Spánek není výkonnostní disciplína, netlačte na něj

Co má vliv na to, jestli se nám dobře spí?

V první řadě věk, dále pohlaví, různé psychosociální faktory a pak také životní tempo, které hraje velkou roli v rozvoji spánkových poruch. Spánek je totiž často považovaný za jedinou možnost odpočinku a regenerace, takže očekáváme, že když si budeme potřebovat odpočinout, hned usneme a bude to fungovat. Takto se ovšem ze spánku stává výkonnostní disciplína a to nejde dohromady, protože spánek a výkon se vylučují. Je třeba vytvořit dostatečný prostor pro nějaký jiný druh odpočinku a zvolnit životní tempo. Myslím si, že je to právě rychlý životní styl výkonového typu, který vytváří velký předpoklad k poruchám spánku.

Bez spánku není odpočinek, bez odpočinku není odolnost

Mění se potřeba spánku a spánkové potíže s věkem?

Je určitě nutné rozlišovat mezi potížemi se spánkem u dětí a potížemi se spánkem u dospělých. Věk má na potřebu spánku zásadní vliv a pravidlo je takové, že s věkem potřeba spánku klesá. 

Na co všechno může mít vliv dlouhodobé nevyspání?

Spánek je jedním ze základních zdrojů regenerace. Tedy pokud dostatečně neregenerujeme, tak jsme unavení a snáze vyčerpatelní, což znamená i citlivější vůči vnějším vlivům. Můžeme pak reagovat emočněji a potřebujeme více úsilí k tomu, abychom zvládli každodenní povinnosti. To pak dlouhodobě snižuje naši obranyschopnost, a tím pádem můžeme být náchylnější k rozvoji různých nemocí. 

Souvisejí potíže se spánkem i s ročním obdobím, které nás může ovlivňovat v celkovém rozpoložení?

Na některých ročních obdobích je závislá i nálada a ta určitě s nějakou aktivizací a schopností spát souvisí. Ve spánkové poradně jsem vysledovala, že nejvíce pacientů jsme měli v září a lednu, což bylo nejspíš proto, že v těchto měsících se měnil režim.

Může mít na fungování člověka vliv i nadměrná spavost?

Lidé, kteří nadměrně spí, si většinou stěžují na to, že moc věcí nestíhají a že to není zcela žádoucí společensky. Jde tedy o psychosociální problém. Dnes je trend spíše se chlubit tím, jak málo potřebuju spát a co všechno stíhám. Jinou kategorií je spavost způsobená nějakou nemocí. Například spánková apnoe má za následek, že v průběhu dne se projevuje nadměrná denní spavost v podobě různých mikrospánků a tendence k usínání. To je ale už důsledek toho, že dobře nefunguje spánek v průběhu noci.

Máte potíže s usínáním nebo spánkem? Zeptejte se lékařů v naší online poradně, co s tím.

Léky na spaní dlouhodobě situaci s nespavostí spíše komplikují, než řeší

Dá se říct, koho se nespavost týká nejčastější a kvůli čemu vzniká?

Celkově se vyskytuje nejvíce u žen středního věku, které se mnohdy obávají nějakých nastupujících fyzických potíží, někdy projevů stárnutí nebo ztráty kondice svého těla. Další častou obavou bývá to, že se v důsledku nespavosti můžu zbláznit, protože nedostatek spánku je nápor na psychiku a sám to nezvládnu. Nebo to bývá obava o vlastní existenci – když nebudu spát a neodpočinu si, podepíše se to na mé pracovní výkonnosti, můžou mě vyhodit z práce a tím ohrozím rodinu. Myšlenka, co všechno může nedostatečný spánek v životě nespavce způsobit, pak udržuje problémy s nespavostí v chodu.

Kdy se stává z nespavosti problém? 

Chronickými se podle mezinárodní klasifikace nemocí potíže se s spánkem stávají ve chvíli, kdy jimi člověk trpí minimálně třikrát týdně po dobu tří měsíců, aniž by důvodem bylo jeho okolí, a zároveň tyto potíže narušují jeho denní fungování. Bez ohledu na tato kritéria si však myslím, že pokud je člověk v produktivním věku nespokojený se svým spánkem co do jeho množství nebo kvality, určitě má nárok a možnost navštívit spánkovou poradnu už jen kvůli osvojení terapeutických technik, protože tím může předejít právě chronicitě spánkových potíží.

Jak se nespavost léčí?

Jednou z možností je psychoterapie – neléková technika, s jejíž pomocí je možné se nespavosti zbavit a která je v současnosti v léčbě nespavosti doporučenou metodou první volby. V akutní formě však pacienti často přicházejí ke svému praktickému lékaři s tím, že nespí, a ten jim většinou předepíše nějaká jednorázová hypnotika. Z dlouhodobého hlediska léky situaci s nespavostí spíše komplikují, ale na úvod je to něco, co pacienti často využívají, aby spánek navodili.

Prášky na spaní tedy nejsou dobrým řešením, pokud má člověk potíže s usínáním?  

Dlouhodobě je těžké se na léky spoléhat. „Správný“ nespavec, který se obává důsledků nespavosti, se totiž bojí také závislosti na lécích, protože časem začíná zjišťovat, že přestávají fungovat. Antidepresivní léky, které mají jako sekundární efekt navození spánku, jsou obvykle předepisovány pacientům nacházejícím se v náročné životní situaci, která výhledově neskončí. V takových případech je nespavost adekvátní reakcí na stres a je možné ji léčit léky. Jde o extrémní stav, ve kterém se zkrátka člověk nějak vyspat musí. Pokud však psychogenní nespavostí trpím bez reakce na nějaký stresor, jsou léky na spaní vlastně trochu kontraproduktivní, protože jsou schopné navodit spánek, ale ne vyléčit nespavost.

Co se řeší ve spánkové poradně?

V první fázi je třeba provést diferenciální diagnostiku, protože když je někdo unavený, což je nejčastější důvod, proč pacienti navštěvují spánkové poradny, může za tím být hned několik věcí. Příčina může být fyziologická, například může jít o nějaké neurologické důvody, nebo můžeme odhalit potíže s dýcháním v průběhu spánku. V případě, že žádná fyziologická příčina odhalena není, nespavost může být hodnocena jako psychogenní. Pak je možné zahájit léčbu pomocí léků, která je více než jednorázovými hypnotiky řešena antidepresivy, což se ukazuje jako funkční. Vedle toho je pacientům nabízena léčba zaměřená na měření spánku, pracujeme se spánkovým kalendářem a zvyšujeme u daného člověka spánkovou efektivitu. Trénujeme relaxační techniky a pracujeme s častou obavou z toho „co se stane, když neusnu a dobře se nevyspím“, protože právě tato obava udržuje chronické potíže v chodu.

___________________________________

Mgr. Veronika Dostálová, Ph.D., vystudovala jednooborovou psychologii na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. V roce 2019 dokončila postgraduální studium oboru Lékařská psychologie a psychopatologie na 1. LF UK. V rámci předatestační přípravy se věnuje psychologické podpoře onkologicky a hematologicky nemocných pacientů v Ústavu hematologie a krevní transfúze a psychodiagnostice dětí ve VFN v Praze. Zaměřuje se také na léčbu nespavosti původně v Neurologické ambulanci a spánkové poradně INSPAMED a nyní v soukromé praxi.