O infekci HPV nevěděl, dokud se u něj neobjevily genitální bradavice

Co je pro vás dnes virus HPV?

Hrozně nepříjemná, negativní životní zkušenost, kterou bych nikomu nepřál a která mě ovlivnila v mnoha směrech. Není to záležitost, která se vyřeší za týden. Proto mi přijde dobré mluvit o tom otevřeně, aby se o infekci HPV a všem, co s ní souvisí, vědělo co nejvíc.

Jak vaše setkání s HPV infekcí probíhalo?

Co se týče prvotních projevů, začal jsem pozorovat drobný výskyt pupínků v intimních partiích. Přisuzoval jsem to nějakému podráždění, první dny a týdny jsem si říkal, že jde jen o nějakou vyrážku. Nesvědilo to, byla to čistě vizuální záležitost. Svěřil jsem se s tím dobré známé, která pracuje na druhém konci republiky v ordinaci kožního lékaře jako zdravotní sestra. Domluvili jsme se, že jí pošlu fotky pupínků a ona je bude sdílet lékařce v jejich ordinaci.

Prvotní diagnostika tedy byla pomocí fotek a dostal jsem na to nějakou antibiotickou mast, protože se předpokládalo, že pupínky jsou bakteriálního původu. Mast ale nepomohla a postupně se objevovaly pupínky další. I když nešlo o nic extrémního, objednal jsem se na vyšetření do dermatovenerologické ordinace. Tam jsem se dozvěděl, že se jedná o kondylomata, tedy genitální bradavice způsobené lidským papilomavirem. To bylo nepříjemné prozření.

Proběhlo vám hlavou „kde jsem k tomu přišel…“?

Ano, promýšlel jsem to hodněkrát. Nevedl jsem rozhodně žádný promiskuitní život. Stálou přítelkyni jsem v té době neměl, bylo mi pětadvacet a ano, měl jsem do té doby několik partnerek. I když to nebylo příjemné téma, minulé partnerky jsem o tom informoval. Ale nezjistil jsem nic.

Co pro vás bylo po vyřčení diagnózy nejobtížnější?

Hrozná je nejistota, že nevíte, kdy to zmizí, jestli to vůbec zmizí, nevíte, zda se to neobjeví znovu… Čtete spoustu článků na internetu, abyste se dozvěděl co nejvíce, což taky není nejlepší věc, protože to rozhodně nepřispívá k duševní pohodě. Přečetl jsem toho strašně moc, různé příběhy, kde na tom byli jiní lidé opravdu mnohem hůře než já, měli plošné výsevy genitálních bradavic. To opravdu není nic hezkého.

Pocítil jste obavy z toho, že HPV virus způsobuje závažná onemocnění?

Jak už jsem zmínil, problém je v té hrozné nejistotě, jak to celé dopadne. Když má člověk chřipku, tak ví, že mu něco zabere a dříve či později z toho bude venku. U tohoto onemocnění neznamená, že když se zbavíte viditelného projevu, tedy bradavic, tak už se to znovu nevrátí. Nejste si jistí, že nemůžete nikoho nakazit. Měl jsem problém třeba dát i někomu jinému napít ze své lahve, měl jsem psychický blok.

Obecně vám to přinese spoustu omezení, hlavně se začnete vyhýbat místům, kde se společně potkáváte s jinými lidmi. Proto jsem na čas přestal trénovat házenou, kterou pravidelně hraju několikrát týdně, nechtěl jsem se třeba potkávat se spoluhráči ve sprchách. Naštěstí tam byl souběh toho, že nám končila sezóna, takže část léčby jsem absolvoval během pauzy.

Jak vypadá léčba genitálních bradavic?

Primární léčba spočívá ve vypalování bradaviček dusíkem. To je nepříjemné, ale nijak hrozné. Je to ovšem takový boj s větrnými mlýny – jdete na terapii, kde vám bradavice vypálí, následně čekáte, až se to zahojí, a v mezičase se objeví další. Samozřejmě se začnete strašně pozorovat, pořád na to myslíte a nic moc jiného vás nezajímá. Na vypalování jsem chodil zhruba půl roku víceméně každých 14 dnů. K tomu jsem dostal podpůrnou léčbu v podobě antivirotik, což mělo sloužit k celkové podpoře imunitního systému. Součástí bylo i nastavení zdravějšího životní stylu.

Dostal jste od lékařů doporučení podstoupit očkování proti HPV?

Bylo mi řečeno, že očkování samotné sice nemá léčebný účinek, funguje jako prevence a je dobré ho absolvovat ještě před začátkem sexuálního života, ale že by teoreticky mohlo přinést nějaké zlepšení při opakovaném výskytu bradavic a může přispět ke zlepšení celkového stavu organismu. První dávku očkování proti HPV jsem tedy podstoupil už v průběhu léčby. Pupínky postupně mizely, ale občas se jednotlivě znovu vyskytly.

Změnil se nějak váš přístup k vlastnímu zdraví nebo vašich blízkých? Hlídáte se nějak víc, třeba i ve smyslu prevence?

Doufám, že je to pryč, ale nemyslím si, že by se toho tělo úplně zbavilo. Řešil jsem to i kvůli partnerce, s kterou jsem se poznal v době, kdy jsem končil léčbu. Otevřít se a svěřit se nebyl ani takový problém, ale spíše jak to udělat – jestli věřit tomu, že jsem v pohodě a nemusím se toho bát. Partnerka byla nakloněná tomu nechat se taky naočkovat, udělat maximum pro to, aby se riziko eliminovalo na minimum.

Jsem teď myslím výrazně svědomitější, co se týče celkového přístupu k prevenci a zdraví. Dříve to pro mě nebylo téma, asi jako pro většinu mladých lidí. Na nějaké výčitky, co jsem měl udělat jinak, není prostor, ale jsem výrazně otevřenější se o věcech bavit a zajímám se více i o samotné téma očkování. Zpětně bych vůbec nepřemýšlel, jestli se proti HPV nechat očkovat. V době, kdy jsem dospíval, jsem o něm nevěděl. A myslím, že dodnes je málo známé, že očkování proti HPV je důležité i pro muže.

Zdroj: rozhovor s pacientem