Když se komory nestahují synchronně…
Srdeční selhání a jeho léčba jsou závažnou problematikou už proto, že výskyt srdečního selhání ve vyspělých zemích stále narůstá. Dle odhadů přibude ročně zhruba 1 promile pacientů z celkové populace a výskyt v populaci se udává až na 3 %. Zhruba v 10 až 15 % všech případů srdečního selhání dochází k poruše synchronizace komor, tzv. dyssynchronii. To znamená, že je porušeno načasování stahu pravé a levé srdeční komory. Srdce proto pracuje méně efektivně, dochází k městnání krve a tím se dále zhoršují již stávající projevy srdeční nedostatečnosti. Dyssynchronii lze detekovat pomocí vyšetření EKG. Čím je srdeční selhání závažnější, tím je také vyšší pravděpodobnost, že při něm dojde k dyssynchronii komor.
Není kardiostimulátor jako kardiostimulátor
U některých nemocných s dlouhodobými projevy srdečního selhávání můžeme dyssynchronii komor ovlivnit tzv. srdeční resynchronizační léčbou. Jedná se o implantaci speciálního kardiostimulátoru. Ten se od klasického kardiostimulátoru, používaného pro léčbu poruch srdečního rytmu (tzv. arytmií), liší tím, že je jedna z jeho elektrod umístěna v žíle na povrchu levé komory. Princip léčby spočívá v tom, že se jedna elektroda kardiostimulátoru implantuje do pravé komory a druhá elektroda na povrch levé komory srdeční. Přístroj tak může současně stimulovat obě srdeční komory. Většinou se přidává ještě třetí elektroda, a to do pravé síně, čímž je zajištěna správná součinnost srdečních komor i síní.
Jaká je úspěšnost srdeční resynchronizační léčby?
Díky současné stimulaci obou srdečních komor dochází k synchronizaci jejich stahů a tím i zefektivnění čerpací funkce srdce. Zmírní se tak projevy srdečního selhání, zlepší se výkonnost pacientů a jejich celková kvalita života. Ke zlepšení zdravotního stavu dochází u cca 70 % nemocných, u části nemocných dokonce zcela vymizí projevy srdečního selhání. U některých pacientů po implantaci speciálního kardiostimulátoru k žádné větší změně nedojde, ale proces srdečního selhávání se u nich může zastavit. U 15 % nemá léčba žádný větší přínos, nebo dokonce dojde i k určitému zhoršení jejich zdravotního stavu.
Implantace přístroje pro srdeční resynchronizační léčbu
Výkon probíhá pouze v místním znecitlivění, pacient je během něj při vědomí, avšak neměl by pociťovat bolest. Během zákroku je vytvořena v podkožní tkáni „kapsa“, do které se uloží kardiostimulátor. V porovnání s implantací klasického kardiostimulátoru se jedná o technicky náročnější zákrok, protože je při něm nutné zavedení speciální elektrody pro resynchronizační léčbu. Elektrody do příslušných srdečních oddílů jsou vsunuty cestou podklíčkové žíly. Cca 10 % pacientů nemá na povrchu srdce vhodné žíly – elektroda se pak místo do žíly implantuje rovnou na povrch srdce (nejčastěji není nutná velká operace z otevřeného hrudníku a stačí k tomu pouze malý chirurgický zákrok). Po výkonu musí pacient strávit minimálně 24 hodin v klidu na lůžku, do domácí léčby pak bývá propuštěn zpravidla do týdne od zákroku. Je však nutné, aby nadále docházel na pravidelné kontroly.
Srdeční resynchronizační léčba u nás zachraňuje lidské životy již přes 20 let
První kardiostimulátory pro srdeční resynchronizační léčbu byly v ČR implantovány v roce 1999, a to na pracovištích Kliniky kardiologie IKEM a kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce. Od té doby tato poměrně jednoduchá léčba pomáhá zlepšit osud nemocných, jejichž prognóza by jinak byla nepochybně nepříznivá. Léčbu srdečního selhání je však vždy posuzovat u každého pacienta individuálně – vedle léčby léky se totiž nabízejí nejen implantabilní přístroje, ale například i použití mechanické srdeční podpory, dálkové monitorace či srdeční ablace. Spektrum současných metod léčby srdečního selhání je tedy velmi široké a přístup k jeho léčbě by měl být vždy komplexní.
(viv)
Zdroje:
https://www.webmd.com/heart-disease/heart-failure/biventricular-pacing
http://www.kardiologie-sro.cz/vysetreni/srdecni-resynchronizacni-lecba/
https://www.ikem.cz/cs/