Pět a jeden pádný důvod, proč si dojít pro léky na žíly do lékárny

Chronická žilní onemocnění – jedna z epidemií 21. století

Žilní onemocnění jsou v současnosti velmi četně zastoupená napříč populací, udává se, že až okolo 40 % lidí trpí nějakou formou chronické žilní nedostatečnosti. Představují tak významný ekonomický dopad zejména v léčbě pokročilých fází nemoci, kdy významně snižují kvalitu života a výkonnost a jsou důvodem k pracovní neschopnosti. Mezi jejich rizikové faktory patří věk, dědičnost, ženské pohlaví, obezita, těhotenství, vyšší výška, sedavé zaměstnání či dlouhodobé stání, tuhá stolice, zvýšený stres či kouření.

Chronická žilní nedostatečnost (insuficience) je dle jedné z naposledy publikovaných definic jakákoliv morfologická nebo i funkční abnormalita žilního systému chronického rázu. Charakteristicky se projevuje přítomností křečových žil (varixů) na dolních končetinách. Pacienti si stěžují na pocit tíhy nebo napětí v končetinách, typicky nastupující v druhé polovině dne, s úlevou během noci. Obtíže se též zhoršují v létě. Kůže může svědit a pálit, mohou se vyskytovat křeče či pocit neklidných nohou. Často jsou přítomny kožní změny (hyperpigmentace), otoky, v pokročilých stadiích pak vředy dolních končetin.

Nejde jen o vzhled! Nemocné žíly znamenají mnohem závažnější problémy

Pro chronickou žilní nedostatečnost je typická tzv. žilní hypertenze – jedná se o vzestup tlaku v žilním systému. To je doprovázeno rozšířením žil a poruchou toku krve, zánětlivými změnami stěn cév a chlopní, poruchou jejich vnitřní výstelky (endotelu) s produkcí prozánětlivých faktorů a působků zvyšujících krevní srážlivost. Dochází k přestupu plazmy, proteinů a červených krvinek do okolí a vzniká tak zánět. Ukazuje se, že onemocnění žil úzce souvisí i s onemocněním tepen a srdce. Tato onemocnění mají kromě společných rizikových faktorů i podobné patofyziologické děje. Tento fakt potvrzují četné studie, které zkoumaly přítomnost ischemické choroby dolních končetin, trombembolické choroby či cévní mozkové příhody u jedinců s přítomnými žilními městky.

Základem je včasné odhalení a zahájení léčby. Mnohdy se však pacient u lékaře objeví až s komplikacemi ve formě trombóz povrchových žil či bércových vředů. K léčebným postupům vedle nelékových opatření (chůze, cvičení – plavání, běhu na měkkém povrchu ve vhodné obuvi apod.), polohování dolních končetin, péče o kůži či snížení hmotnosti, kompresních pomůcek nebo chirurgických zákroků patří i užívání léků zvaných venofarmaka. Jedná se o různorodou skupinu léků, jejímž cílem je zmírnit výše zmiňovanou žilní hypertenzi, zvýšit žilní napětí, snížit propustnost krevních vlásečnic, snížit ulpívání bílých krvinek na stěně kapilár, zlepšit lymfatickou drenáž a snížit uvolňování zánětlivých mediátorů. Jedná se o medikamenty obsahující rostlinné extrakty, polosyntetické deriváty či plně syntetické látky. Největší sílu důkazů pro léčbu všech stadií chronického žilního onemocnění má mikronizovaná purifikovaná flavonoidní frakce obsažená například v léčivém přípravku Diozen v podobě účinné látky diosminu.

Který z argumentů vás přesvědčí dojít si pro lék na žíly do lékárny?

Venofarmaka má smysl si pořídit, protože:

1. Signifikantně zmírňují postup chronické žilní nedostatečnosti.
2. Ulevují od nepříjemných příznaků, jako je pocit těžkých nohou či přítomnost křečí. Dále mají pozitivní vliv na otoky dolních končetin. Své místo mají i v léčbě bércových vředů žilního původu.
3. Podávání venofarmak v průběhu operace či po endovaskulární léčbě u pacientů s křečovými žilami má výrazně pozitivní vliv na pooperační průběh.
4. Při akutní žilní trombóze má smysl užívat venofarmaka společně s antikoagulační léčbou, protože existují důkazy o nižším výskytu posttrombotického syndromu. K jeho příznakům patří otoky, překrvení, změny na kůži a v podkožním tuku, případně i vznik vředů a druhotných křečových žil.
5. Dále jsou venofarmaka užívána jakožto léčba zaměřená na příznaky hemoroidů. V této indikaci jsou užívána v jiném dávkovacím schématu, krátkodobě.
6. V neposlední řadě lze venofarmaka uplatnit při léčbě úrazových stavů, přičemž se vsází na jejich antiedematózní a reologický účinek (ovlivnění otoků a proudění krve).

Venofarmaka jsou hojně užívaná léčiva s podloženým účinkem při celé řadě chorobných stavů. 

(vrjo)

Zdroje a použitá literatura: 

VRABLÍK M., MAREK J. (ed.) Markova farmakoterapie vnitřních nemocí. 5., zcela přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2019.

https://www.solen.cz/pdfs/med/2020/05/11.pdf

https://www.tribune.cz/archiv/chronicka-zilni-onemocneni-jsou-odrazem-stavu-perifernich-zil-i-celkoveho-kardiovaskularniho-zdravi/

https://www.prolekare.cz/casopisy/svet-prakticke-mediciny/2021-5-11/chronicka-zilni-insuficience-129276

https://www.tribune.cz/archiv/prehled-konzervativni-lecby-chronickych-zilnich-onemocneni/