Jak člověk k vysokému cholesterolu přišel

Náš dnešní způsob stravování se vyvíjel stejně dlouho jako lidstvo samo. Skladba potravy se postupem času podstatně měnila a spolu s ní i zdravotní rizika. 

Jídelníček společných předků se nejspíše dost podobal tomu, kterým se živí dnešní šimpanzi.

• 95 % potravy bylo rostlinného původu a zbytek zaujímal hmyz, vejce a malá zvířata. Hlavním zdrojem energie byly tedy bílkoviny především rostlinného původu.
• Místo jednoduchých cukrů, tolik běžných v dnešní stravě, konzumovali prapředci spíše škroby a komplexní cukry.
• Jejich potrava obsahovala až desetkrát více vlákniny než ta naše.
• Také jedli více vitamínů, minerálů a látek přítomných v rostlinách, navíc přijímali jen zlomek dnešního množství sodíku a oproti tomu více draslíku.
• Nasycené a transmastné kyseliny tvořily úplně minimální součást jejich stravy. 
• Z tuků přijímali spíše polynenasycené mastné kyseliny s krátkým řetězcem s větším podílem omega-3 než omega-6. Těch s dlouhým řetězcem konzumovali minimum. 

Z toho všeho vyplývá, že s cholesterolem ani civilizačními chorobami nejspíše neměli naši předci sebemenší problém.

Změny proporcí 

Přibližně před 2,5 milionu let začali pralidé jíst více zvířat. A právě v tomto období jejich postava obecně zesílila a zmohutněla a došlo k nárůstu velikosti a k rozvoji mozku. V potravě je totiž v té době kompletnější sestava aminokyselin a také polynenasycené mastné kyseliny s dlouhým řetězcem. Ale samozřejmě konzumovali stále i dostatek potravin rostlinného původu. Podle výzkumů byla jejich hladina cholesterolu téměř dvakrát nižší než dnešní normální hodnoty. O ateroskleróze a přidružených chorobách tedy nejspíše neměli ani potuchy.

Rozvoj zemědělství znamenal předěl

S rozvojem zemědělství se začali více využívat obiloviny. Lidé se hodně zaměřili na jejich zpracování a využití. S tím ale došlo k ochuzení pestrosti stravy. Konzumace ovoce a zeleniny poklesla o více než 20 % oproti předchozím obdobím (s tím se samozřejmě snížilo i množství vitamínů, minerálů a látek obsažených v rostlinách). Rovněž došlo (s výjimkou pastýřů) k omezení příjmu masa a tím i k poklesu množství potřebných aminokyselin a polynenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem. Přísun vlákniny ve stravě se v tomto období nejspíše podstatně neměnil. S rozvojem zemědělství se ale postupně objevují i dnešní „metly lidstva“, mezi které řadíme alkoholické nápoje, sůl a cukrová třtina. V tomto období tedy můžeme pozorovat změny ve výživě, které napomohly rozvoji dnešních civilizačních chorob.

Éra civilizačních chorob

S rozmachem mletí mouky došlo k poklesu množství vlákniny v potravě. Lisování za studena usnadnilo získávání rostlinných olejů, čímž se ale poměr omega-3 a omega-6 mastných kyselin obrátil více ve prospěch omega-6. Dobytek na porážku se začal vykrmovat, čímž se maso stalo neskutečně tučným a bohatým na nasycené tuky. Ty v těle mají význam například jako zásobárna energie, ale zvedají i hladiny LDL cholesterolu v krvi a snižují hladiny HDL. Spolu s ostatními rizikovými faktory dnešní doby tedy máme na civilizační choroby velice dobře zaděláno.

Vývoj našeho stravování přinesl aspekty dobré (vyšší délka dožití nebo rozvoj postavy a mozku), ale i ty špatné (civilizační choroby). My máme alespoň jednu výhodu – můžeme se z toho všeho poučit.

Zdroj:

EATON, S. Boyd a EATON, Stanley B. III. Evolution, Diet and Health. Dostupné z: http://cast.uark.edu/local/icaes/conferences/wburg/posters/sboydeaton/eaton.htm. Departments of Anthropology and Radiology, Emory University, Atlanta, Georgia USA.