Zachytit sekundární progresi včas může u roztroušené sklerózy zcela změnit hru

Možnosti léčby sekundárně progresivní RS jsou dnes proti minulosti nesrovnatelné

Ženě, kterou budeme označovat iniciály M. A., byla ve 21 letech diagnostikována relaps-remitentní roztroušená skleróza (RRRS). K lékaři ji nejprve přivedly obtíže se zrakem. Prodělala zánět očního nervu. Po podání kortikoidů se její obtíže upravily a byl jí nasazen injekční lék, který nemoc na řadu let stabilizoval. Poté se však objevily problémy s poruchou citlivosti a po změně léčby na druhý injekční lék se její zdravotní stav opět upravil.

Když M. A. bylo 32 let, ke stávajícím problémům se přidal ten s hybností dolních končetin. Po těžké atace nemoci nebyla již schopná ujít více než 300 metrů. Po velké dávce kortikosteroidů a nasazení tehdy nejúčinnějšího dostupného léku se stav zlepšil – byla schopna ujít bez opory přibližně půl kilometru.

Zlom nastal v roce 2010, kdy M. A. prodělala neštovice a následně proběhlá těžká ataka způsobila další omezení dosahu chůze a došlo k dalšímu zánětu zrakového nervu. Zdravotní stav ženy se začal pozvolna zhoršovat bez ohledu na ataky. Jiný lék na roztroušenou sklerózu tehdy bohužel nebyl dostupný. Vzhledem k neefektivitě léčby ji byl lékař nucen vysadit. Nemoc přešla do stadia tzv. sekundární progrese, sekundárně progresivní roztroušené sklerózy (SPRS).

Dnes je situace ve srovnání s devadesátými léty, z nichž pochází vylíčený příběh, velice odlišná. K dispozici je již více než desítka chorobu modifikujících léků (souhrnně označovaných také pojmem biologická léčba) určených pro terapii RRRS a úhradová kritéria nyní umožňují i u nově diagnostikovaných pacientů nasazení vysoce účinné léčby. 

V současnosti se dá účinně léčit i sekundárně progresivní RS

Zpočátku má 80–85 % pacientů relabující-remitující průběh choroby. Ataky neurologických projevů se střídají s klidovým obdobím, spočívajícím ve vymizení obtíží (remisí). Postupně však dochází k vyčerpání rezerv centrálního nervového systému (CNS) a přechodu do sekundárně progresivního stadia nemoci. Místo doposud převažujícího zánětu začíná dominovat úbytek nervové tkáně a postupné zhoršování stavu i mezi atakami.

Při přirozeném průběhu (bez ovlivnění léčbou) přechází do progresivního stadia po deseti letech přibližně 30–40 % pacientů s RRRS. Doba přechodu RRRS do SPRS je ovšem značně variabilní. K přechodu může dojít již po roce od potvrzení diagnózy, v některých případech až po 50 i více letech trvání nemoci. Mezi rizikové faktory časného začátku SPRS patří zejména:

• kouření,
• mužské pohlaví,
• nízká hladina vitaminu D,
• vyšší věk v době počátku onemocnění,
• vysoký počet relapsů v počátcích nemoci,
• nekompletní uzdravení po první atace,
• postižení mozkového kmene a míchy,
• projevy onemocnění vycházející z různých částí CNS,
• výrazný úbytek mozkové tkáně,
• velký objem ložisek již v počátcích nemoci.

Jak už bylo řečeno, léčebná paleta RRRS je již poměrně široká. Od roku 2021 je však k dispozici i biologická léčba SPRS. Diagnóza přechodu do této fáze již neznamená ukončení léčby. I v SPRS se mohou objevovat ataky, ale obvykle v menší míře. Typické je pozvolné zhoršování bez ohledu na relapsy.

M. A. bohužel to štěstí neměla a na schválení léku na SPRS si musela počkat. Vzdálenost, kterou byla schopna ujít, se postupem času snižovala. V roce 2021 jí však konečně byla nasazena léčba určená pacientům se SPRS a její zdravotní stav se po letech opět stabilizoval.

(dos)

Použitá literatura:

https://www.solen.cz/pdfs/neu/2021/01/07.pdf

https://www.czech-neuro.cz/content/uploads/2020/04/rs_odborna-2.0_final_pub_web-2.pdf