Co si představit pod srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí? Nabízíme srozumitelné vysvětlení

Bez znalostí o fungování srdce se při pochopení srdečního selhání neobejdete

Abychom si mohli přiblížit diagnózu srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí, je třeba se vrátit o pár kroků zpět a připomenout si několik základních faktů o funkci našeho srdce. Srdce je sval, který je anatomicky rozdělen na čtyři dutiny – pravou síň, pravou komoru, levou síň a levou komoru.

Žilní systém sbírá veškerou odkysličenou krev v našem těle a prostřednictvím horní a dolní duté žíly ji vede do pravé síně, odkud se dostává do pravé komory. Ta ji pumpuje do malého oběhu plic. V plicích probíhá okysličení krve a okysličená krev je poté směřována zpět do srdce, konkrétně do levé síně. Z té proudí do levé komory, která má z celého srdce nejsilnější svalovinu, a pumpuje krev pod velkým tlakem systémem tepen do celého těla. Toto pravidelné pumpování, srdeční cyklus, můžeme cítit například po přiložení prstu na krkavici jako srdeční tep.

Srdeční cyklus se rozděluje na dvě fáze – systolu a diastolu. Systolická fáze odpovídá času, kdy se srdce sevře, čímž vypuzuje krev z obou komor, z pravé do plic a z levé do velkého oběhu. Poté se srdeční sval uvolní, jeho dutiny se opět roztáhnou a jsou znovu naplněny krví, této části cyklu se říká diastola. Tyto dvě fáze se stále střídají. 

Ejekční frakce představuje objem vytlačené krve

Krkolomný pojem ejekční frakce si lze vysvětlit velmi jednoduše: Na začátku každého stahu je zdravá levá komora naplněna zhruba 110–120 ml krve a v průběhu systolické fáze vypudí do oběhu asi 70 ml z tohoto výchozího objemu. Vidíme tedy, že levá komora nikdy nevytlačí celý svůj objem, ale pouze jeho část, odborně frakci – a odtud pojem ejekční frakce. Je to tedy procentuální vyjádření objemu krve, který je z počáteční náplně levá komora schopna při jednom svém běžném stahu „poslat“ do oběhu. U zdravých lidí se pohybuje mezi 50 a 70 %. 

Co je zakopaným psem u srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí?

Už víme, že srdeční selhání odpovídá stavu, kdy srdce není schopno dostatečně efektivně přečerpávat krev. Ta potom nemůže plnit základní metabolické potřeby našeho těla a zároveň se může hromadit v žilním systému a/nebo plicním řečišti. Pokud hovoříme o srdečním selhání se sníženou ejekční frakcí, máme na mysli stav, kdy srdce svým stahem vypudí jen malou část svého objemu. Ke stanovení této diagnózy musí být ejekční frakce pod 40 % celkového objemu. Je tomu tak například u srdce, které je částečně „znehybněné“ velkou poinfarktovou jizvou nebo vyčerpané závažnou chlopenní vadou.

Srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí je však trochu matoucí – srdce stále zvládne každým stahem poslat do oběhu přes 50 % svého objemu, jako u zdravého člověka. Kde je tedy problém? Problém bývá zejména v tuhosti, a tedy i poddajnosti a schopnosti uvolnění levé komory. Levá komora se nenaplní tak jednoduše jako komora zdravá a tlak v srdci roste. To s sebou přináší kaskádu důsledků, které vyústí ve vznik klasických příznaků srdečního selhání, jak je známe (námahovou až klidovou dušnost, nevýkonnost, otoky dolních končetin atd.).

A jaké jsou tedy nejčastější faktory, které přispívají ke vzniku srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí?

• Ženské pohlaví,
• vyšší věk,
• obezita,
• cukrovka,
• vysoký tlak,
• fibrilace síní,
• ischemická choroba srdeční,
• onemocnění ledvin.

Prvním krokem k léčbě srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí je stanovení diagnózy 

Vždy, když lékař pojme na základě příznaků a stížností pacienta podezření na diagnózu srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí, podrobí pacienta několika vyšetřením a testům.

Základním kardiologickým vyšetřením, které je namístě, je EKG. Dále jsou také důležité krevní odběry, které se v tomto případě zaměřují zejména na hodnotu BNP (tzv. mozkového natriuretického peptidu), která bývá u srdečního selhání zvýšená. Zcela nezbytnou součástí diagnostického procesu je v případě trvajícího podezření také echokardiografické vyšetření. Právě to totiž určí hodnotu ejekční frakce, kterou se bude dále řídit i další léčebný proces. 

Moderní kardiologie se právě na účinnou léčbu této diagnózy zaměřuje

Pacienti s diagnózou srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí se vyčleňují mimo jiné i proto, že odlišně reagují na standardní léčbu srdečního selhání. Bohužel už známe celou řadu léků, které navzdory očekávání u této podskupiny selhaly. A proto se právě tímto směrem nyní soustředí velké výzkumné úsilí, které konečně začíná přinášet výsledky. Co je u této diagnózy neméně důležité, je také léčba výše zmíněných rizikových faktorů, a tedy i zdravý životní styl.

Mezi základní léčebné postupy se řadí:

• diuretika – léky zvyšující výdej moči, které bojují zejména s projevy onemocnění, jako jsou např. otoky,
• léčba přidružených rizikových faktorů:
  • redukce váhy v případě obezity, pravidelný pohyb,
  • pečlivá léčba vysokého tlaku, cukrovky a zvýšeného cholesterolu, 
  • léčba ischemické choroby srdeční, fibrilace síní a ostatních ovlivnitelných srdečních onemocnění,
  • zanechání kouření,
  • konzumace jen minimálního množství alkoholu,
• glifloziny – moderní skupina léků, které dle posledních studií prokazují efekt i u této podskupiny pacientů.

Léčba srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí tedy vyžaduje nejen pravidelné kontroly u ambulantního kardiologa, ale i velkou dávku osobního úsilí. Změna životního stylu totiž tvoří jeden ze základních pilířů léčby tohoto častého onemocnění. 

Udělejte si test a projděte si jednotlivé symptomy se svým lékařem - ZDE.

(mhod)