Nemoci z postele. Pohlavní choroby, o kterých se nemluví

Dá se nakazit pohlavní nemocí z bazénu nebo záchodového prkénka? Je orální sex bez ejakulace bezpečný? V obou případech zní odpověď NE. Mezi lidmi koluje spousta nepravd ohledně pohlavních nemocí a prevence se často zanedbává. Málokdy se o těchto potížích otevřeně hovoří, ačkoliv jde o světově rozšířený zdravotní problém.

Nestíháte? Přečtěte si hlavní body článku:

• Záněty pohlavních orgánů jsou často bezpříznakové.
• Neřešené potíže mohou vyústit v horečky, únavu nebo v chronické bolesti, neplodnost nebo třeba v nádorové bujení.
• Chorobám můžeme předcházet správnou hygienou a bezpečným pohlavním životem.
• Vyšetření u specialisty  je vhodné zejména kvůli časté bezpříznakovosti pohlavních nemocí.

---

Záněty pohlavních orgánů mohou postihovat všechny části pohlavního ústrojí. Týkají se všech sexuálně žijících lidí, bez rozdílu pohlaví. Pohlavně přenosné choroby navíc často probíhají dlouhodobě bezpříznakově, a tak se snadno šíří.

Jak poznat pohlavní nemoc?

Zánětem se náš organismus brání proti infekci. Velmi často jsou však infekce pohlavních orgánů bez zjevných příznaků, a tak bývá těžké je odhalit (a naopak snadné je přenášet dál). Reakce těla záleží na infekčnosti patogenu, na naší obranyschopnosti a celkovém zdravotním stavu. 

Infekce se může projevit lokálně. Typickými příznaky jsou:

• pálení a svědění,
• zarudnutí,
• bolest při pohlavním styku,
• výtok (dle původce mívá charakteristický zápach, barvu či konzistenci)
• zduřením uzlin v okolí
• tvorbou pupínků, hnisavých puchářků v oblasti zevního a vnitřního genitálu.

Pokud se infekce včas neodhalí, může prostoupit do hlubších vrstev a vyvolat reakci celého organismu. Objevují se horečky, únava a schvácenost, bolesti břicha. Někdy může onemocnění přejít dokonce do chronické podoby za rozvoje syndromu pánevní bolesti (nespecifické bolesti v pánvi, v kříži, menstruační bolesti, bolesti při pohlavním styku, časté nucení na močení, plynatost, porucha plodnosti). Léčba je v takovém případě velmi obtížná.

Na slovíčko či vyšetření k lékaři

Stud stranou – tady jde nejen o naše zdraví, a tak bychom se měli při obtížích nebo podezření obrátit na lékaře. Ten se zeptá na začátek obtíží a jejich charakter, obecně na pohlavní život včetně možných rizik jako např. střídání více partnerů. Poté proběhne u žen vyšetření s výtěrem pochvy, ultrazvukovým vyšetřením a odběrem krve na pohlavně přenosné choroby. U můžu zas vyšetření moče nebo výtěr z močové trubice a odběr krve.

Rozhodně lze doporučit pravidelné testování na pohlavní choroby, zejména v začátku nového vztahu a v případě rizikového sexuálního chování.

Co to může být?

Podle původce rozlišujeme zánět na bakteriální, kvasinkový, virový či zánět způsobený prvoky. Přemnožené patogenní bakterie způsobují u žen nejčastěji bakteriální vaginózu. Při ní se v podstatě potlačí „hodné“ bakterie mléčného kvašení, které za normální situace zajišťují kyselé pH v pochvě a chrání ji tak před patogeny. Mezi typické zástupce bakteriálních infekcí patří Escherichia coli, Enterococcus faecalis, Mykoplasma hominis či Ureaplasmata.

Kvasinková neboli mykotická infekce vzniká taktéž narušením přirozeného pH pochvy s následným nahromaděním kvasinek. Rozvíjí se například po antibiotické léčbě, v létě při dlouhodobém nošení vlhkých plavek či při nedostatečné hygieně například v době menstruace. Častá je také u těhotných žen a diabetiček.

Mezi zástupce prvoků patří Bičenka poševní, která vyvolává onemocnění zvané trichomoniáza. Z virů se nejčastěji jedná o HPV ((kondylomata a nádorové změny děložního hrdla) nebo herpetické infekce (genitální opar). Většina těchto patogenů je sexuálně přenosná. Mezi další sexuálně přenosné choroby patří kapavka, syfilis či infekce vyvolané Chlamydií trachomatis.

Jak léčit a už nechytit

Většinou se používá antibiotická terapie či antimykotická terapie. Léčba může být někdy velmi zdlouhavá, bohužel pohlavní infekce mohou mít tendenci se vracet a přecházet do chronického stavu. Základem je ale i péče o sebe – snížení psychické zátěže, spánek, méně cukru, prodyšné oblečení a větrání intimní partie.

Velká část lidí sáhne s prvními příznaky po volně prodejných antimykotikách. Jejich použití je často na místě, nicméně při jejich nesprávném nasazením si koledujeme o problémy. Navíc jakákoliv následná vyšetření indikovaná lékařem po předchozí samoléčbě mohou vycházet falešně.

Stejně důležitá je i dostatečně dlouhá doba léčby a pravidelnost aplikace lokálního přípravku. Proto jakmile máte podezření na zánět pohlavních orgánů, vyhledejme pomoc u odborníka. V takovém případě nejlépe poradí gynekolog, venerolog či urolog.

Při léčbě je potřeba také sexuální abstinence a současná léčba partnera (bez ní se můžeme stále motat v kruhu). Prevence pak hraje hlavní roli. Nesmíme zapomínat na dodržování základních hygienických návyků, jejich zavedení do každodenní rutiny by mělo začít už v dětském věku. To znamená

• u žen otírat na toaletě genitál od pochvy směrem ke konečníku,
• dostatečná výměna hygienických pomůcek během menstruace,
• chránit se kondomem,
• upozorňovat na nebezpečí sexuální promiskuity (týká se všech).

Zdroje

https://www.tribune.cz/archiv/urogynekologicke-infekce/

https://is.muni.cz/el/med/jaro2012/BAKM021p/um/33257662/09STD__kozni_a_ocni_infekce.pdf