se rozhodne, zda člověk v posttraumatických reakcích uvízne, nebo jestli se uzdraví. Někteří lidé se nezhojí nikdy a traumatickou událost za celý život nezpracují. Zpracování události se projeví jejím přesunem do nezraňujících vzpomínek. Událost se stane součástí jeho života a člověk je schopen o ní bez úzkostných reakcí hovořit.

Jak dlouho trvá truchlení?

Když ve zdraví přežijeme šok, pak nutně potřebujeme čas na zpracování krizové situace. V té souvislosti je zajímavou jednotkou 6 týdnů čili 40 dnů. Jde o základní čas pro biologickou přestavbu organismu, kdy si tělo přivykne na to, že je něco jinak. Šest měsíců je obvyklou dobou pro prožití přirozeného smutku po úmrtí partnera.

Zřetelným mezníkem časového zpracování bývá jeden rok, tedy první výročí. Člověk prožije první Vánoce, první prázdniny, první Nový rok, cyklus se začíná opakovat tak, jak se zopakuje ještě mnohokrát. Přesto i druhý rok je důležitý, protože se události uzavírají a začišťují.

U tragických událostí, těžkých neštěstí se předpokládá, že přeměna události v nezraňující vzpomínky trvá 7 let. Plynoucí čas, který dovoluje změnu, si nemusíme uvědomovat, ale vnímáme ho velmi přesně.

Proto je na místě si zvědomit, že dnešek je první den zbytku našeho života. Krize a s nimi spojené emoce jsou přirozenou součástí života. Přeji vám, ať je zvládáte bez šrámů na srdci.