Jak se žije s úzkostí? Druhy poruch a jejich léčba
Úzkostné poruchy patří k nejčastějším psychickým potížím. Zahrnují však mnohem více než „pouhé“ úzkosti. Mezi typické formy patří různé druhy fobií, sociální fobie, panická porucha, úzkostná porucha, posttraumatická porucha nebo obsedantně-kompulzivní porucha. Znáte mezi nimi rozdíly?
Psychické potíže nás mohou omezovat v běžném životě, takže se nám těžko žije s ostatními i sebou samými. Konkrétně úzkostné poruchy trápí řadu lidí celoživotně, u mnohých se problémy objeví až v průběhu života. Jak přesně se jednotlivé druhy úzkostných stavů liší?
Fobie
Fobie jsou poruchy zaměřené na konkrétní objekty strachu. Může se jednat například o strach z uzavřených prostor, z výšek nebo hloubky, z konkrétních zvířat, ze tmy, z odběru krve, ze zubního lékaře, z bouřky atd. Tréninkem se člověk dokáže naučit, jak svůj strach postupně překonávat.
Mezi fobie, která člověka limituje v běžném životě, patří i sociální fobie. Jde o pocity úzkosti na veřejnosti. Člověk se sociální fobií prožívá značnou nejistotu, když se stýká s lidmi mimo rodinu. To vede k problémům při navazování vztahů, vzdělávání, práci a může vést až k izolaci od společnosti.
Panická porucha
Panická porucha popisuje návaly úzkosti, které doprovází bouřlivé tělesné příznaky. Typicky se objevují potíže s dechem, bušení srdce, pocity na omdlení. Při atace panické úzkosti mívá nemocný strach o svůj život.
Generalizovaná úzkost
Tato forma úzkostné poruchy se projevuje tělesnými změnami, podobně jako u panické poruchy. Zároveň je pro něj typické, že osoba zažívá nepřiměřený strach o sebe nebo o své blízké (úzkost je všudypřítomná).
Tip uLékaře.cz: Krátký online test prozradí, zda a v jaké míře trpíte úzkostí.
Posttraumatická stresová porucha
Posttraumatická stresová porucha (zkratka PTSD) se může rozvinout u osob, které zažily traumatickou událost, např. přepadení, válku, přírodní katastrofu či autonehodu. Po této události se mohou u člověka rozvinout nepříjemné, obtěžující symptomy. Není výjimkou, že se PTSD objeví až s časovými odstupem od traumatizující události.
Obsedantně-kompulzivní porucha
Mezi závažnější úzkostné poruchy patří obsedantně-kompulzivní porucha. Označuje se zkratkou OCD z anglického obsessive-compulsive disorders.
Obsese jsou nutkavé myšlenky (nápady, představy či impulzy), které se opakovaně vtírají do mysli a člověku přinášejí tíseň. Jedinec reaguje na tyto projevy kompulzí, tedy určitými rituály, které mu pomáhají se s obsesí vyrovnat.
Mezi typické OCD se řadí neustálý pocit špinavých rukou, kvůli kterému si je člověk stále myje, až si může poničit kůži na rukou.
Jak se léčí úzkostné poruchy?
V terapii se kombinují psychoterapie, farmakoterapie a nácvik relaxačních technik. Na pomoci se podílí psychiatr předepisující léky a psychoterapeut, který vede konkrétní druh terapie a pomáhá s nácvikem relaxace. Do péče se případně může zapojit další odborník, který se věnuje specifické oblasti péče o duševní zdraví.
Všechny úzkostné poruchy se mohou objevit už v dětství nebo až během dospělosti. Léčba se tak přizpůsobuje mimo jiných faktorů i věku člověka. Odborná péče může být účinná, ale změny probíhají jen pozvolna, proto boj s úzkostnými poruchami vyžaduje trpělivost – jak od člověka samotného, tak od jeho okolí.
Co můžeme udělat pro své duševní zdraví
aneb základ pro psychickou pohodu nejen při úzkostech:
- Dodržování spánkové hygieny. Bez dostatečného odpočinku 7-9 hodin denně nestihne tělo zregenerovat. Kvalitnímu spánku brání také práce nebo scrollování na telefonu do noci.
- Dobrá a pravidelná strava. Odbývání jídla a rychlé občerstvení nedodá tělu potřebné palivo. Naopak správný jídelníček plný živin a vitamínů umí zázraky.
- Relaxace. Do denního programu potřebujeme zařadit aktivitu, u které vypneme od běžných starostí: sauna, pletení, plavání, procházka v přírodě.
- Pravidelný pohyb. Jóga, venčení psa, tanec, běh nebo volejbal? Hlavně abychom se hýbali a měli z pohybu radost. Uvolněné endorfiny fungují na naši psychiku blahodárně.
- Vyhýbání se návykovým látkám. Lehké nebo tvrdé drogy přinesou úlevu jen na malý moment, přitom jimi můžeme psychické problémy dlouhodobě zhoršit. A to až fatálně.
- Práce se stresem. Pomáhá znát své „spouštěče“ úzkosti (situace, konkrétní osoby či prostředí, které vyvolávají nepříjemné stavy) a najít způsoby, jak úzkost zbrzdit nebo zvládnout rychleji.
- Včasná pomoc a sdílení. Chození na terapie není slabost, naopak pomáhá k lepší kvalitě života. Nebojte se také svěřit svým nejbližším, kteří vám budou oporou v těžkých chvílích.
