Proč je potřeba pořádně vyšetřovat cholesterol? Až polovina infarktů se vyskytuje u pacientů s normální hladinou LDL cholesterolu

Základním vyšetření pro zhodnocení rizika onemocnění srdce a cév – stanovení tzv. lipidového profilu

Cholesterol je v krvi transportován prostřednictvím tzv. lipoproteinů, kterých rozlišujeme celkem 5 typů:

• chylomikrony,
• lipoproteiny o velmi nízké hustotě (VLDL),
• lipoproteiny o střední hustotě (IDL),
• lipoproteiny o nízké hustotě (LDL) a
• lipoproteiny o vysoké hustotě (HDL).

Základním vyšetřením ke zhodnocení rizika onemocnění srdce a cév je biochemické vyšetření krve odebrané nalačno, respektive stanovení tzv. lipidového profilu, zahrnujícího následující parametry:

• celkový cholesterol,
• LDL cholesterol,
• HDL cholesterol a
• triacylglyceroly.

Zvýšená hladina lipidů, kterou je možné pozorovat až u 30 % dospělé populace, probíhá většinou bez příznaků a projeví se až komplikacemi v podobě kornatění tepen, případně infarktu. Nejvýznamnějším rizikovým faktorem je v tomto případě zvýšená hladina („špatného“) LDL cholesterolu. Tento lipoprotein se podílí na transportu cholesterolu k periferním buňkám a přispívá tak k vytváření tzv. aterosklerotického plátu ve stěně cév. Tím úzce souvisí mimo jiné s „ucpáváním“ věnčitých tepen srdce a rozvojem infarktu.

Snížení hladiny LDL cholesterolu je tedy hlavním léčebným cílem v prevenci kornatění tepen. Až u 50 % pacientů se však srdeční infarkt rozvine i při jeho nezvýšené hladině. Přetrvává totiž tzv. zbytkové riziko, které je charakterizováno nízkou hladinou („hodného“) HDL cholesterolu a zvýšenou hladinou triacylglycerolů. HDL cholesterol zajišťuje přenos přebytečného cholesterolu z cévní stěny zpět do jater a tím zabraňuje rozvoji kornatění tepen. V současné době se navíc hovoří o negativním vlivu tzv. malých denzních LDL částic. I proto je třeba znát všechny ukazatele lipidového profilu a nezaměřovat se jen na LDL cholesterol. 

Jak je možné cholesterol vyšetřovat ještě jinak?

K dalším, již specializovanějším vyšetřením, která zpřesní riziko onemocnění srdce a cév, patří stanovení apolipoproteinů A-I (apoA-I) a B-100 (apoB-100), popř. i lipoproteinu(a).

Z výše zmíněného lipidového profilu lze navíc snadno odvodit i hodnotu tzv. nonHDL cholesterolu. Ten zjistíme odečtením HDL cholesterolu od cholesterolu celkového. Výsledek potom reprezentuje cholesterol obsažený v aterogenních lipoproteinových částicích (LDL, IDL, VLDL a zbytkové chylomikrony). Alternativu představuje stanovení apoB-100. Zvýšená hladina těchto parametrů opět souvisí se zvýšeným rizikem onemocnění srdce a cév. Užívají se ke zhodnocení rizika zejména u pacientů s nízkou hodnotou LDL cholesterolu a vysokou hodnotou triacylglycerolů. ApoA-I působí, podobně jako HDL cholesterol, jako ochranný faktor před rozvojem kornatění tepen. Alespoň jednou za život by měl být vyšetřen i lipoprotein(a). Jeho zvýšená hladina totiž představuje samostatný nezávislý rizikový faktor onemocnění srdce a cév.

Kdy je vhodné cholesterol vyšetřovat?

Vyšetření cholesterolu je součástí preventivní prohlídek u praktického lékaře pro dospělé (v 19 letech) a dále při prohlídkách ve 30, 40, 50 a 60 letech.

Nad rámec těchto preventivních vyšetření by měli být častěji vyšetřováni např. pacienti s onemocněním srdce, ledvin, vysokým krevním tlakem, cukrovkou či výskytem kornatění tepen a jejich komplikací (např. infarktu) v rodině u prvostupňových příbuzných (muže mladšího 55 let a ženy mladší 65 let).

Jen důkladným a pravidelným vyšetřováním cholesterolu je možné zabránit život ohrožujícímu infarktu a dalším zdravotním obtížím spojeným s kornatěním tepen. Zdraví je v tomto případě jednoznačně ve vašich rukou. 

(mafi)

Zdroje:

Češka R. Interna, 3. aktualizované vydání. Triton: Praha, 2020.

Vrablík M, Piťha J, Bláha V a kol. Stanovisko výboru České společnosti pro aterosklerózu k doporučením ESC/EAS pro diagnostiku a léčbu dyslipidemií z roku 2019. AtheroRev 2019; 4 (3): 126–137.