„Léta jsem měla gynekologické obtíže, přesto se na nádor nepřišlo,“ popisuje svůj příběh Jana

„Partner cítil něco, co tam nemělo být“

Jak se u vás nemoc projevila? Pamatujete si, kdy vše začalo?

Chodila jsem pravidelně na gynekologické prohlídky a vždy bylo vše v pořádku. Pak jsem ale začala krvácet mimo cyklus. Můj gynekolog žádnou příčinu nenašel. Při jedné návštěvě jsem se mu zmínila, že můj partner cítil na děložním čípku něco neobvyklého. Lékař mě tedy vyšetřil znovu, ale nic nenašel. Rozhodl se však udělat stěr na HPV – a ten byl pozitivní. Následná histologie potvrdila adenokarcinom děložního krčku.

Měla jste zpětně nějaké příznaky, které by na nemoc ukazovaly?

Asi tři roky před diagnózou jsem měla opakované problémy s pálením a řezáním v oblasti pochvy a vnějších genitálií, často po pohlavním styku. Někdy to přecházelo i na močovou trubici a močový měchýř, takže jsem byla několikrát léčena antibiotiky. Ale pokaždé, když jsem šla na gynekologii, lékař řekl, že nic nevidí. Výtok jsem neměla a stěry také neukázaly žádný problém.

Co následovalo po stanovení diagnózy?

Gynekolog mě poslal na specializovanou kliniku, kde znovu potvrdili adenokarcinom. Řekli mi, že už to není na konizaci děložního čípku, jak mi původně sdělil můj lékař, zjistilo se, že už jde o pokročilé stadium. Byla naplánovaná hysterektomie, ale v nemocnici rozhodli, že by operace přinesla více rizik než přínosů. Dozvěděla jsem se, že je budu muset podstoupit ozařování a chemoterapie. 

„Pálení bylo horší než chemoterapie“

Jak dlouho léčba trvala a jak jste ji zvládala?

Celé to začalo stanovením diagnózy v červnu a léčbu jsem dokončila v listopadu. Podstoupila jsem 25 vnějších ozařování a během nich jsem jednou týdně dostávala chemoterapii. Poté jsem byla hospitalizována a absolvovala jsem čtyři vnitřní ozařování přímo na děložní čípek.

Ozařování bylo relativně v pohodě, i když problém byl v tom, že jsem musela mít vždy vyprázdněná střeva, což nebylo jednoduché s ohledem na to, že jsem brala léky proti nevolnosti, které způsobují zácpu. Chemoterapie byla náročná – člověk po ní odchází oteklý a nevolnost se dostavuje druhý třetí den. Bylo to jako nekončící „opice“.

Podstoupila jste někdy předtím test na HPV?

Ne, když mi bylo 35 let, toto vyšetření ještě nebylo hrazené ze zdravotního pojištění. Kdyby mi to tehdy lékař doporučil, klidně bych si ho zaplatila. Zpětně mě napadalo, jestli se na nemoc nedalo přijít dříve, když jsem měla tolik problémů… To pálení a řezání bylo opravdu strašné, snad i horší než celá chemoterapie. Jako by vám někdo zapálil oheň mezi nohama. Ale neměla jsem důvod svému lékaři nedůvěřovat, protože se opravdu snažil, dělal mi vyšetření nad rámec těch běžných.

Později jsem zjistila, že běžná cytologie často zachytí jen „klasický“ karcinom, zatímco adenokarcinom se skrývá ve žlázkách uvnitř čípku a je těžko odhalitelný.

Jak jste zvládla psychicky oznámení diagnózy?

Nejprve jsem byla v šoku – mozek prostě vypne. Byla jsem zrovna na dovolené v Chorvatsku, když mi lékař volal výsledky histologie. Slyšela jsem jen slovo „adenokarcinom“ a dál nic… Myslela jsem si, že to vyřeší jednoduchý zákrok. Když se postupně ukázalo, že mě čeká odstranění dělohy, chemoterapie a ozařování, bylo to těžké. Nejhorší bylo dozvědět se, že je to neoperabilní.

Hodně mě zasáhlo, že kvůli chemoterapii můžu přijít o vlasy. Připadalo mi, že to bude viditelné znamení mé zranitelnosti, že tak budou všichni o mém onemocnění vědět. Chemoterapie mi způsobovala nevolnost, ale vlasy mi nakonec nevypadaly. Pomohlo mi i sledování příběhů jiných žen na YouTube – zjistila jsem, že ten „vypnutý mozek“ při sdělení diagnózy je běžný.

„Nemoc mi pomohla udělat pořádek v životě“

Co jste o HPV věděla, než jste onemocněla? Přemýšlela jste, kdy a jak jste se mohla nakazit?

Měla jsem jen základní informace – věděla jsem, že HPV existuje a že může způsobit rakovinu. Po stanovení diagnózy můj tehdejší partner cítil, že ho z onemocnění možná viním, a tak si nechal udělat kompletní vyšetření. Výsledky však byly negativní. To samé udělal i můj bývalý manžel a také u něj byl stěr na HPV negativní. Takže jsem musela virus získat někdy v mladším věku, i když jsem partnery nikdy nestřídala.

Co vám nemoc vzala a co naopak přinesla?

Nermoc mě donutila přehodnotit svůj život. Člověk v takové chvíli odhodí věci, které nefungují, i když k tomu předtím neměl odvahu. Rakovina vám dá vstupenku k tomu udělat to, co chcete vy, ne co se od vás očekává nebo co se má. Ukončila jsem nefunkční vztah a v práci jsem výrazně zvolnila – dřív jsem tam trávila celé dny, byla jsem vyhořelá. Teď si vážím každého dne.

Na druhou stranu mě nemoc omezila fyzicky. Ozařování mi pravděpodobně poškodilo střeva a potýkám se s bolestmi bederní páteře, takže jsem chodila na rehabilitaci a řešila to na neurologii.

Kdybyste věděla, co všechno může HPV způsobit, nechala byste se očkovat?

Myslím, že ano. Domnívala jsem se, že očkování je možné jen v mladém věku, takže mě to dřív vůbec nenapadlo. Kdybych věděla, že to lze i později a že by mě to ochránilo před tak závažnou nemocí, neváhala bych.

Plánujete se nechat očkovat proti HPV teď?

Po léčbě jsem se ještě potýkala s komplikacemi, například zánětem dělohy a bolestmi bederních obratlů, kdy existovalo podezření na metastázy… Zvažuji to, ale nejdřív se musím dostat zpátky do formy.