Jak se kontroluje, že je astma pod kontrolou?

Dostat astma pod kontrolu neznamená ho vyléčit, ale udržet jeho projevy na uzdě, tak aby pacienta v jeho každodenním životě co nejméně omezovaly. K tomu je třeba, aby užíval léky podle instrukcí svého ošetřujícího lékaře a dostavoval se k němu na pravidelné kontroly. Lékař při nich využívá celou řadu prostředků k tomu, aby zjistil, do jaké míry je u něj astma pod kontrolou. 

Rozhovor s pacientem

Při návštěvě pacienta lékař rozhovorem s ním zjišťuje řadu důležitých informací, podle kterých si udělá přesnější obrázek o tom, jestli je jeho astma po kontrolou (pořizuje si tzv. anamnézu). Zajímá ho například, zda se po nasazené léčbě stav pacienta subjektivně zlepšil, jestli je, nebo není dušný, a pokud ano, při jaké příležitosti (při sportu, při styku s alergenem, v noci po ulehnutí apod.), jestli při výdechu neslyší pískoty, jestli kašle, zda něco vykašle atd. Důležitým ukazatelem kontroly astmatu také je, jak často pacient potřebuje úlevové léky (tedy léky, které průdušky rychle roztáhnou). Pokud je použití těchto léků nutné méně než dvakrát týdně, je astma plně pod kontrolou. Ideálně by měl pacient zvládat fyzickou aktivitu a nemít žádné astmatické příznaky v noci. 

Vyšetření plicních funkcí

Mezi nejběžnější vyšetření používaná k zjištění míry kontroly astmatu patří tzv. spirometrie, při níž se měří objem vydechnutého a vdechnutého vzduchu. Optimální je dosažení normálního spirometrického nálezu vzhledem k věku, tělesné hmotnosti a výšce pacienta. Hlavně u těžšího astmatu nebo při nejasných nálezech na spirometrii je někdy nutné provést vyšetření ve speciální kabině, tzv. bodypletysmografické vyšetření. Podobá se klasickému spirometrickému vyšetření, lékař má ale k dispozici více parametrů plicních funkcí. Vyšetření se poté může opakovat nějakou dobu po nastavení léčby, aby lékař zjistil, jestli se plicní funkce zlepšily. Setkat se můžete také s vyšetřením objemové frakce oxidu dusnatého ve vydechovaném vzduchu, označovaném jako FeNO, které nám ukazuje míru zánětu v dýchacích cestách. Před nasazením léčby bývá tato hodnota většinou vysoká, poté by měla klesat, resp. se dostat zcela do normálu. Kouření nebo konzumace alkoholu mohou tyto hodnoty zkreslovat, je tedy vhodné se cigaretám a alkoholu den před vyšetřením u lékaře vyhnout.

Poslech hrudníku

Před nasazením léčby bývají většinou při poslechu hrudníku patrné pískoty a vrzoty, které signalizují, že jsou průdušky zúžené. Po zaléčení už by mělo být slyšet tzv. sklípkové dýchání, které bývá přítomné u zdravého člověka.

Kontrola užívání léků

Není výjimečné, že pacient dostane inhalátor, který by měl jeho astma dostat po kontrolu, ale na další návštěvě u lékaře uvádí, že se cítí stejně nebo ještě hůře jako předtím, a výsledky spirometrie, FeNO a poslechový nález jsou stejné jako při prvním vyšetření. V takovém případě je důležité zjistit, zda si pacient léky vůbec vyzvedl, jestli je užívá a případně jak je užívá, tedy jestli je užívá dostatečně často a jestli správně inhaluje z inhalátoru. Chybná inhalace je jednou z nejčastějších překážek kontroly astmatu. Pacient často udává, že techniku skvěle zvládá, když ji ale potom v ordinaci lékaře předvede, odhalí se spousta chyb. Léčivo se potom nemůže dostat do průdušek, tím pádem se snižuje jeho účinnost a astma není možné dostat pod kontrolu.

Zobrazovací techniky

Ačkoliv je lékař obvykle schopen zjistit diagnózu průduškového astmatu již z anamnézy, poslechového nálezu a spirometrie, při prvním kontaktu s pacientem je vhodné provést rentgenové vyšetření plic. Existují totiž situace, kdy se podobně jako astma chovají i jiné diagnózy a některé jsou odhalitelné právě tímto vyšetřením. Lékař i při astmatu často provádí kontrolní rentgenové vyšetření v pravidelných, například ročních intervalech, případně provede mimořádný rentgen, pokud se astma vymkne kontrole a nedaří se ho tzv. zkompenzovat.

Odběr vzorku z dýchacích cest

Odběr vzorku (odborně biopsie) z průdušek se u astmatu využívá jen velmi zřídka v případě, že je astma obtížně kompenzovatelné a je potřeba pacienta odeslat do centra pro těžké astma. Při něm je například možné zjistit, že je astma sdruženo s plísňovým onemocněním plic nebo jinou další diagnózou, a proto se nedaří dostat astma pod kontrolu běžnými protiastmatickými léčivy. Poté se s odstupem provádí kontrolní, tzv. bronchoskopické vyšetření, tedy zavedení hadičky s kamerou do dýchacích cest, aby se lékař ujistil, jak nález na sliznici průdušek vypadá.

Je zřejmé, že velkou roli v léčbě a uvedení astmatu pod kontrolu má sám pacient. Pokud neužívá pravidelně léčbu předepsanou lékařem, astma se dříve či později dostane mimo kontrolu a bude podstatně těžší ho znovu zaléčit. Proto je nutné užívat léky pravidelně, a to i v situaci, kdy se cítíte lépe a máte pocit, že již léky nepotřebujete.

(jane)

Zdroj: 

https://www.csaki.cz/dokumenty/DP_diagnostiky_a_lecby_astmatu_2015.pdf